Je to podivná a smutná fotografie: jednoduchá nosítka z kůlů a na nich přivázané jakési přízraky, černošedé, ležící na zádech, s vystouplými břichy a rozmazanými tvářemi. Na internetu ji snadno naleznete, zadáte-li do vyhledávače spojení „Altor IGCP Goma“.
Snímek zachycuje čtyři mrtvé horské gorily, zastřelené v červenci v národním parku Virunga v Konžské demokratické republice. Jen letos místní ozbrojenci postříleli 10 těchto majestátních a úctyhodných obyvatelů pralesa.
Někteří z pravděpodobných viníků červencového masakru byli zadrženi a čekají ve vězení na soud. Zda budou skutečně potrestáni, je nejisté. Vyšetřování vázne, v oblasti zmítané konfliktem mezi různými frakcemi rebelů lze vyslýchat svědky a hledat důkazy jen velmi obtížně.
Neumírají přitom jen gorily, ale také jejich strážci. Jednoho z nich usmrtili ozbrojenci počátkem listopadu, druhého zranili. Jak před několika dny uvedly internetové stránky BBC, skupina, která za oběma útoky na strážce parku stojí, chce národní park Virunga (nejstarší v Africe) sprovodit ze světa. Ozbrojenci obchodují s masem zdejších zvířat, a na zrušení parku by tedy vydělali.
V oblasti probíhá konflikt mezi takzvanými Demokratickými silami pro osvobození Rwandy známými pod zkratkou FDLR (tvoří je převážně příslušníci etnika Hutů, bojující proti vlivu Tutsijů v oblasti), vládními jednotkami a vojáky, kteří se od konžské armády odštěpili a bojují proti FDLR na vlastní pěst. Situace je nepřehledná a žádné blízké řešení se nerýsuje.
Ale i kdyby válka skončila, horské gorily by na tom zůstaly špatně i nadále. Místní lidé kácejí stromy v parku, protože potřebují dřevěné uhlí na vaření. Peníze na program, který by vesničanům umožnil kupovat lahve s plynem, v Kongu nejsou. Gorilí maso je navíc pokládáno za pochoutku a prodat mrtvé zvíře není problém.
Horské gorily dnes žijí pouze v národních parcích a lesích v Konžské demokratické republice, Rwandě a Ugandě. Zůstalo jich jen asi 700, patří ke kriticky ohroženým druhům.
Na vině přitom není jen válka a nelze říci, že by ochrana pralesa vázla pouze v Kongu. V Africe se v plné síle ukazuje problém, který odborníci nazývají prokletím zdrojů. Tropický les skrývá obrovské bohatství – mohou do něj jezdit turisté, lze v něm vydělávat na udržitelné těžbě dřeva či hledat nové geny a látky pro výrobu léků. Zdálo by se tedy, že země pokryté lesem budou bohatnout.
Ve skutečnosti je to ale naopak. Zalesněné státy vykazují nižší ekonomický růst než země, kde moc lesů nenajdeme. Platí to nejen v Africe, ale i v Asii, Latinské Americe a v rozvojovém světě jako celku. V Africe však nabývá tento problém skutečně tristní podoby - zalesněné země jako celek chudnou, zatímco ty bez lesů bohatnou.
Vysvětlení nabídl na nedávné konferenci o biodiverzitě v norském Trondheimu americký ekolog Andy White. Závaží, které táhne zalesněnou Afriku ke dnu, vytvářejí státy, jež vyvážejí surové dřevo: Například Gabun, Kamerun, Konžská demokratická republika, Pobřeží Slonoviny nebo Nigérie. Všechny mají velmi bídnou veřejnou správu sužovanou obrovskou korupcí. Každá z nich svěřila své lesní bohatství do rukou několika velkých společností, které na něm vydělávají tím nejjednodušším způsobem – exportem nezpracovaného dřeva na vyspělejší trhy. Zkušenosti přitom ukazují, že ekonomický růst zažívají naopak státy, kde hodně malých společností soupeří o úspěch a ty úspěšné zvolna rostou. V takovém prostředí se spíše daří získat ze zdrojů přidanou hodnotu, v našem případě zavést šetrnou těžbu dřeva a vybudovat kolem ní odpovídající průmysl. Bohatnout pak může celá společnost. Místní lidé by už nemuseli měnit prales v dřevěné uhlí či zabíjet zvířata kvůli masu, ale mohli by vydělávat třeba na přílivu turistů.
Horské gorily tedy mají tedy několikerou smůlu: část z nich žije v oblasti sužované válkou, všechny pak na kontinentu, kde les znamená prokletí, místo aby přinášel bohatství. Bude zázrak, jestli brzy nezmizejí ze světa.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
