Připomínka jiné krize

„Jenže tohle jsou globální ceny, za které nakupuje plodiny třeba Nestlé, ty se skutečně zase snížily. Ale v osmdesáti procentech rozvojových zemí jsou dnes potraviny ještě dražší než vloni,“ říká Olivier de Schutter, zvláštní vyslanec OSN pro právo na stravu.

Vloni se o potravinové krizi náhle psalo především proto, že zasáhla i chudší obyvatele měst, kteří jsou schopní vyjít na ulici a demonstrovat proti svým vládám. Pro pasivnější venkovské zemědělce byly přitom po minulé dvě desítky let problémem spíše neustále klesající ceny, které dostávaly za svou sklizeň. Pomohla teď tedy venkovanům potravinová krize na úkor obyvatel měst v rozvojových zemích? „Ještě více než ceny potravin se zvýšily ceny hnojiv, které jsou závislé na cenách ropy. Takže i venkované jsou na tom hůře než předtím,“ tvrdí de Schutter. Podle výpočtů OSN se oproti počátku roku 2008 počet hladovějících lidí zvýšil o sto milionů a poprvé překročil hranici miliardy lidí.

Krize tedy navzdory mediálnímu nezájmu zažehnána není. Více už ale po roce víme o příčinách loňského rychlého nárůstu cen. Psalo se tehdy hodně o tom, že je zapříčiněný pěstováním biopaliv a bohatším jídelníčkem Indů a Číňanů. Podle de Schuttera je ale s odstupem roku zjevné, že příčinou byl jednak růst cen ropy, na nichž jsou ceny komodit závislé, a především panika obchodníků. Báli se nízké sklizně v době, kdy celosvětové zásoby potravin už tak byly rekordně nízké. Následné spekulativní nákupy na burzách s komoditami vytvořily cenovou bublinu, která splaskla jakmile začaly přicházet dobré zprávy o nové sklizni.

Více o potravinách a nové strategii boje proti hladu čtěte v aktuálním čísle Respektu v článku „Zázrak v Malawi“.