Předem známý pachatel

Premiér Mirek Topolánek se konečně tento týden odhodlal k tomu, že za svého hlavního soupeře v ODS uznal prezidenta Václava Klause a ne Pavla Béma. Vyplývá to z obou jeho textů, které uveřejnily HN a MF Dnes. A že jádrem sporu je Lisabonská smlouva a zahraniční politika České republiky.

Na jedné straně Topolánek rafinovaně udává Klause, že to byl on, kdo ještě jako premiér „podal přihlášku do Unie“ a že Lisabonská smlouva je jen „logickým pokračováním procesu, který začal Václav Klaus“. Současně je však každému čtenáři jasné, že Klause jako odpůrce Lisabonské smlouvy a obdivovatele Vladimíra Putina vyzývá na otevřený souboj větou: „Skutečný výběr je Lisabon nebo Moskva.“

Topolánek má pravdu. Nejde o nic menšího. Z Klausovy politické orientace opravdu běhá po zádech mráz, jenž přichází z Kremlu.

Zvláštní ovšem je, že o Klausovi to víme už dlouho, věděla to i polovina českých voličů, když si v průzkumech přála, aby byl za prezidenta zvolen Jan Švejnar. Nevěděl to tehdy Topolánek?

Pokud ano, tak to zapřel opravdu dokonale. V projevu před volbou prezidenta 8. února 2008 mluvil procítěně o Klausově „nadhledu, rozhledu a schopnosti vidět dál“, tepal Klausovy kritiky, „kteří si dodnes pletou Evropskou unii nekriticky s definitivním rájem na zemi“ a „kterým je milejší světově evropské nevystupování z řady“. Klaus ho prý naučil „takovému vnímání vlastenectví, které je na hony vzdáleno nacionalismu“ a takovému „pojetí svobody, které předpokládá osobní odpovědnost“.

Byl to tehdy jiný Topolánek, nebo snad jiný Klaus?

Jistě, je to jen řečnická otázka. Skutečný důvod, proč jsem tyto citáty z Topolánka laudatia na Klause vytáhl, je ten, že pocházejí z vynikající knihy Erika Taberyho „Hledá se prezident“. Taberyho kniha dává odpověď nejen na onu řečnickou otázku, ale také na mnohé další a je strhujícím čtením o české politice. Čte se jako detektivka, která postupně rozplétá záhadný sled událostí na Hradě, byť, bohužel, v tomto případě už předem známe pachatele.