Pravice má problém

O ekonomických důsledcích světové finanční krize na Evropu se ještě jen debatuje, první politický důsledek se však už projevil naplno, byť prozatím jen v malém evropském státě – na Slovensku. A to uplynulo od „změny paradigmatu“ v pohledu na éru globálního kapitalismu, jak o ní píše americký komentátor David Brooks, jen pár dní.

Slovenská vláda ústy svého levicového premiéra Roberta Fica ohlásila, že vzhledem ke krizi umožní občanům vystoupit z povinného soukromého spoření na důchod a vrátit se do náruče státní Sociální pojišťovny, protože soukromé penzijní fondy jsou dnes „nejohroženější segment“ a hrozí jim velké ztráty. Bez ohledu na to, zda má Fico pravdu či ne (správcové fondů namítají, že se jich krize dotkne jen mírně a že úspory občanů se budou nadále zhodnocovat), jde v tomto případě mnohem více o politickou než ekonomickou agendu.

Slovenská penzijní reforma, kterou provedla bývalá vláda Mikuláše Dzurindy, byla postavena na víře tehdejších reformátorů, že kapitálové trhy – toto jádro globálního kapitalismu – budou narozdíl od státem řízené ekonomiky vždy efektivní a ten, kdo se na ně napojí pupeční šňůrou (včetně budoucích penzistů), na tom může jen vydělat. Současný premiér Fico naopak vždy zdůrazňoval svoji víru v efektivnost státu a v zhoubnou nemorálnost neregulovaného kapitalismu.

V Česku nemůže tak vyhrocený ideologický spor existovat, protože ODS není v ekonomické politice ani zdaleka tak pravověrně pravicová jako Dzurindova SDKÚ, ale na slovenském příkladě je vidět, jak těžké to budou mít obhájci neoliberální agendy a dokonce i umírněná pravice. Když se dnes stále hlasitěji mluví a píše o selhání „stínového bankovního systému“ (Nouriel Roubini, Financial Times), reprezentovaného investičními bankami, hedge fondy a dalšími institucemi, americká vláda bere otěže do svých rukou, zestátňuje finanční giganty (AIG) a lije do finančního systému stovky miliard státních peněz, jakou sílu asi bude mít hlas na obranu efektivity volného trhu a jeho „neviditelné ruky“?

Na Slovensku už dnes znějí hlasy pravicových politiků a jim blízkých ekonomických analytiků značně defenzivně, jako kdyby ztráceli ideologickou půdu pod nohama. A to se americká krize do Evropy ještě ani pořádně nedostala.