Glosa•12. 11. 2008•3 minuty
Politický jazykový koutek
Stálo by už za to, aby nějaký lingvista vystopoval, kdo začal jako první užívat obratu „je to o tom“. Ne však proto, abychom mohli neznámého pachatele češtinářsky a veřejně lynčovat, nechceme zakládat eugenické hnutí za čistotu jazyka. Chceme pochopit mechanismus šíření podobných jazykových podivností, které se přirozenosti češtiny příčí.
Stálo by už za to, aby nějaký lingvista vystopoval, kdo začal jako první užívat obratu „je to o tom“. Ne však proto, abychom mohli neznámého pachatele češtinářsky a veřejně lynčovat, nechceme zakládat eugenické hnutí za čistotu jazyka. (Autor glosy přiznává, že na to mu chybí patřičné odborné vzdělání, a tak by chtěl předeslat, že píše z laické pozice a opírá se – kulhaje - jen o svůj jazykový cit).
Spíš proto, abychom pochopili mechanismus šíření podobných jazykových podivností, které se přirozenosti češtiny příčí. V podvědomí se totiž rodí soukromé podezření, že v případě uvedeného anglikanismu se virus rozšířil z poslaneckých lavic, odkud vycházejí i jazykové mutantní obraty typu „vykomunikovat“, „vyslali jsme signál“, „umím si představit“ nebo “chceme dojít ke konsenzuální dohodě”, které pokud by se ujaly i mezi obecným lidem, měli bychom se opravdu na co těšit.
Souvisí to ostatně s dalším důvodem pro takovou studii, a to je rostoucí rétorická agresivita a jazyková horkokrevnost českých politiků. Pro názornost několik příkladů: „Považuji to za zločin. Považuji to za diverzní akci ministerstva vnitra,“ rozčiloval se nedávno Pavel Bém nad zvolením Martina Červíčka šéfem pražské Policie. „To je neuvěřitelná podpásovka, je to nekorektní a neférové. Je to nemožné a absurdní, je to nesmysl!“ křičel o něco později při dotazu na možnou budoucí spolupráci s ČSSD.
Obdobně jako v USA, kde tamní občané založili encyklopedii takzvaných bushismů, bychom pak mohli založit sbírku klausismů. Mezi první cenné kousky navrhujeme zařadit tento: "Já jsem nesmírně proevropský, kéž by někdo jiný ještě byl tolik proevropský jako já“, pravil český prezident a evropský disident. Nebo: „Tak tohle je naprosto mylné paradigma a fatální omyl, kterého se dopouštějí ti nejpovrchnější kritikové.“
Neradi bychom tím ale vyvolali vášnivou reakci podobnou té Petra Hájka, když reagoval na text amerikanisty Jana Jařaba:„Je to změť nesmyslů, lží a urážek tak hloupá, nestrukturovaná a absurdní…“ Zkrátka šlo o „mimořádně, nesmírně neseriózní výkon“.
Chtěli bychom proto zdůraznit, že jen skromně navrhujeme vrátit se ke svěžím jazykovým kořenům (fundamentům) našeho rodného jazyka a zanechat „takových patetických spektáklů“. Ostatně, kde chybí argumenty, tam se začíná křičet.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].