Glosa•14. 1. 2010•2 minuty
Po Knížákovi potopa
Téměř všeobecná radost kulturní obce nad možným odchodem Milana Knížáka z postu ředitele Národní galerie je předčasná. Ministr kultury s ním zatím jen „přátelsky pohovořil“, navíc sám Knížák tvrdí, že odejde až za dva roky. Nebo že si to aspoň umí představit. A o imaginaci v jeho případě a v této souvislosti bohužel není nouze.
Zároveň je ale docela jedno, co Milan Knížák o svém možném odchodu říká („Určitě v rozumné době odejdu.“). Za dva roky totiž možná bude tvrdit něco jiného, třeba bude potřebovat „dokončit rozdělané projekty“. Hlavně nemá ale žádnou pravomoc diktovat si podmínky svého odchodu nebo stanovovat jeho datum. Na postu šéfa Národní galerie sedí jako žabák už deset let hlavně díky špatně nastaveným podmínkám - konkurz na ředitele vypisuje ministr kultury a volí ho na dobu neurčitou na základě doporučení výběrové komise. Neexistuje tu tedy žádný pravidelný časový horizont, kdy by byl ředitel NG vystaven konkurenci a musel se ze svého působení zpovídat.
Co je na všem tom mediálním humbuku kolem možného odchodu Milana Knížáka tak důležité, jsou slova ministra kultury Riedlbaucha, že konkurz na nového ředitele Národní galerie by chtěl vyhlásit do konce svého funkčního období, což je konec května. Pokud se mu to nepodaří, nebo to z nějakých důvodů nestihne, pak by veřejnost mělo zajímat, jestli bude na tomto rozhodnutí trvat jeho nástupce a případně ho k takovému kroku tlačit. Jinak si Milan Knížák může klidně mnout a voskovat knír a plánovat další desetiletku spravování ND, kterou přetvořil v mauzoleum.
Je ale sympatické, že si svůj odchod zatím vysnil metaforicky na začátek roku 2012, kdy má podle mayského kalendáře přijít konec světa. Pro něj to bude určitě apokalypsa. Pro návštěvníky Národní galerie však její zmrtvýchvstání.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
