Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Glosa

Pěší celebrita

Jaká je dnes role spisovatele ve veřejném životě? Změnila se nějak od dob, kdy český diskurs určoval Havel, Kundera nebo Vaculík a světový třeba Sartre či Grass? Právě končící Festival spisovatelů Praha dává k takovým otázkám zajímavou příležitost. A letos nabídl i jednu nenápadnou odpověď.

Jaká je dnes role spisovatele ve veřejném životě? Změnila se nějak od dob, kdy český diskurs určoval Havel, Kundera nebo Vaculík a světový třeba Sartre či Grass? Právě končící Festival spisovatelů Praha dává k takovým otázkám zajímavou příležitost. A letos nabídl i jednu nenápadnou odpověď.

Ačkoli témata literátských diskusí jako Nenásilím proti terorismu nebo Neutralita je formou božství by mohly svědčit o opaku, na ty velké, všeobjímající odpovědi už tak nějak není doba. Svědčí o tom nejen nedostatek nových Vaculíků nebo Sartrů a určité zprivátnění spisovatelského řemesla, ale i nové ideové uspořádání světa. Časy velikánů skončily a planeta se jeví jako síť propojených názorových subkultur, jež si žijí svým globálně-soukromým životem. A jejich spisovatelům by spíš než titul „mluvčí“ slušel třeba udržovatel ohně.

Jedním z nich je Gary Snyder, který letos přijel do Prahy. Sedmasedmdesátiletý básník stál u kolébky beat generation, hnutí hippies i ekologické filozofie, zažil počátky pronikání východních spiritualit na západ. Přežil své vrstevníky Kerouca a Ginsberga a v jistém ohledu je i přerostl – důrazem na vnímání přírody, odkazy starých kultur pro dnešek a prožívání života jako neustále se proplétající sítě vztahů se vším živým i neživým má blízko k mnoha dnešním fenoménům od boomu poutnictví přes postmoderní spirituální globalizaci až po současnou hudební alternativu.

Snyder si chtěl uprostřed pražského programu odpočinout a poprosil české přátele, aby pro něj připravili výlet do přírody a přibrali pár známých. Jako jít si zahrát tenis s McEnroem, pomyslel si pisatel těchto řádek, když si ráno zavazoval boty. Snyder píše o chození krajinou mimořádně inspirativně a zdědil po H.D. Thoreauvi roli filozofa divočiny.

Ale nebyl to výlet s velikánem. Spíš příležitost k potkání zajímavých lidí, spojených zajímavou příležitostí. V roztodivné společnosti asi třicítky výletníků - mezi nimi třeba básník Jaromír Typlt, sinoložka Olga Lomová nebo veterán zdejších environmentalistů Jan Piňos – se americký básník v propoceném tílku téměř ztrácel. Nevyčníval, povídal si s tím, kdo šel zrovna vedle, vyptával se na zdejší lesní hospodaření, selská stavení a občas vyprávěl o medvědech. Nikdo mu nevisel na rtech. V půlce výletu byl unavený, takže podepsal pár knih, nasedl na autobus a odjel zpátky do Prahy, zatímco většina výpravy zabraná do hovoru pokračovala dál.

Propojovat lidi – taková všední, banální, ale veskrze sympatická role dnešního spisovatele.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].