Nový ředitel a Kundera

Nový ředitel ústavu, historik Jiří Pernes, totiž hned ve dvou novinových rozhovorech minulý týden prohlásil, že nepochybuje o pravdivosti informací z rok a půl starého článku v Respektu. V něm stálo, že Kundera podle archivních dokumentů udal na policii agenta chodce Miroslava Dvořáčka, který pak strávil čtrnáct let ve vězení.

Pernes ale má pro Kunderu jistý pardon. „Jsem přesvědčen, že to neudělal proto, aby někoho dostal do kriminálu, ale prostě proto, že jako funkcionář chtěl mít na kolejích pořádek,“ prohlásil Pernes v iDnes. A v sobotních Lidových novinách: „Otázka je, jaká byla Kunderova motivace, zda chtěl skutečně někoho „udat“, nebo třeba jako představitel kolejní samosprávy mít jen klid a zachovat se podle svého nejlepšího přesvědčení.“

Logika takové argumentace je poněkud absurdní: Kundera nechtěl nikoho poslat do kriminálu, nechtěl nikomu ublížit. Prostě „jen“ nahlásil policii podezřelého člověka v době, kdy končili ve vězení a na popravišti spousty jiných zcela nevinných lidí. Nahlásit „podezřelého“ člověka začátkem 50. let policii a „nechtít ublížit“ je jednoduše protimluv.

A druhý postřeh: příběh popsaný v Respektu nebyl příběhem konfliktu Kundera - Dvořáček. Jinak řečeno o tom, jestli Kundera Dvořáčkovi chtěl, nebo nechtěl ublížit.

Jde o příběh slavného spisovatele, kterého dohnal osud záporných postav jeho vlastních románů. Je to příběh spisovatele, který třeba i pouhou lehkovážností nebo přílišnou horlivostí poslal člověka na mnoho let do těžkého kriminálu a pak s tím musel celý život v tichosti žít. A motivace toho činu je proto vedlejší.

Na druhou stranu jasné Pernesovo vyjádření, že o Kunderově účasti v celém případu nepochybuje, je třeba ocenit. Jeho předchůdce Žáček nebyl schopen takto jasně mluvit.