Na obzoru velká trojka?!

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy je ambiciózní člověk i politik a předsednictví své země Evropské unii, které začalo 1. července, pečlivě připravoval i se svou vládou dlouho dopředu. Z pohledu Paříže bylo proto vnímáno jako přelomové.

Pod vedením Francie měla EU řešit nejen ekologické, energetické a zemědělské problémy, ale i léta odkládanou otázku vlastní obrany, přísnější imigrace, ustavení funkce prezidenta Unie atd. Tváří tvář irskému zamítnutí ratifikovat Lisabonskou smlouvu se však priority evropských problémů i řešení, jež Francie nabízela, dramaticky změnily. Lépe řečeno nebude na ně dostatek času a možná ani vůle, když byla smlouva z Lisabonu zpochybněná.

Francouzské předsednictví tak v první řadě stojí před úkolem zabránit dalšímu šíření požáru a pokusit se ho uhasit. Polský prezident Lech Kaczinsky si se sirkami již nebezpečně pohrává, nemluvě o ortodoxním evropském pyromanovi v podobě jeho českého protějšku.

Minulou sobotu proto Sarkozy přišel s projektem, jak časové tísni otupit hrot. Na zasedání Národní rady své politické strany UMP navrhl prodloužit francouzské předsednictví EU z šesti na osmnáct měsíců. Neboli předsedat Unii spolu s Českem a Švédskem. Tedy se státy, jež by měly převzít otěže vedení po Francii. Celou záležitost chce projednat 12. července při osobním setkání s českým i švédským premiérem.

Je jistě chvályhodné, že Francie stojí za svými původními záměry, jež měla v plánu uskutečnit, nebo alespoň rozjet, v době svého unijního předsednictví. Ovšem měnit kvůli tomu zaběhnutý systém demokratického předávání výkonné moci monarchisticky pojatým návrhem ve svůj vlastní prospěch, (Sarkozy vysloveně řekl, „prodloužit naše prezidentství“), je riskantní podnik.

Ostatně jak by takové osmnácti měsíční předsednictví tří států, v němž by Francie jistě chtěla hrát první housle, vypadalo, si lze taky dobře představit, byť Sarkozy slibuje dokonalou harmonizaci cílů i metod této „velké trojky“. Třeba při projednávání zemědělské politiky EU, na kterou má francouzská vláda tradičně úplně jiné názory než zbytek společenství, by se asi zásadní soulad nekonal.

Nemluvě rovněž o vodě na mlýn různým českým euroskeptikům, pro něž by francouzské poručnictví představovalo jen další argument, proč se vyhnout ratifikaci Lisabonské smlouvy. A moc na to mají.