Kuřáci, je vás slyšet až do vlády

Uběhl přesně měsíc od zákazu kouření ve veřejných místnostech ve Francii, neboli v oněch tolik diskutovaných barech, kavárnách a restauracích. Za nedodržování zákona taky už padly první pokuty. Zároveň se však objevil nový společenský fenomén. Kdo totiž nechce riskovat penále ve výši 68 eur, chodí z veřejné místnosti jednoduše kouřit ven. Současná francouzská města tak nabízejí pohled na jedince či hloučky kuřáků, postávajících třeba před kavárnou, jejichž stolečky a bar pokryté opuštěnými šálky nebo sklenicemi věrně kopírují situaci na chodníku.

V lidském světě ovšem nic není dokonalé. Na jednu stranu se vzduch v barech a restauracích vskutku pročistil, avšak kuřáci před veřejnou místností své gitanesky nebo marlbora nepopotahují mlčky, ale vedou řeči. Což by přes den ani tak nevadilo. Jiná situace však nastává v noci, neboť nad bary a restauracemi bydlí lidé. Za právě uplynulý měsíc tak Francie zažila už nejednu hádku mezi hlučící skupinkou oddávající se tabakismu a občany v pyžamech, jimž besedy z chodníků bránily ve spánku. V několika městech, například v Abbeville, Besançon, Troyes, musela takto rozvášněné hlavy uklidňovat policie. Naopak na jihovýchodním předměstí Paříže jeden z kuřáků utrpěl lehký otřes mozku po zásahu květináčem.

Francouzská vláda proto začala zvažovat modifikaci protikuřáckého zákona. Lépe řečeno po vzoru tak zvaných „licencí“ opravňujících k nalévání tvrdého alkoholu jen v podnicích, jež za toto povolení zaplatily, zavést obdobné výjimky ze zákazu kouření. Samozřejmě za tučný finanční poplatek. Otázkou ale je, co by kabinet provedl v okamžiku, kdyby všechny kavárny, restaurace a bary do této výjimky investovaly peníze a ovzduší lokálů by se tak navrátilo do podoby před 1. lednem? Nabízí se ale i jiné řešení, s nímž přišel satirický týdeník Le Canard enchaîné: Když se pořád něco zakazuje, občanům jednoduše zakázat i hovory na chodníku.