Komunisté: jsou nebo nejsou nebezpeční?
Úředníci ministerstva vnitra předložili vládě posudek o nebezpečnosti komunistické strany pro demokracii v souvislosti s návrhem na jejich rozpuštění Nejvyššímu správnímu soudu skupinou senátorů v čele s Jaromírem Štětinou.
A jejich verdikt je záporný: tedy, aby se vláda k návrhu senátorů nepřipojovala, protože komunisté prý demokracii nebezpeční nejsou. A jako důvod ke svému mínění uvádí jejich dvacetiletou existenci v rámci současné politické scény, třinácti procentní volební výsledky a veřejné projevy komunistických pohlavárů o návratu socialismu jsou prý natolik vágní a opatrné, že žádný právní postih neumožňují. Jenže to není zase až tak jednoduché: senátoři totiž během dvouleté práce shromáždili šestasedmdesát důkazů o opaku. A nelze než souhlasit s Jaromírem Štětinou: vládní úředníci se dopustili toho, čeho zásadně neměli. Svým elaborátem nejenže suplují detailní a zodpovědnou práci soudu, která sice může klidně skončit podobným verdiktem, ale vyhlásí ho demokratická autorita a ne anonymní úředník. Navíc pak nabádají vládu, aby diskusi kolem komunistických přestupků vlastně shodila ze stolu ještě než vůbec začala. A to není moc dobrý postup. Vždyť právě těch dvacet let se čas od času o hrozbě komunistů horlivě debatuje a senátoři zřetelně jen správným a trpělivým postupem splňují místní společenskou objednávku. Tedy dobrat se pomocí důkazů k nějakému srozumitelnému závěru. Zásadní otázka totiž přece pořád zní, ať se komunisté etablovali či neetablovali, ať je volí třináct procent nebo nevolí - jsou se svou genocidní minulostí plnou vražd a násilí pro nás nebezpeční nebo nejsou?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
