Když se žalobce chová jako soudce

Podle státního zástupce Arifa Salichova je lidovecký vicepremiér Jiří Čunek nevinný. Jihlavský žalobce k tomuto verdiktu dospěl po dvouměsíčním studiu tři a půl tisícového spisu, který ve věci Čunek nashromáždila policie.

I když by se tak mohlo zdát, že případ byl uzavřen s jasným koncem, opak je pravdou. Kauza stále vzbuzuje řadu otázek, na které žalobce na včerejší tiskové konferenci nedal srozumitelnou odpověď. Například: Kde vzal pan Čunek 497 tisíc korun, které byly podle policie úplatkem od vsetínské realitní firmy H&B Real? Proč nejdříve tvrdil, že si na jejich původ nemůže vzpomenout, a dodnes jej nedokázal věrohodně vysvětlil? Jak za tak krátkou dobu státní zástupce Salichov stačil prostudovat objemný spis, když musel vyřizovat ještě další případy? A tak dále…

Na celém případu je ale podstatnější jiná věc. Už po několikáté za sebou státní zástupce v citlivé kauze dotýkající se zdejšího světa politiky rozhodl, že vyšetřování případu „neodkládá“, ale „zastavuje“. Na první pohled nepodstatný právní detail. Ale právě v jeho pochopení je důležitý klíč k celému případu.

Rozhodnutí Arifa Salichova je z principu špatné. Státní zástupce totiž, jak již bylo řečeno, policejní šetření „zastavil“. To znamená, že policisté už na případ nesmějí ani sáhnout. Zákon přitom žalobci také umožňuje věc odložit jako výraz faktu, že v téhle důležité a závažné kauze nemáme dost důkazů, a proto zatím strčíme spis do šuplíku a počkáme, jestli nezjistíme něco nového, co by nám dovolilo pokračovat. Pan Salichov tímto institutem pohrdl a pasoval se do role soudce. V zásadním, nejednoznačném, ostře sledovaném a politicky citlivém případu místo toho vynesl verdikt nevinen. Takové rozhodnutí by měl ale v případech, jako je ten Čunkův, vyřknout jen skutečný soud.

Podobně jako ve věci vicepremiéra Čunka nedávno zastavila (nikoli odložila) vyšetřování žalobkyně v případě korupční aféry biolíh. Díky tomu se tak už nikdy nedozvíme, jak to skutečně bylo.

Jestli je dnes v tomhle státě něco velký problém, je to fungování státních zástupců. I když by měli dohlížet na to, zda policie udělá maximum pro vyšetření závažných a společenský důležitých případů, chovají se spíše jako soudci, kteří rozhodují o vině a nevině. Tím pádem brání průchodu spravedlnosti. A to je základním nepochopením toho, jakou roli by měli ve společnosti plnit a za co si je všichni platíme.