Dráhy a čest

„Je to útok na stavovskou čest. Demonstrace by byla příliš měkké vyjádření našeho odporu,“ prohlásil v Hospodářských novinách šéf Odborového sdružení železničářůJaromír Dušek. Co je ten šokující útok? Rozhodnutí vlády dále daňově nezvýhodňovat režijní jízdenky pro železničáře.

Dejme stranou, že je těžko pochopitelné, proč by měl stát zvýhodňovat zaměstnance jednoho podniku (celkem má tyto speciální jízdenky na 200 tisíc lidí, protože jde i rodinné příslušníky). Režijky přece mohou mít, ale ať si to celé hradí dráhy samy. Mnohem zajímavější je, co železničáři berou jako útok na stavovskou čest. Neznalý pozorovatel by řekl, že útokem na čest jsou spíše zpoždění vlaků, špinavá nádraží či neochotní zaměstnanci drah. Tedy všechny problémy, které trápí veřejnost a jež ji vedou k lamentování, že zdejší dráhy jsou předražený podnik s línými zaměstnanci (nejde o paušální

odsudek, třeba proměna průvodčích za poslední roky je mimořádná, na rozdíl například od dam a pánů v pokladnách na Hlavním nádraží v Praze). Zaměstnanci ale vidí svou čest ve výhodách.

Možná pan Dušek ukázal problém zdejších drah v nebývale trefné zkratce. Je nám jedno, jak máme špatné jméno, hlavně když je z čeho těžit. Samozřejmě, že úkolem odborového předáka je hájit zájmy svých lidí, ale nešvarem zdejších odborářů je, že to dělají způsobem, který ty ostatní irituje.

Železničáři spoléhají na to, že Češi nejsou tak horkokrevní jako třeba obyvatelé Argentiny, kteří minulý týden zdemolovali hlavní nádraží v Buenos Aires, protože vlak měl opět zpoždění. Možná ale bude stačit, když lidé přestanou dráhy používat. K čemu to povede? K redukci drah a redukci zaměstnanců. Pak o panu Duškovi zase uslyšíme.