Dejte jim knihu a kurz

Do večerky Vietnamce Nhunga Thi Tayeta chodí nakupovat většina lidí z nejbližších ulic v Dejvicích a o jeho dvou pohledných synech mé spolubydlící koketně tvrdí, že jsou to „kocouři“. Rodiče Tayetovi mluví česky obstojně, u jejich synů se musí člověk soustředit, aby vůbec postřehl cizí přízvuk. Na chvíli na ně zanevřel jen náš soused, jehož pes dorostl rozměrů vlkodava a oni mu taktně naznačili, že už není vhodné brát ho sebou při ranním nákupu tisku a čerstvých housek dovnitř do obchodu. Ale brzy ho to přešlo. Další non-stop je totiž o dvě ulice dál a obsluha tam je notně nevrlejší.

Český jazyk si Tayetovi osvojili po svém, bez vnějšího popudu nebo podmínky státu, jejich synové už v rámci školní docházky a naprosto přirozeně. Tak jak to obvykle bývá všude ve světě s první a druhou generací imigrantů. To se má ale napříště pro cizince se zájmem o trvalý pobyt v České republice změnit.

„Cizinec se zájmem o získání trvalého pobytu má povinnost složit zkoušku z jazyka na nejzákladnější úrovni A1, kdy nejde o gramatiku, ale schopnost domluvit se třeba na úřadu,“ říká ministr vnitra, Ivan Langer.„Výuku si hradí zhruba v rozsahu 140 hodin."

Zní to jako normální podmínka, která by žadatelům o trvalý pobyt (loni se jich tady přihlásilo zhruba 20 tisíc) neměla příliš vadit. Kdo chce žít trvale v České republice, měl by se umět domluvit na úřadech a v obchodech, pokud bude ovládat češtinu, bude se lépe orientovat ve svých právech a povinnostech a dokáže svoje práva správně a náležitě využít. Ministr Langer také mluví o lepší integraci, zboření izolace vietnamských, ukrajinských a jiných komunit, poučen z příkladu jiných států EU, kde je pro cizince zkouška z domácího jazyka rovněž povinná.

Izolace cizinců ale nespočívá – a to platí všude - primárně v jazykové bariéře, ale hlavně ve strachu nebo opatrnosti domorodců před jinakostí, na kterou nejsou zvyklí. Skrývá se spíš pod nenápadným podceňováním neznámého a lehkou arogancí. A v některých případech to samozřejmě platí i obráceně.

Pořád tu ale platí banální fráze, že pokud se lidé chtějí domluvit, zvládnou to třeba nohama. Nemluvě o tom, že v osnovách základní školy se učíme jednomu až dvěma světovým jazykům a Češi na úřadech, v obchodech i na ulici by měli být schopni anglicky nebo německy konverzovat. Určitě na oné nejzákladnější úrovni A1, která je pro cizince rozhodně jednodušší než A1 v češtině. V budoucnosti, ve které se urputné vlastenectví propadne do nicoty i navzdory státníkům, kteří dokola straší s prolomením Benešových dekretů, se to jeví dokonce jako globální nezbytnost.

A navíc se tu vtírá ta vlezlá připomínka povinnosti, poručníkování a vychovávání státu, která je alespoň autorovi těchto řádků z podstaty nepříjemná.

Pokud chce Ministerstvo zahraničí cizincům nabídnout podanou ruku ve formě první zkoušky z českého jazyka zdrama, neřeší tím systémově ani motivačně téměř nic. Spousta imigrantů k nám přichází z ekonomických důvodů a existenční nouze, někteří utíkají ze strachu před místními mafiemi (stačí se začíst do knihy Vladimira Borody Bez hrdinů, kde vypráví o osudech imigrantů z tábora v Červeném Kostelci…). Pokud chce ministr Langer opravdu motivovat a integrovat imigranty, aby se naučili základům češtiny, bylo by skvělé, kdyby místo první bezplatné zkoušky zavedl bezplatné jazykové kurzy a poskytne zájemcům učebnice češtiny zdarma. Na to bych ze svých daní přispěl mnohem raději.

Ostatně jak říká Vladislav Günter z Centra pro integraci cizinců: „Povinné zkoušky z češtiny nebudou k ničemu jinému, než že cizincům vznikne další náležitost navíc, kterou musí splnit, aniž by měla valného smyslu.“