0:00
0:00
27. 6. 20092 minuty

Dallas v Bagdádu

„Poznám zrádce dřív, než on to zjistí sám o sobě.“ Citát připisovaný Saddámu Husajnovi uvozuje jeden z dílů čtyřdílné televizní minisérie BBC o iráckém vládci a jeho rodinném klanu. Pod názvem Saddám: Vzestup a pád ho u nás od příštího týdne uvádí kanál HBO.

 
Autor: Respekt
Jan Gregor
Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
Jan Gregor
Jan Gregor Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

V mnoha ohledech pozoruhodný seriál zhušťuje do pouhých čtyř hodin klíčové okamžiky Saddámova vládnutí od převzetí moci v roce 1979 až po popravu o sedmadvacet let později.

↓ INZERCE

Jako charakterová studie dílo anglických tvůrců funguje beze zbytku. A to hlavně díky izraelskému herci Igalu Naorovi, který „řezníkovi z Bagdádu“ vtiskl uvěřitelné, zlověstné charisma. Ukazuje mechanismus fungování tyranie, který spočívá v neustálém vyvolávání strachu i mezi nejbližšími spolupracovníky. Když po úspěšném převratu zlikviduje kromě desítek potenciálních oponentů i nejbližšího soudruha, utrousí Saddám suše: „Člověk, který dokáže obětovat nejbližšího přítele, je člověkem bez slabostí. V očích nepřátel jsem teď silnější.“

Na druhou stranu jej série ukazuje jako milujícího otce, pro něhož je rodina vším. Má problémy s fetujícím synem Udajem, jehož násilné excesy na veřejnosti se skřípením zubů urovnává. Neobratně lavíruje mezi milenkou Samirou a odcizující se manželkou Sajidou a v roli patriarchy rodu uklidňuje žárlivé rozbroje mezi jednotlivými liniemi rozvětveného klanu. Příběh, odehrávající se převážně v luxusních interiérech bagdádských paláců, připomíná chvílemi pohled do dysfunkční famílie mafiánského kmotra v populární Rodině Sopránů nebo intriky boháčů v soap operách typu Dallasu nebo Dynastie.

Ne že by vhled do Saddámova soukromí nebyl zajímavý, ale celá pohnutá historie země za jeho vlády – miliony mrtvých v iránsko-irácké válce, zplynování Kurdů nebo zbídačelá ekonomika za embarga – tu tvoří pouhou stafáž k psychologickému profilu diktátora a jeho věrných. Nic proti. Saddám si tu může podat ruce se strůjcem svého pádu Georgem W. Bushem, kterému Oliver Stone ve snímku nazvaném prostě W. vystavil podobnou rodinnou anamnézu. Portrét bývalého amerického prezidenta jako otloukaného syna žijícího ve stínu chytřejšího a oblíbenějšího bratra Jeba a snažícího se celý život marně si zasloužit lásku svého otce může být i do velké míry pravdivý. Je však dobré mít na paměti, že Saddámova paranoia a velikášská ztráta smyslu pro realitu – stejně jako citová deprivace vyléčeného alkoholika v Bílém domě – jsou jen střípkem z mozaiky nepřehledných faktorů, z nichž se skládá reálná politika.

Glosa převzata z Respektu 27/09.   


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].