Co když ji uhasí?

Pětadvacet zadržených, organizátoři pokropení pěnou z hasícího přístroje a odřená kolena inzultovaných sportovců. Tato stručná bilance víkendového „atentátu“ na olympijský oheň vyznívá značně rozpačitě. Ať už si ale o nedělních protestech v Londýně myslíme cokoli, je jasné, že už i z olympijské štafety, mířící do Pekingu, se stává výbušná záležitost.

To, co v neděli Londýn, dnes možná zažije Paříž. Úspěch dalšího pokusu o uhašení olympijské pochodně je ale mnohem méně pravděpodobný – kromě stovek řadových policistů tomu v Paříži mají zabránit i bariéry z motorek a speciální zásahové jednotky. Nedořečená otázka přesto zůstává – co by se stalo, kdyby se některému z demonstrantů podařilo olympijskou pochodeň skutečně uhasit? Vrátila by se okamžitě do Řecka, kde by znovu vzplála? Připálil by ji pohotově některý z běžců zapalovačem? Nebo by zůstal symbol blížící se olympiády na neurčitou dobu „u ledu“ a jeho vzkříšení by se stalo politickou otázkou ve stupňujícím se tlaku demokratických zemí na Čínu?

Odpověď se dnes zřejmě nedozvíme, z pohledu sportovců a organizátorů olympijské štafety ale dostává 130 dní trvající maratón, jehož cílem je stadion v srdci Pekingu, nový náboj. Pokusy o uhašení olympijského ohně totiž nabízejí i další provokativní možnost. Provést podobné gesto jako londýnští demonstranti by třeba mohlo napadnout i některého ze samotných nosičů pochodně.

Jistě – čelní představitelé olympijského výboru odmítají směšování politiky se sportem od samého počátku tibetských událostí. Na druhou stranu vyloučit podobnou „sabotáž“ s jistotou nelze. Vysloužilá sportovní legenda by se mnohem hůře označovala za „pomateného aktivistu“ a na rozdíl od aktivních sportovců žádného z běžců netíží ani hrozba zákazu startu na pekingském klání. Možná by její pokus skončil podobně rozpačitě jako ten nedělní. Možná ne. Takový pokus by měl logicky mnohem větší šanci na úspěch než útok „zvenčí“.

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy v narážce na svůj možný bojkot pekingských her prohlásil, že si nechce „zavírat dveře k různým možnostem". A různé možnosti teď platí i pro scénář, který čeká olympijský oheň v metropoli Francie a dalších desítkách měst po celém světě – po Paříži je to nejblíže kolébka hnutí Hippies San Francisco a argentinské Buenos Aires.

I kdyby se ale žádný „sabotér“ zevnitř olympijského kordonu nenašel, jedno se zdá jisté už teď – pokud doputuje 8. srpna olympijská pochodeň na stadion v Pekingu bez úhony, bude to jen za cenu složitých policejních manévrů a rozehnání protibetských demonstrantů silou. A také tahle možnost by byla značně symbolická.