Chřipka, čas nejistoty

Včera uběhly dva měsíce od doby, kdy byl v hlavním městě Mexika zaznamenám první případ tzv. prasečí chřipky. Jak vypadá bilance tohoto onemocnění?

Ukazuje se, že ač se virus podobá původci španělské chřipky, která si v letech 1918–19 vyžádala nejméně 20 milionů životů, zdaleka není tak nebezpečný. Mávnout rukou nad ním přesto nemůžeme. Dle analýzy zveřejněné včera na stránkách vědeckého časopisu Science může být současná verze prasečí chřipky stejně zákeřná jako tzv. asijská chřipka, jež během pandemie v letech 1957–58 usmrtila dva miliony lidí.

Do včerejšího dne vědci a lékaři zaznamenali na celém světě přibližně pět tisíc případů prasečí chřipky, přičemž zemřelo méně než padesát lidí. To by znamenalo, že podobně jako v roce 1957 umírá zhruba každý stý nakažený (přesnější odhady se pohybují od 0,3 do 1,5 procenta nakažených). Pokud jde o schopnost šířit se mezi lidmi, virus je nakažlivější než běžná sezónní chřipka a blíží se původcům pandemií z let 1918, 1957 a 1968.

Schopnost viru zabíjet a jeho nakažlivost však zatím úplně přesně neznáme, protože nevíme, kolik lidí na počátku epidemie skutečně onemocnělo. Je možné, že počet známých případů je jen vrcholem ledovce. Pak by mohl být virus mnohem méně smrtonosný, než se zdá. Na druhou stranu ale epidemie trvá jen pár týdnů a virus může ještě zmutovat. Původce španělské chřipky se na jaře 1918 projevoval pouze jako lehké onemocnění, plnou silou udeřil teprve na podzim.

Časopis Science přináší také různé teorie, odkud virus pochází. Virolog Ruben Donis z amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) se domnívá, že se virus poprvé objevil v organismu prasete ve Spojených státech. Infikovaný vepř byl prodán do Asie, kde nakazil člověka, jenž pak odcestoval zpět do Severní Ameriky. Tady pak virus doladil svoji schopnost šířit se mezi lidmi a vyvolal epidemii. Pozoruhodné také je, že virus pravděpodobně nakazil pracovníka kanadské prasečí farmy, který krátce pobýval v Mexiku, a ten po návratu do Kanady infikoval prasata na farmě - onemocnělo nejméně 10% z 2200 zvířat, která tu chovají. „Opravdu si nemohu vybavit případ, kdy by prasečí virus tímto způsobem přeskakoval na lidi a zpět,“ řekl časopisu Science Christopher Olsen, specialista na prasečí chřipku z Wisconsinské univerzity.

Ať to bylo jakkoliv, doufejme, že virus bude nakonec poměrně neškodný. Časopis Science se věnuje také tomu, kdy se může na trhu objevit vakcína a kolik jí bude k dispozici. Závěry nejsou příliš povzbudivé: první rok nebudou farmaceutické firmy ani za ideálních podmínek schopny vyrobit pandemickou vakcínu pro více než 1,2 miliardy lidí, což je méně než 20% světové populace.

Vůbec největší vrásky na čele ale přidělává odborníkům velmi nepravděpodobná, leč ne zcela vyloučená možnost: Pokud by se virus zkřížil s původcem ptačí chřipky tak, že by získal jeho schopnost zabíjet a přitom si udržel svou nakažlivost, došlo by ke katastrofě. Ptačí chřipka se mezi lidmi prakticky nešíří a i ze zvířat přeskakuje na člověka jen velmi obtížně. Když už se jí to ale podaří, zabije nikoliv každého stého člověka, ale šest lidí z deseti. Utěšovat nás může, že přinejmenším během několika posledních století se nic podobného nestalo.

Žijeme zkrátka ve světě plném nejistot. Nemá smysl panikařit, ale neměli bychom ani nebezpečí podceňovat. Prasečí chřipka možná vyšumí jako tolik jiných globálních strašáků, přesto by bylo krátkozraké si napříště myslet, že se vědci a lékaři pokaždé mýlí a média jen šíří paniku.