Jakou cenu má pro Čechy Česká televize? To téma se vrací s železnou pravidelností a až doteď to vypadalo, že výsledná odpověď je jasná. Za posílení nezávislé kontroly politiků, za prostor pro ty, kteří by na komerčním kanále neměli šanci, a konec konců i za podporu nezávislé tvorby – 135 korun měsíčně v podobě koncesionářských poplatků.
V Senátu se teď objevil návrh na jejich zrušení a podle všeho není bez šance. Divák prý může jen získat – celkem 2160 korun ročně. Než začneme jásat, připomeňme si ale, o co všechno se tu hraje.
Česká televize neměla poplatky nikdy jisté. Poplatky jsou i v cizině poměrně běžná věc. Stačí si ale uvědomit, že v řadě evropských zemí funguje veřejnoprávní televize v minimalistické podobě za peníze posílané přímo ze státního rozpočtu už dlouhé roky, třeba v Americe neexistuje televizní veřejná služba vůbec. Už zmiňovanou roli v éteru suplují různé státní granty na vysílání pořadů pro menšiny nebo speciální programy na rozvoj nezávislé tvorby.
Názory na to, že právě tahle cesta je moderní a správná se dnes objevují i v Evropě. Na rušení veřejnoprávních televizí to sice zatím nevypadá, největší debata se ale vede právě kolem poplatků. A bezpoplatková koncepce získává navrch. Stačí se podívat do sousedního Polska – tam byly koncesionářské poplatky zrušeny minulý měsíc. Prostřednictvím státního rozpočtu bude televizi platit nově přímo parlament.
Zdánlivě se nic nemění a politici v Polsku dnes diváky dokolečka ujišťují, že televize si uchová i nadále svou nezávislost. Jen na jejich přízni ale bude záležet, kolik peněz na svůj provoz televize dostane, a jestli při tom rozhodování nebudou hrát roli třeba nepohodlné reportáže jejích novinářů.
Něco podobného se teď chystá i v Česku. K původnímu návrhu občanskodemokratického senátora Richarda Svobody se přidalo i několik dalších senátorů ODS a KDU-ČSL a chuť zabývat se jím připustil obratem třeba i šéf sněmovní mediální komise Vítězslav Jandák. V předvolební době ostatně podobná vstřícnost vůči návrhu nijak nepřekvapuje. Dvoutisícový dárek by řada voličů ocenila.
Nedělejme si iluze o tom, že poplatkový systém nevytváří závislost na politicích už teď – poslanci rozhodují o jejich výši. Pořád jde ale o řád nižší vliv, než v případě přímého financování. Rozhodování o osudu televize by se nově dělo každoročně – nikoli jen jednou za několik let jako v případě poplatků. A v balíků stovek každoročních rozpočtových opatření by se politické tlaky na televizi hodně nesnadno prokazovaly.
Osud senátorského návrhu dnes není zdaleka jistý. Jasná jsou ale témata, kterých by se změna přímo dotkla. Stačí se podívat na aktuální protesty komunistických poslanců proti vysílání dokumentu ČT o politické vraždě Milady Horákové.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
