Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Globální bazar Tomáše Klvani

Garde zleva: Šokující Naomi Klein

[image id="120841420"]
Kritiku globalizace a kapitalismu z pera Naomi Klein považoval Globální bazar vždy trochu za – jak to říct a neurazit – urážku inteligence.

3401-mobr-klvana-tomas-kresba-reisenauer.jpg
3401-mobr-klvana-tomas-kresba-reisenauer.jpg • Autor: Respekt

3401-vobr-klvana-tomas-kresba-reisenauer-velky.jpg
Fotografie: Globální bazar Tomáše Klvani - Autor: Pavel Reisenauer • Autor: Respekt

Levicová aktivistka Naomi Klein z americko-kanadské rodiny s dlouhou tradicí radikálního levicového aktivismu cestuje a propaguje svoji nedávno vydanou knihu Doktrína šoku a související film na téma zlotřilosti kapitalismu (The Shock Doctrine: The Rise of Disaster Capitalism).

Autorka světového bestselleru No Logo o údajně zhoubné invazi značek se v nové knize věnuje kapitalismu laissez-faire nebožtíka Miltona Friedmana a chicagské školy. Jenže Naomi má v terminologii guláš. Opovrhovanou pravici hází do jednoho pytle bez ohledu na podstatné rozdíly mezi jejími inkarnacemi, od klasicky liberální přes libertariánskou až po neokonzervativní.

V Doktríně šoku Klein argumentuje, že ideje Friedmana a spol. o snižování daní, deregulaci, decentralizaci, odstraňování bariér obchodu, zmenšování asistenčního státu a další postuláty, které se v posledních třiceti letech staly součástí mainstreamu, jsou tak škodlivé, že je lidé mohou přijmout jen ve stavu traumatu po psychickém/společenském otřesu. Toho jsou si prý proponenti chicagské školy vědomi, a proto nečekají na příležitost, ale sami se jí, respektive stav šoku, snaží přivodit.

V tomto světě fantazie je pak Pinochetův puč v Chile prostředkem k hospodářské reformě monetaristické školy á la University of Chicago a stejnému cíli slouží Jelcinova válka v Čečensku (!) a Bushova v Iráku. Jde jen, píše Naomi, o vývoz hospodářského systému, jenž obohacuje bohaté a ožebračuje všechny ostatní. Dokonce komunistické tanky nasazené v roce 1989 v Číně proti demokratickým aktivistům byly prý jen metodou, jak ochránit a posunout dopředu Tengovy kapitalistické reformy.

Klein má ve svých publikačních počinech štěstí. Kniha No Logo se v obchodech objevila zhruba ve stejné době, kdy se v Seattlu v roce 1999 narodil barevný, kočující cirkus antiglobalizačního hnutí. Klein se stala žádanou interpretkou jeho étosu, její kniha pak bestsellerem. Doktrína šoku přichází v době největší hospodářské a finanční krize za desetiletí. Sílí hlasy o škodlivosti kapitalismu, o jeho údajné nepřijatelnosti pro humánní a humanistický rozvoj, levice starého střihu (nesmiřitelní , idealističtí nepřátelé kapitalismu) je na koni a po názorech Klein bude ještě vyšší poptávka.

S nelogičnostmi ve svém argumentačním arzenálu si Naomi hlavu neláme. Vidí například americký populistický protest proti záchranným dotacím finančnímu sektoru jako prozření poučených občanů, kteří nechtějí, aby ve stavu šoku Henry PaulsonGeorge Bush protlačili Kongresem další porci protilidové legislativy. Potíž je, že Bush s Paulsonem nepostupují podle chicagského manuálu nebohého Miltona, z jejich úsilí nečiší ideologie, ale naopak pragmatismus, jenž mnoho seriozních komentátorů označuje s jen mírnou nadsázkou za znárodnění bankovního a finančního průmyslu. Znárodnění by se radikální levici mělo líbit, ne? Kdepak, je to záchrana nenáviděných bankéřů, čili záchrana jejich systému. Jejich!

Svým způsobem je Naomi Klein obdivuhodná. Její vliv na světových univerzitách a protikapitalistických pódiích bude sílit. Ve svých vystoupení maluje ráznými, odvážnými tahy, mluví bez oklik, bez pardonu, provokuje. Chce využít finanční krize k devastující kritice systému. V tom se chová politicky chytře: míní posunout politický střed doleva tak, že dnes vyřčená hereze bude zítra součástí hlavního proudu. Krizová období jsou pro takový ideový zápas vhodná.

Když v šedesátých letech mluvil v Americe Barry Goldwater o potřebě omezit dosah státu, snížit daně a rozpoutat svázanou podnikavost nízkými daněmi, když něco podobného v Británii říkal Keith Joseph, mainstreamoví politikové – i na pravici – se od jejich „bláznivého ideologizování“ s odporem odvraceli. Margaret Thatcherová a Ronald Reagan byli ještě ve druhé polovině sedmdesátých let považování za krátkodechý módní výstřelek. Pak se dostali k moci a dnes je jejich pohled na svět konveční. Klein usiluje o podobné garde zleva a není vyloučeno, že i její zásluhou bude mít dnes se v základech otřásající konsenzus úplně jinou podobu.

Autor přednáší na New York University v Praze, je členem představenstva Respekt Publishing a pracuje ve společnosti BAT v Hamburku.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte