Západní byznys v rukách arabských šejků

„Můžete mi jmenovat nějakou politicky motivovanou investici v posledních dvaceti letech? Nemůžete. Protože žádná taková nebyla," prohlásil na regionálním jednání Světového ekonomického fóra Muhammad al-Jasser, šéf jednoho ze saudsko-arabských suverénních fondů. Snažil se tak uklidnit západní svět, který se začíná obávat rostoucího vlivu státních fondů.

Suverénní fondy působí jako klasické investiční společnosti, které ale nejsou financovány soukromým kapitálem nýbrž státními zdroji. Z velké části jejich příjmy pramení z prodeje ropy, zemního plynu nebo z obrovského přebytku zahraničního obchodu jako v případě čínských fondů. Měly sloužit původně jako zdroj příjmů pro budoucí potřeby. Některé se ale utrhly z řetězu.

Investice na západě

Podle posledních odhadů spravují suverénní fondy majetek v neuvěřitelné výši 3 biliony dolarů. Investiční banka Morgan Stanley navíc předpovídá, že do deseti let to bude více než pětkrát tolik. Mezi největší fondy v současnosti patří ty ze Spojených arabských emirátů, Saudské Arábie, Singapuru nebo Číny.

Ne nadarmo se tedy západní země obávají rostoucího vlivu těchto fondů v strategických odvětvích. Například čínský fond Státní devizový úřad nashromáždil téměř jedno procento akcií britské těžební společnosti British Peroleum. Podíl v největší britské firmě jej stál přibližně 2 miliardy dolarů. Fond nakoupil také dosud nezveřejněnou část ve francouzském energetickém koncernu Total.

Jiný čínský fond China Investment Corporation investoval 100 milionů dolarů do vydavatele platebních karet Visa a brousí si zuby na německou Dresden Bank. Singapurský fond Temasek nakoupil za více než 4 miliardy dolarů podíl v americké bance Merrill Lynch a část britské Barclays. „Lze očekávat, že ekonomická síla suverénních fondů bude růst,“ předpověděl další vývoj pro Respekt.cz analytik Atlantik FT Petr Sklenář.

Fondy nezvyšují svůj vliv jen nákupem největších světových firem ale i operacemi na finančním trhu. „V loňském roce výrazně poklesly ceny amerických dluhopisů. Spekuluje se o tom, že za tím stál čínský státní fond, který je prodal a nakoupil rizikovější aktiva,“ naznačil globální dopad takových rozhodnutí Sklenář.

Chybí transparentnost

Suverénním fondům je ale nejvíce vytýkána netransparentnost. „Těžko jde předvídat jejich chování,“ tvrdí Sklenář. Protipólem je norský penzijní fond. „V Norsku se rozhodli využít zdroje z prodeje ropy i pro další generace. Investují prostředky podle předvídatelné strategie,“ pochválil Norsko Sklenář.

Na druhou stranu se můžeme těžko divit fondům z rizikových oblastí, že ostatním neukazují své karty. Když se dubajská firma Dubai World Ports zajímala o přístavy na východním pobřeží USA, zasáhl americký výbor pro zahraniční investice s tím, že nemohou dovolit „podezřelým“ investorům vstup do tohoto odvětví.

Přijde regulace?

Mezinárodní měnový fond (MMF) se navíc chystá vytvořit pravidla pro tyto fondy. Se zástupci státních fondů se chce sejít v dubnu, návrh kodexu by měl být hotový do října. O přísnějších pravidlech se diskutuje také v Evropské unii, ale zatím převládá názor, že by se nemělo bránit svobodnému podnikání.

„Ministerstvo průmyslu je vzhledem k tomu, že Evropská unie je prostorem volného pohybu kapitálu, poměrně skeptické k možné regulaci státních investičních fondů,“ sdělil Respektu.cz Matyáš Vitík z tiskového oddělení ministerstva. Ministerstva průmyslu, financí a zahraničních věcí podle Vitíka v součinnosti s Českou národní bankou zpracovávají materiál, který bude obsahovat postoj Česka, který bude prosazovat v EU.

Je ale otázkou, jak by měla pravidla MMF nebo EU vypadat. Regulace v podobě stanovení maximálního podílu v některých společnostech by totiž pro suverénní fondy nebyla problém. Mohou si totiž založit zprostředkovatelské společnosti se sídlem třeba v Londýně, a přes ty provádět své investiční záměry.

Norsko je výjimka

Vyspělý svět se podobných suverénních fondů zřejmě nedočká. „U vyspělých států nepředpokládám větší rozvoj suverénních fondů. V Norsku se společnost dokáže rozhodovat dlouhodobě a existuje zde velká koncentrace těžby surovin v rukou státu,“ považuje Norsko za výjimku Sklenář. Ve většině Evropy by podle něj bylo jen otázkou času, kdy přijde populistická strana s tím, že ty peníze hned utratí třeba na sociální dávky.

Za rostoucí vliv suverénních fondů si ale částečně můžeme sami. Rostoucí závislost především na ropě a zemním plynu jen dodává zdroje pro tyto fondy. „Snižování závislosti je dáno technickými možnostmi. Společnost je závislá na ropě, a dokud nepřijde nová technologie, tak se to nezmění,“ uzavřel Sklenář.