0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Agenda28. 9. 20084 minuty

Třináct hodin

V létě roku 1968 přijíždí na miniaturní ostrov v ohybu francouzské řeky Rhôny mladá americká žurnalistka z časopisu New York Times. V ubohé rybářské chatrči ji očekává čtyřiaosmdesátiletý zatrpklý stařec, někdejší francouzský premiér Édouard Daladier.

Astronaut
 
Autor: Respekt
Autor: Respekt

V létě roku 1968 přijíždí na miniaturní ostrov v ohybu francouzské řeky Rhôny mladá americká žurnalistka z časopisu New York Times. V ubohé rybářské chatrči ji očekává čtyřiaosmdesátiletý zatrpklý stařec, někdejší francouzský premiér Édouard Daladier.

↓ INZERCE

Svět se právě chystá ke vzpomínání na třicet let výročí mnichovské dohody, symbolu hanebné politiky ústupků vůči agresi a porušování mezinárodního práva. Román francouzského spisovatele Georgese-Marca Benamoua (1957) Mnichovský přízrak o cestě do hlubin osudové mnichovské noci, o jejímž průběhu rozhodly vnitřní úvahy, intriky, rozpolcenost a pokrytectví hlavních politických aktérů, tak začíná konfrontací zvídavého mládí s jediným žijícím pamětníkem této tíživé události.

Patetický a uhýbavý

Inspirací ke knize pro mne byla ta proslulá fotografie,“ prohlásil minulé pondělí v beznadějně zaplněném sále Francouzského institutu autor, který na sebe ve své rodné zemi výrazně upozornil už publikacemi o životě a politické kariéře prezidenta Mitterranda (Přerušené paměti a Poslední Mitterrand).

I jeho Mnichovský přízrak se ve Francii stal bestsellerem a přiřadil se k literárnímu žánru, kdy tvůrčí jiskru umělce zažehne starý snímek. Podobně tomu bylo třeba u Američana Jonathana Littela, jehož dílo Les Bienveillantes bylo v roce 2006 ohodnoceno prestižní cenou Goncourt. Na základě fotografie zavražděné Rusky vykonstruoval imaginární reflexe bývalého esesáka.

To Benamoua prý inspiroval snímek z mnichovské schůzky v září roku 1938, kde – těsně po podepsání dokumentu – vedle sebe stojí triumfující Hitler, nafoukaný Mussolini, prkenně hrdý Chamberlain a Daladier.

Jediný, kdo se nedívá do objektivu, je právě francouzský premiér. Jeho patetický a zároveň uhýbavý provinilý pohled hovoří o zradě a slabosti podmíněné konformismem i osobním prospěchem. Což mě zaujalo a přimělo k napsání této literární fikce,“ vysvětloval spisovatel publiku ve francouzském institutu, v jehož první řadě ne náhodou seděli Miloš FormanVáclav Havel. Bývalý prezident totiž podle této knihy píše filmový scénář, který by měl proslulý režisér zfilmovat.

Slabost demokracie

Vraťme se však k samotné publikaci. Cíl mladé novinářky je zřejmý. Vypátrat, co se v oněch klíčových třinácti hodinách během jednání mezi Hitlerem, Mussolinim, Chamberlainem a Daladierem událo v obrovském paláci nesoucím název Führerbau. Záhy zjistí, že psychologické drama schůzky, jež měla za pět minut dvanáct odvrátit hrozbu války, neovlivnilo pouze dějiny Československa, Evropy a celého světa, ale i politiky jako takové.

Zdařilé vydírání a handrkování o Sudety oba diktátory utvrdilo v přesvědčení o slabosti demokracie, jejíž představitele naopak iluze zachránců míru obdařila falešným pocitem o vlastní velikosti. (Trpkou pravdu svého selhání v podobě druhé světové války nikdy nepřijali. Chamberlain zemřel na srdeční slabost v době letecké bitvy o Anglii, zatímco Daladier do konce života sepisoval knihy a pamflety o Benešově vině.)

Pravý Daladier možná vinu nepřiznal, ale ten románový říká: „Třináct hodin, které z celého života tíží víc než všechno ostatní. … Třináct hodin, které vymažou celý život. Celých třicet let ve službách ostatním, práce na ministerstvech, funkce předsedy vlády, a dokonce věznice v Bourrassolu a koncentrák v Buchenwaldu, kam mě poslali Pétain s Hitlerem… Dal bych celý svůj osud za těch třináct hodin.“ Na schůzku odlétal jako politik, pevně rozhodnutý hájit z pozice francouzské velmoci svého malého demokratického spojence zuby nehty. A vracel se jako poražený muž.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].