Regulovaná cena aneb taxi jako veřejná služba

Do začátku devadesátých let zajišťoval taxislužbu v Praze místní dopravní podnik. Poté bylo odvětví liberalizováno a taxislužbu začaly stejně jako v dalších českých městech provozovat soukromé subjekty. Přesto jsou v některých městech určitým způsobem řízeny magistráty.

Vyhláškou jsou podnikateli stanoveny maximální ceny za kilometr, čekání i nástupní sazba. Aby toho nebylo málo, magistrát v Praze upravuje například i barvu automobilu či stanovuje maximálně osmileté stáří vozidla.

Pražský magistrát zdůvodňuje tyto zásahy snahou o poskytování veřejné služby. „Hl. m. Praha trvá na regulaci cen taxislužby, protože praxe dokazuje, že by její zrušení znamenalo vážné ohrožení zájmů města z hlediska běžného života i turistického ruchu,“ uvádí v tiskové zprávě mluvčí magistrátu Jiří Wolf.

Taxi, taxi

Podle předsedy Cechu taxi Pavla Pavláta není k regulaci právní důvod. „Nejsou splněny zákonné podmínky. To, že se to patnáct let obchází, je věc jiná,“ uvedl pro Respekt.cz Pavlát. Vadí mu ale hlavně způsob stanovení podmínek. „Prostě se dohodnou, a tak to bude. To je strašnější než socialismus,“ tvrdí.

S tím souhlasí i většinový vlastník a ředitel dispečinku AAA radiotaxi Jiří Kvasnička. „Všude v Evropě je taxislužba regulována, takže nejsem apriori proti. Je spíše otázka, jakým způsobem se reguluje. U nás se do toho dostávají politické a sociální postoje, i když taxi nemá se sociální oblastí nic společného,“ prozradil pro Respekt.cz Kvasnička.

Jiná ves, jiná regulace

V zemích Evropské unie je v drtivé většině provozování taxislužby regulováno. Rozdíly jsou ale značné. „Oblíbeným příkladem pro regulaci v Praze je Londýn. Jenže zde je jedna firma, kterou dotuje magistrát a má pevné ceny. Je to asi 3.500 vozidel. Dalších 8.000 vozidel jezdí bez regulace. Jsou tam dva druhy taxislužby,“ upozornil Pavlát.

Taxislužbu v Německu reguluje tamní hospodářská komora, která po dohodě s dopravci vyhlásí cenu. Do ceny zde více mluví i státní instituce, ale to je způsobeno tím, že je provozování taxi nepřímo dotováno. Na vozidla si provozovatelé uplatňují nulové daně a využívají i dalších úlev.

V Rakousku je stanovení cen víceméně na dopravcích. „Když se v rámci EU musely zrušit regulace, tak se ve Vídni zvýšil počet vozidel taxi, a taxikáři chtěli snížit cenu. Magistrát je zažaloval, a spor vyhrál. Taxikáři tak nemohli stanovit nižší cenu,“ uvedl pro nás nepochopitelný příklad Pavlát. „Magistrát se bál, že by přišel o výnos z daní,“ vysvětlil postup vídeňské radnice.

Ve Spojených státech je situace ještě liberálnější. Ve většině tamních měst se nereguluje taxislužba vůbec.

Pokus tady byl

Praha zažila období deregulace v roce 1996, kdy taxikáři nebyli vázáni maximální cenou. Magistrátu se ale nelíbily praktiky některých podnikavců, kteří si účtovali přemrštěné ceny. „Excesy byly, ale to je vždy při deregulaci. Magistrát tehdy dělal průzkum, a zjistili, že 90 procent taxikářů jezdilo do 30 korun za kilometr,“ zdůraznil Pavlát. Přesto to magistrát vyhodnotil jako záminku ceny regulovat.

Proti regulaci jsou i někteří ekonomové. „Velká města mají většinou pravicové zastoupení, ale bojí se do toho kyselého jablka deregulace kousnout. Po zrušení regulace by přišlo krátkodobé vystřelení cen. Po několika měsících by se ale trh vykrystalizoval,“ uvedla pro server Respekt.cz analytička Next Finance Markéta Šichtařová.

Podobně to vidí akademická půda. „Až se změní zákon, tak se ceny nebudou regulovat,“ sdělil serveru Respekt.cz ředitel Liberálního institutu Miroslav Ševčík. Na dotaz, jestli by se k tomu mohla odhodlat pravicová vláda, odpověděl: „Ještě jsem tady žádnou pravicovou vládu nezažil.“