Print is not dead. Možná

Když na konci roku 2012 ohlásil americký Newsweek konec tištěného vydání, řada lidí v duchu i písemně vztyčila další křížek tištěným médiím a odešla číst zprávy na web. Když na konci roku 2013 ohlásil Newsweek obnovení tištěného vydání, jiná řada lidí zajásala s tím, že print neumírá. A tak nějak pořád dokola.

Myšlenka, že papír vhodný bude co nevidět na balení salámu a sanitární účely, není nic nového; prvně s ní měl přijít už v roce 1894 Francouz Octave Uzanne na stránkách Scribner´s Magazine. Tehdy ho nadchnul čerstvý vynález Edisonova fonografu a dospěl k přesvědčení, že zařízení pro přenos zvuku zcela nahradí jakékoliv psané slovo, protože obracení stránek i čtení samo vyžaduje příliš velkou námahu.

Méně informací

Následující příběh známe všichni: Uzanne měl sice dobrý postřeh o lidské pohodlnosti, zdá se však, že obracení stránek neunavilo lidstvo natolik, aby ho v následujícím století zcela opustilo. Četlo se, když přišlo rádio, četlo se, když přišla televize - a četlo se, když začal internet. To, co způsobilo příznivcům papíru opravdové vrásky na čele, byly s největší pravděpodobností až čtečky a smartphony.

Čerstvý průzkum Pew Internet (projekt známého Pew Research Institutu) uvádí, že počet čtenářů knížek na displejích neustále roste – v roce 2013 to mělo být už 28 procent Američanů od 16 let výš - oproti 23 procentům o rok dříve. Při pohledu na tato čísla je ovšem třeba brát v úvahu, že jenom čtyři procenta Američanů čtou výhradně elektronické knížky. Zbytek kromě displeje s velkou radostí sáhne i po papíře.

Situace není příliš odlišná ani v Česku. Čtečku má podle odhadů kolem tři sta tisíc lidí. Počet prodaných elektronických knih sice násobně roste a půl milionů titulů za minulý rok vypadá pompézně. Jenže v porovnání s klasickými knihami je to pouhý zlomek, e-knihy se na celkovém obratu trhu podílely jen 0,35 %. A počet novinek vydaných také v elektronické formě dosahuje jen 15 procent.

Na druhé straně dvaašedesát procent Britů mezi 16 a 24 lety stále raději sáhne po papírové knížce a jako nejčastější důvod uvádějí možnost fyzického kontaktu s textem. I když člověk může na své čtečce “vlastnit” snad všechno vědění světa, s pocitem knihovny plné zajímavých titulů se to jednoduše srovnat nedá.

Ano, roli v tom může hrát i společenský status - sotva se někomu pochlubíte kolekcí Murakamiho knih přehledně srovnanou ve složce vašeho kapesního miláčka. Jsou tu ale i tvrdší údaje: podle výzkumů si člověk z elektronického papíru zapamatuje méně informací. Důvodem je prý fakt, že věta jednou může být uprostřed, poté nahoře - a většinou u ní ani není napsané číslo stránky. Takže si člověk prostě nepamatuje, kde co je, neboť informaci si nemá jak a kam fixovat.

Vztah mezi obrazovkou a papírem nemusí být nutně konfliktní, obě jsou vhodné pro různé příležitosti a jiné druhy četby. Jazyky se dají skvěle trénovat na četbě originálů. Když neznáte slovíčko, kliknete si, zjistíte význam a jedete dál. Velké bichle jako knížky typu Hra o trůny se také dají mnohem pohodlněji číst z pár set gramů elektroniky. Navíc napomáhají k orientaci ve složitém ději: když zapomenete, kdy koho zabil, stačí se vrátit vyhledáváním nebo si nechat pomoci od vložených mini encyklopedií popisujících jednotlivé postavy.

Osmdesátiletý pionýr

Kde se však problém projevuje opravdu palčivě, jsou noviny, které s příchodem internetu dostupného každému ztratili hlavní devízu - rychlé informace. Třeba ve Velké Británii se loni propadl prodej tištěných vydání všech deníků, někdy až do hrozivých čísel. The Independent mezi červnem 2012 a červnem 2013 ztratil téměř 19 procent svých čtenářů, The Guardian 12,6 procent a The Sun o více než 13 procent. Část čtenářů se mediím daří nahnat na své webové stránky, ale ty nestíhají dohnat ztráty tisku.

I tak se však zdálo, že odchod Newsweeku do výlučně digitální podoby byl logický krok, který bude řada dalších následovat. Podle dat z Wall Street Journal se Newsweeku od roku 2005 snížil počet prodaných výtisků postupně o polovinu (v čase rušení printu to bylo něco kolem 1,5 milionu) a reklama klesla o 80 procent. Naproti tomu stoupl témuž majiteli počet čtenářů portálu The Daily Best; jen za poslední rok o 36 procent na 5 milionů uživatelů měsíčně. Propojení internetové hvězdy a tiskové legendy mělo být něčím, co by pomohlo oběma. Projekt se však nepovedlo dovést do úspěšného konce.

Společnosti IAC se pak Newsweek povedlo brzo prodat a nový majitel se rozhodl vrátit k tištěné podobě - ovšem v trochu pozměněném modelu než doposud. „Bude to model založený na předplatitelích,“ nechal si slyšet nový šéfredaktor Jim Impoco s tím, že nový Newsweek se má stát jakýmsi „prémiovým produktem“, jehož vydání bude věnované výlučně textům. „Ztratit“ by se měly malé infografiky, krátké zprávy a jiné drobnosti běžné na stránkách jiných časopisů. Podle Impoca jsou totiž výrobně náročné a jsou pozůstatkem 90. let.

Tato orientace není nijak nová: pokud jste si před Vánocemi koupili jakýkoliv časopis, téměř všude jste narazili na slevy nebo dárky pro předplatitele. A třeba slovenský Týždeň na sklonku roku doslova prosil své čtenáře, ať si ho předplatí - v textu šéfredaktora Štefana Hríba i přímo na titulce. Ještě v lednu si šlo v USA předplatit americkou edici magazínu Elle za 10 dolarů, jedno číslo přitom Američany běžně stojí 4 dolary. Ještě níže prodává vydavatel Hearst magazines pánský Esquire – roční předplatné za 8 dolarů.

V době klesajícího prodeje tištěných vydání je totiž počet předplatitelů skvělou vizitkou pojistkou pro inzerenty. I bez toho se však svět v záplavě informací vrací k myšlence, že za ty kvalitní se platí. Ve skriptech žurnalistiky si přečtete, že jedny z prvních předchůdců novin, jakési informační bulletiny, si nechávala vypracovávat rodina Taxisů; jednak si je mohla finančně dovolit, jednak pro rodinu obchodníků měly informace i svou cenu. Momentálně je svět ve fázi zjišťování jejich ceny - a toho, kolik je za ně ochoten zákazník zaplatit. Zůstává jen vyřešit, které jsou ty opravdu důležité.