Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Agenda

Příběh ztracených fotografií z pláže Omaha

Svědectví Roberta Capy bylo téměř zničeno

Robert Capa: Vylodění v Normandii • Autor: Profimedia.cz
Robert Capa: Vylodění v Normandii • Autor: Profimedia.cz

Při sedmdesátém výročí spojeneckého vylodění v Normandii zaznělo hodně příběhů. Jeden z nich připomněl, že nechybělo mnoho, a svět nikdy nespatřil jedinou přímou dochovanou obrazovou dokumentaci tehdejšího dění na plážích. Věnuje se mu červnové číslo amerického magazínu Vanity Fair a přináší záplavu nových a fascinujících detailů, které prý neznali ani profesionálové a fajnšmekři.

Spojence už od vylodění v Itálii provázel slavný válečný fotograf Robert Capa, původem maďarský Žid, který si udělal jméno zejména zachycením španělské občanské války. Coby jeden ze čtyř fotografů dostal povolení se ke Spojencům připojit. V Londýně se na akci připravoval poněkud jinak než vojáci: zakoupením nového pláště Burberry a stříbrné placatice Dunhill, kterými doplnil svoji helmu, na níž stálo, že patří „skvělému válečnému zpravodaji a milovníkovi“. „Byl jsem nejelegantnější ze všech invaders,“ napsal po válce.

V brašně měl pozdější spoluzakladatel agentury Magnum ještě balíček kondomů a příručku s frázemi vhodnými pro oslovení francouzských dívek. Ale chystal se i jinak: kromě tradiční zrcadlovky Rolleiflex si vzal dva fotoaparáty Contax II používající hledáček - protože správně předvídal, že ostření se skloněnou hlavou bude to poslední, co bude chtít na plážích dělat.

K francouzským břehům vyrazil ve dvě ráno na palubě americké lodi U.S.S. Samuel Chase obklopen nervózními vojáky, kteří nechápali, proč jede dobrovolně s první vlnou invaze. Na neblaze proslulé pláži Omaha Robert Capa pobyl dohromady asi devadesát minut, nafotil více než stovku snímků, a se spojeneckými jednotkami nakonec dorazil ve zdraví až do Berlína.

Masakr na plážích přežil, jeho fotky ovšem nepřežily nešikovnost a spěch asistenta fotografického oddělení magazínu Life v Londýně. Spojenci totiž invazi „načasovali“ těsně před americkou uzávěrkou časopisu - a když po dvou dnech složitými cestami válečné pošty dorazily Capovy negativy, vrhl se hned na ně obrazový editor časopisu John Morris a jeho asistent v horečnatém vzrušení.

Morrisovi je dnes sedmadevadesát a s Vanity Fair se při této příležitosti sešel přímo na francouzských plážích. A dodnes si pamatuje hrůzu, kterou pocítil, když mu asistent s pláčem oznámil, že fotky nevyčíslitelné hodnoty zničil. Nastavil v temné komoře příliš vysokou teplotu, aby proces urychlil, a z negativů pak zbyla jen „kaše“. „Myslím, že mi to Capa nikdy neodpustil,“ říká Morris.

Zázrakem přežilo jedenáct snímků, které posléze zaslouženě získaly ikonický status a prý inspirovaly i Stevena Spielberga při natáčení snímku Zachraňte vojína Ryana. Zřejmě zcela nejznámější z nich je snímek, jenž ilustruje tento text. Dlouho se mělo za to, že napjatá tvář vojáka nořícího se z vody patří Edwardu Reganovi; až zkraje devadesátých let se přišlo na to, že jde o tehdy dvaadvacetiletého vojína Hustona Rileyho.

A ten pak přidal další dílek k obrazu odvážného reportéra. Vojáka přezdívaného Hu totiž bránící se Němci střelili do ramene a přežil jen díky tomu, že ho dva lidé hned poté odvlekli do bezpečí. Jeden byl voják a druhý jistý muž ověšený fotoaparáty. „Pomyslel jsem si – co tady ten chlap dělá?“ vzpomínal Riley.

Informace o jedenácti dochovaných snímcích přezdívaných The Magnificent Eleven najdete na Wikipedii.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].