Obama představuje svůj tým

Budoucí prezident USA postupně odhaluje veřejnosti personální obsazení nejdůležitějších postů své příští administrativy. Po ekonomických expertech z minulého týdne došlo v pondělí na zahraniční politiku a národní bezpečnost.

Zdaleka nejpůsobivějším rozhodnutím bylo jmenovat americkou ministryní zahraničí senátorku Hillary Clintonovou. Senátorka za New York, bývala první dáma a Obamův vytrvalý soupeř z boje o demokratickou stranickou nominaci v letošních prezidentských volbách v jedné osobě je zřejmě nejprominentnějším politikem jmenovaným do úřadu amerického vrchního diplomata v posledních letech.

Efektivita tandemu Obama-Clintonová

Oznámení o jejím jmenování okamžitě vyprovokovalo spekulace, jak efektivní bude její spolupráce s prezidentem, vezmeme-li v potaz fakt, že jejich vzájemný vztah není úplně nejvřelejší a že během demokratické kampaně na sebe vzájemně útočili i v oblasti zahraniční politiky.

Senátorka Clintonová tehdy tvrdě útočila na Obamovu nezkušenost, senátor Obama na oplátku zpochybňoval její zahraničněpolitické zásluhy a neustále připomínal její podporu nepopulární válce v Iráku. Dále lze argumentovat, že jmenování politické „hvězdy“ zahraničním ministrem nezaručí vždy úspěšnou diplomacii, viz např. generál Colin Powell.

A v neposlední řadě je třeba mít na paměti, že senátorka Clintonová nemá výrazné zkušenosti s řízením velkého vládního úřadu a její nejznámější manažerská vystoupení – snaha prosadit reformu zdravotnictví v 90. letech a její letošní prezidentská kampaň – nebyla zářivými úspěchy.

Přes tyto námitky lze očekávat, že spolupráce Bílého domu a ministerstva zahraničí bude fungovat dobře. Základním úkolem pro prezidenta Obamu bude vyjadřovat své ministryni důvěru a podporu tak, aby svět neměl pochyb, že vystupuje jeho jménem.

Ministryně Clintonová na oplátku bude muset dbát na to, aby pozice jejího ministerstva odpovídala vždy postojům prezidenta. To by nemělo být tak složité, neboť zahraničněpolitické pozice Obamy a Clintonové se liší hlavně v detailech, které demokratická kampaň notně zveličila. Navíc senátorka do úřadu přinese nesporný intelekt, vizi i pracovitost, tedy vlastnosti nutné pro úspěšný výkon tohoto povolání.

Působení Clintona

Sporným faktorem ve jmenování Clintonové se mohlo zdát filantropické/výdělečné působení jejího manžela, které nutně otevíralo otázku případného střetu zájmů. Je skutečně těžké představit si Billa Clintona, jak získává prostředky pro své iniciativy od dárců, mezi kterými figurují i zahraniční vlády a osoby, mezi jinými členové saúdské královské rodiny, katarská vláda nebo marocký král, zatímco jeho žena je oficiálním představitelem americké zahraniční politiky.

Bývalý prezident ovšem přistoupil na požadavky Obamova týmu zveřejnit detaily svých aktivit a podřídit své budoucí aktivity úsudku nové administrativy, aby bylo předejito jakýmkoli kontroverzím.

Kontinuita v bezpečnostní politice

Ostatní Obamova rozhodnutí, zejména ponechání Roberta Gatese v úřadu šéfa Pentagonu a jmenování generála Jamese Jonese poradcem národní bezpečnosti, svědčí o posunu budoucí Obamovy administrativy směrem k politickému středu (ministr Gates již dva roky vede válku v Iráku, kterou chce Barack Obama ukončit; generál Jones, bývalý velitel NATO, se poslední dobou soustředil na výcvik iráckých a palestinských bezpečnostních sil).

Jejich začlenění do příští administrativy poukazuje na sebevědomí příštího prezidenta, který se nebojí sestavit tým silných osobností s některými svými politickými oponenty. Ve světle výběru svých poradců (včetně ekonomických) se jeví velmi pravděpodobné, že se bude muset vypořádat i s kritikou ze strany svých více levicových příznivců, kteří budou požadovat vysvětlení, jak administrativa plná zkušených politiků a úředníků (celá řada z nich se zkušenostmi z Clintonových administrativ) představuje onu „změnu, ve kterou lze věřit“.

Autor je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky.