Motejl kritizuje média kvůli dětem

Svolání mimořádné tiskové konference ombudsmana Otakara Motejla z minulého týdne, na které v emotivním projevu kritizoval média, že v honbě za senzací zpovídají jedenáctileté děti, vyvolal případ sester z brněnského Fondu ohrožených dětí. Podle ředitelky brněnského Klokánku Ditty Pokorné dívky chtěly samy promluvit na kamery, protože se nehodlaly vrátit k rodičům. Tento případ však poukazuje na obecnou rovinu toho, jakým způsobem česká média informují o problematice týrání dětí, sporů rodičů o děti, nebo dokonce o vraždách nezletilých.

„Osudy dětí nebudou předmětem povrchního skandalózního zkoumání médií. Soustřeďme se na vztahy dospělých,“ vyzval Motejl média.

Podle Etického kodexu novináře Syndikátu novinářů, žurnalista musí „respektovat soukromí osob, zejména dětí a osob, které nejsou schopny pochopit následky svých výpovědí“.

„Nejde pouze o to, zda je někdo je nebo není týrán,“ vysvětlil Motejl, „ale o to, že se zde hraje licitace s city diváků a morálním profilem dospívajícího dítěte před pubertou.“ Motejl varoval, že takové dítě, o které je mediální zájem, začne nestandardně reagovat na běžné životní situace.

Nejen bulvár

Předseda Syndikátu novinářů ČR Miroslav Jelínek souhlasí se slovy ombudsmana. Podle něj se případy v médiích množí s tím, jak se dostávají do popředí zájmu případy týraných dětí (například v souvislosti v takzvané kauze Kuřim). „Především bulvární tisk se nespokojí jen konstatováním nezbytných faktů, ale snaží se do těchto kauz zaplést i děti, identifikovat je, přinést jejich fotografie a požadovat po nich svědectví. Bohužel i některé tak zvané seriozní listy, ve snaze přiživit se na této „atraktivitě“, podléhají tomuto trendu,“ sdělil Respektu.cz Jelínek.

Dodal, že etický kodex tuto praxi jednoznačně odmítá. Etická komise syndikátu podle něj již dvakrát v poslední době vyzvala „kolegy novináře, aby dodržovali toto ustanovení kodexu a upustili od neetického způsobu pojednávání problematiky dětí“.

Předsedkyně Komise pro etiku Syndikátu novinářů Barbora Osvaldová, tvrdí, že se musí posuzovat případná pochybení novinářů případ od případu. K obecné rovině však pro Respekt.cz uvedla: „Novinář by nikdy neměl vést interview s nezletilým dítětem, takové dítě většinou netuší, jak budou jeho odpovědi použity, neodhadne následky a neví, že jeho identifikace mu může velmi ublížit. Některé normy připouštějí zpovídat dítě, pokud s tím souhlasí jeho rodič nebo pověřený zástupce. Ale já osobně po zkušenostech s některými rodiči bych byla opatrná i v tomto případě, protože někdy - sice v minimu případů, ale přece - rodič může dítě využívat k manipulaci.“

Jan Jandourek, který je rovněž členem etické komise, souhlasí s tím, že je třeba posuzovat případ od případu. „V některých případech postupovala media vůči dětem skutečně necitlivě, dělo se tak například zobrazováním dětí, které se dostaly do citlivých životních situací - třeba když jde o spory mezi rodiči nebo týrání dětí.“

Detailní popis obětí se rozmáhá

Komise již 3. ledna tohoto roku přijala usnesení, ve kterém kritizuje média, jakým způsobem referují o (mladistvých) obětech násilných trestných činů. „Nevkusný a v důsledku neetický zvyk popsat oběti a všechny příbuzné včetně adres a fotografií se v médiích nebezpečně rozmáhá. Tím, že se zveřejňují jména a podoba všech zúčastněných a to i těch, kteří jsou v daném případě poškození, se jejich společenská situace může ztížit, zvláště v případě, pokud se jedná buď o děti nebo o nezletilé. Na rozdíl od veřejně činných osob by se tu mělo uplatňovat právo na ochranu soukromí, které by v případě dětí a nezletilých mělo být vymáháno co možná nejdůsledněji,“ stojí v usnesení.

Etická komise upozornila i na další prohřešek novinářů, a tím je porušování paragrafu, který stanoví, že „kromě nesporných důvodů veřejného zájmu nesmí novinář svou činností dostat dotčené osoby do nesnází nebo osobní tísně“. V tomto případě se jedná především o spory rodičů o děti.

„Nejen že děti bývají uvedeny jménem i příjmením, bývají také zveřejněny jejich fotografie nebo záběry v televizi. Za všechny případy lze uvést vítěznou fotografii CZECH PRES PHOTO, kde se rodiče perou o dítě. Fotografie je navíc použita i na plakát na výstavu. Pokud média informují o podobných sporech nebo i připravovaných zákonech na ochranu dětí, jako backgroud použijí minulé případy včetně jmen dětí, aniž by uvažovala, že opět porušují zmíněný paragraf,“ uvedla komise.

Dalším problémem může být i uvádění podoby a jmen nalezených dětí, které míří do adoptivních rodin. To může tyto děti poškodit v budoucnu, upozornila komise.

Jsme profíci

Šéfredaktor Mladé fronty Dnes Robert Čásenský, jednoho z největších deníků v zemi, pro Respekt.cz zdůraznil, že redaktoři mají obecný etický kodex a pak i brožuru, jak postupovat například při informování o dětských obětech trestných činů. „Řídíme se jednoduchým pravidlem. Děti to nesmí nikdy odnést,“ zdůraznil Čásenský. „Moji kolegové jsou profíci,“ odmítl možná pochybení svých podřízených s poukazem na kvalitní systém kontroly a editorské práce.

Mluvčí TV Nova Veronika Šmítková uvedla, že zaměstananci televize jsou povinni respektovat rovněž etický Kodex ochrany dětí a mladistvých. "V konkrétních případech zpravodajských a publicistických reportáží jsou pak vždy zvažovány oprávněné zájmy dítěte a veřejný zájem na informování o negativních jevech (např. týrání dětí), přičemž vždy jsou zařazovány jen záběry přiměřené. Ve sporných případech jsou reportáže konzultovány s právníky a psychology," odpověděla na dotaz redakce Respekt.cz.

Česká televize používá určitá redakční pravidla. "Právě od onoho „kuřimského případu“ platí pravidlo neukazovat záběry mladistvých v nedůstojných pózách. Platí rovněž zákaz využívání dětských respondentů, pokud to není žádoucí pro ilustraci témat, a i tehdy jen za souhlasu zákonných zástupců. Neřikáme tomu „kodex“, ale jde o redakční pravidla zpravodajství České televize," vysvětlil mluvčí ČT Ladislav Šticha.

Každopádně se jména některých dětských obětí i s udáním jejich věku v českých médiích objevují, dokonce i v agenturním zpravodajství (Stačí zadat jméno dětských obětí do nějakého internetového vyhledávače).

Vláda v únoru souhlasila s tím, že v budoucnu nebude možné zveřejňovat údaje o oběti mladší osmnácti let, jestliže k tomu nedá souhlas její zákonný zástupce. Vyšší ochranu by měli požívat i dospělí lidé, vůči kterým byl spáchán trestný čin kuplířství, trestný čin ohrožování mravnosti nebo některý z trestných činů proti rodině a mládeži, proti životu a zdraví nebo proti svobodě a lidské důstojnosti. Zveřejnění údajů by mohlo vést až k půlmilionové pokutě.

V současné době nemají oběti mnoho možností, jak se okamžité medializaci bránit. Navíc projednání případu v občanskoprávním sporu (například na ochranu osobnosti) přichází několik měsíců poté, co zájem médií pominul. Etická komise může na neetický postup médií pouze poukazovat, sankce novinářům z logiky věci (protože se jedná o profesní kodex) nehrozí. „Uznávám, že je to boj s větrnými mlýny, ale podle mne stojí to za to,“ povzdechla si Osvaldová.