Konec kapitalismu nehrozí

Během tohoto týdne se dějí skutečně velké změny. Investiční banka Lehman Brothers vyhlásila bankrot, největšího obchodníka s cennými papíry Merrill Lynch převzala Bank of America, do největší zajišťovny světa AIG americká vláda „nasypala“ přes 85 miliard dolarů.

Nejistota na světových burzách přetrvává. Co bude dál? Začínají se vynořovat srovnání s velkou hospodářkou krizí před osmdesáti lety, která ve svém důsledku vedla k druhé světové válce. Hovoří se rovněž o „konci kapitalismu“. Jsou tyto katastrofické scénáře oprávněné?

Josef Šíma, vedoucí Katedry institucionální ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE, tvrdí, že srovnání s krizí odstartovanou krachem newyorské burzy v roce 1929 může být validní, ale stále se vedou spory, co vlastně bylo příčinou následné vleklé hospodářské krize. „Bylo to z přemíry aktivity americké centrální banky, nebo z nedostatku aktivity,“ řekl Respektu.cz Šíma. Podle něj ve veřejnosti stále převládá interpretace, že to bylo selhání kapitalismu, naopak mezi ekonomy je rozšířen názor, že to byla chyba tehdejších institucí.

Chyba centrální banky

„Ve dvacátých letech došlo k velké monetární expanzi,“ vysvětlil Šíma. S tím souhlasí i Ladislav Tajovský z Katedry hospodářských dějin VŠE. Tehdy centrální banka USA pumpovala do ekonomiky levné peníze v podobě množství hypoték. „Obě krize jsou produktem centrální banky,“ řekl pro Respekt.cz Tajovský. Upozornil na to, že rovněž v roce 2001 byly nejnižší úrokové sazby v historii, díky tomu vzrostl objem úvěrů. „Je to stejná politika, stejný cíl, stejný výsledek,“ je přesvědčen Tajovský.

Podle něj však hospodářská krize v takovém rozsahu jako před osmdesáti lety nehrozí. Světové ekonomiky jsou v lepší kondici než tehdy. Jako příklad se dá uvést Německo. To bylo zasaženo krizí tak tvrdě, protože bylo závislé na americkém kapitálu v podobě Dawesova a později Youngova plánu. Ty měly za úkol držet německou ekonomiku nad vodou a umožnit poraženému Německu splácet válečné reparace. „Německo sice bylo největší evropskou ekonomikou, ale po hyperinflaci na začátku dvacátých let bylo na kolenou,“ upozornil Tajovský. V současnosti je Německo naopak jednou z nejsilnějších světových ekonomik.

Ředitel Liberálního institutu Miroslav Ševčík je přesvědčen, že zatím je srovnání s krizí třicátých let neoprávněné. Dosud se týká pouze části segmentu finančního trhu, nyní se ale díky AIG rozšiřuje dále. „Pokud by se spustila lavina runů (masivní výběr peněz) na banky, tak by to mohlo být složitější,“ varoval Ševčík.

Petr Mach, ředitel Centra pro ekonomiku a politiku (CEP), by současnou krizi finančního trhu přirovnal spíše k devadesátým létům v České republice a k problémům kolem IPB a krachům malých bank. „Čas od času se něco podobného děje všude na světě,“ řekl Respektu.cz.

Udržet systém v chodu

Ekonom David Marek z Patria Finance se domnívá, že v některých aspektech se současné problémy dají přirovnat ke krizi v minulém století, v některých zas nikoliv. „Zatím se čeká, jaký dopad bude mít finanční krize na ekonomiku. Poprvé od té doby se používají silná opatření. Na druhou stranu ekonomika USA a eurozóny nadále roste,“ zdůraznil pro Respekt.cz Marek.

Pavel Kohout ze společnosti Partners, který byl poradce ministrů Sobotky a Tlustého, tvrdí, že se tehdy Fed (v letech 1929 a 1930) choval jinak než nyní. Opačně. Tehdy omezoval likviditu na trhu, nyní udržuje nízké úrokové sazby. „Jde o to udržet systém v chodu, to se zatím daří. Vláda prostřednictvím Fedu zatím sanuje pouze ty subjekty, které jsou nutné pro udržení systému. Proto nechala padnout Lehman Brothers, nikoliv pojišťovnu AIG,“ řekl Respektu.cz. Upozornil, že již v roce 2006 The Economist psal o bublině na hypotéčním trhu. „Když jsem byl na jaře roku 2007 v USA, všude se psalo o špatných hypotékách. Bylo jasné, že je něco špatně.“

Hrozí další regulace

Šíma v obecné rovině tvrdí, že vlády si zvláště v období válek a krizí osobují nárok na regulace. „Problémem však je, že vždy po opadnutí krize se úroveň regulace nikdy nevrátí na úroveň před krizí,“ vysvětlil.

Tajovský rovněž varuje, že by se mohly prosadit další regulační opatření, i když i ty stávající selhaly. Ševčík je myšlenkou, že by došlo k další regulaci doslova pobouřen. „Je to právě naopak. Otázka přeregulovanosti trhu možná vedla k tomu, že kontrolní mechanismy selhaly. Schopnost kontrolovat velké konglomeráty je složitá. Je třeba mít jednoduchá a přesná pravidla,“ zdůraznil pro Respekt.cz Ševčík.

Problémem je, že se politici začnou chovat jinak, pokud jim jde o značnou část voličů. Nyní oba američtí prezidentští kandidáti volají po větší kontrole ze strany státu. „Já jako liberální ekonom po tom nevolám. A konec kapitalismu? To nemá s realitou absolutně nic společného,“ tvrdí Mach.

Jak odhadovat vývoj

Lze vůbec předpovídat vývoj současné globálně propojené ekonomiky? Podle Šímy lze rozumět vazbám, příčině a následku. „Například obecně lze říci, že monetární expanze vede k neopodstatněnému optimismu a v konečném důsledku ke krizi. Ale kdy se tak stane a jak ta krize bude velká, to už je otázka reálného fungování trhu. K tomu ekonomická teorie odpověď nedává.“

Marek tvrdí, že se stále čeká, jak se situace vyvine. „My jsme rozsah ztrát již v dubnu odhadovali na 700 miliard dolarů. Odhad světové banky je bilion dolarů, zatím jsou dosavadní ztráty vyčísleny na 520 miliard dolarů.“ Podle něj se dají čekat ještě další krachy některých bank. „V USA určitě další banky zkrachují. Už jenom proto, že jich je 8500,“ dodal Kohout.

„Spoustu věcí víme, spousty chyb se můžeme vyvarovat. Ale kdy ta bublina praskne, kterou můžeme vysvětlovat, že vzniká, to už nikdo neví,“ uzavřel Šíma.

Více k tématu se dočtete v pondělním vydání Respektu.

Čtěte rovněžAudit Jana Macháčka.