Jak je důležité míti Zaorálka

Když se zeptáte většiny sociálních demokratů na nějaké téma evropské nebo světové politiky, skoro vždy dostane tuhle pobavenou odpověď: „Na čtení Economistu máme přece Zaorálka.“

Představitelé strany, která zřejmě po blížících se volbách bude sestavovat vládu, tím chtějí říct, že o dění mimo hranice Česka se moc nezajímají. Ale kdyby tazatel přece jen trval na odpovědi – například na to, kdy a jestli má Česko přijmout euro nebo jaký postoj bychom měli zaujmout k aktuálnímu dění v Sýrii – nechť se laskavě obrátí na místopředsedu ČSSD a dlouholetého stínového ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Protože ten se tím nejenže zabývá, ale dokonce to i pravidelně sleduje v zahraničním tisku (například právě v britském týdeníku The Economist, který má předplacený).

V rámci přípravy velkého politického profilu Bohuslava Sobotka - který najdete v novém Respektu 41/2013 - jsem pátral i po tom, jaké informace o okolním světě má sám nejpravděpodobnější budoucí premiér. Šéf české vlády totiž už dávno není pouze českým premiérem, především členství v Evropské unii mu dává možnost spoluovlivňovat život a politiku na celém kontinentu. A nejde jen o dobrovolnost; k řadě otázek se prostě jako předseda kabinetu členského státu EU musí vyjadřovat. Přičemž platí, že čím více se v nich vyzná, tím kompetentnější politiku pak zastává.

Bohuslav Sobotka se zahraniční politikou nikdy moc nezabýval. Jako poslanec a později ministr se orientoval na ekonomická témata, špatná jazyková výbava ho držela většinou doma.  Faktem je, že v posledních třech letech se Sobotka proměnil. Zlepšil si znalost angličtiny, takže se zahraničními politiky je dnes schopný komunikovat bez překladatele a díky tomu může snáze navazovat neformální vztahy - o což se v posledních měsících i víc pokouší.

Nicméně případní zájemci o diskusi o zahraničních tématech od Sobotky zatím nemohou čekat kdovíjaké zázraky. Ani on – jaká sám říká – nečte a nesleduje žádné zahraniční médium, v čemž se výrazně neliší od svých levicových i pravicových předchůdců; výjimku v tomhle směru představoval pouze Vladimír Špidla a částečně Jiří Paroubek.

Informace zvenku, jak Sobotka dodává, čerpá výhradně z českého tisku. Právě zahraniční redakce zdejších deníků však kvůli světové krizi propouštěly nejvíc členů, což se odráží v nízké kvalitě a malé frekvenci zahraničního zpravodajství. A Sobotkův obraz o Evropě a o světě je tak – v předvečer jeho pravděpodobného vstupu do Strakovy akademie – značně zúžený.

Jestliže se Sobotka skutečně stane premiérem, zbývá nicméně jedna útěcha. Vzhledem k tomu, že jeho nejbližším politickým spojencem je právě Lubomír Zaorálek, je šance, že jeho šéf bude mít čas od času informace z prestižního The Economistu aspoň z druhé ruky.