Bursíkova volba

Politika je nevděčná disciplína: stojí hodně sil a každý její špičkový aktér neustále balancuje nad pádem do bezvýznamnosti. Stačí jedna chyba a „všechno“ se rychle může změnit v „nic“. Důsledky přitom nesou všichni kolem.

Před dvěma lety po volbách se zdálo, že i Martin Bursík získal „všechno“. Ovládl zelené, protlačil je do parlamentu, uchlácholil stranické radikály a vedle ODS nabídl program nejvíc namířený do budoucnosti. Svým klidem a profesionalitou si získal respekt oponentů a místo klídku a zaučování se v opozici zvolil prosazování zeleného programu v nejisté vládě. Teď ale přišly chyby a zelení ukazují, jak vratkou lávkou do budoucnosti jsou.

Druhá ztráta

Situace u zelených není dobrá. Předseda Bursík a jeho zástupkyně Dana Kuchtová trpí vzájemnou averzí minimálně od podzimu, kdy Kuchtová musela předčasně opustit vládu. Skupiny jejich stranických stoupenců vedou nesrozumitelné žabomyší války přes média. Deník Právo teď dokonce začal na svých titulních stranách tisknout doslovné výpisy z porad vedení zelených, které někdo z nich vynáší ven.

A konečně někdo dal novinám i omylem odeslaný e-mail, v němž Bursík mluví o své kolegyni, poslankyni Olze Zubové (známé svojí neomluvenou nepřítomností na prezidentské volbě), jako o krávě. „Ona ta kráva nás už ani neumí oslovit. Donutíme je ke spolupráci – silou, kaťuško. Políbení Martin,“ zněl doslova zmíněný e-mail.

V čase „míru“ by nad tím šlo mávnout rukou. Dopis vznikl v noční únavě a Bursík jej původně adresoval předsedkyni poslanců zelených Kateřině Jacques. Ostatně řešit věci silou nemusí znamenat nic negativního a po oné krávě následovala omluva. Jenže zelení teď mají do míru daleko a kvůli dopisu je u nich povyk.

Pro pozorovatele zvnějšku je podstatné, že strana, na jejíž stabilitě visí vláda a další reformy, se najednou chová jako parta rozhádaných amatérů, kteří si jdou po krku a loajalita je pro ně neznámým pojmem. Nijak dobře z toho nevychází ani Bursík: až doteď stavěl na chladném, věcném, neemotivním přístupu středové politiky. Na to také přilákal řadu voličů, kterým právě tahle umírněnost mohla v politice scházet.

Teď se ale zdá, že šlo do jisté míry o iluzi. Profesionál a krotitel emocí Bursík nazývá jednu svoji kolegyni krávou, druhé posílá políbení. Běžný konzument politiky nemá zvláštní potřebu nahlížet zeleným do kuchyně a už vůbec ne do ložnic, porozumět chování a dalším vyhlídkám předsedy zelených, je ale v tuhle chvíli klíčové.

Vše nasvědčuje tomu, že Bursík se ve vlastní straně ocitl pod obrovským tlakem a teď dělá velké chyby. U Miloše Zemana by nějaká ta kráva nikoho nepřekvapila, Bursík je ale západní politik, u nichž se vulgární nadávky neodpouštějí. Druhá chyba je delikátnějšího rázu: jak by možná Bill Clinton dosvědčil, milostné emoce politiky oslabují.

Celý komentář čtěte v pondělním vydání Respektu.V Respektu 10/2008 vyjde rovněž rozhovor s Martinem Bursíkem.