Letos opět budeme sledovat tahanice s kmotry

Kromě politiků či sportovců se skloňovanými jmény v médiích v uplynulém roce stali někdejší političtí kmotři – Roman Janoušek a Ivo Rittig. A nejinak tomu pravděpodobně bude i v roce 2015. 

Janoušek již sice kvůli autonehodě, při které vážně zranil ženu, nastoupil na 4,5 roku do vězení, ale Nejvyšší státní zástupce pro něj žádá přísnější kvalifikaci, že šlo o pokus o vraždu. Stále je také vyšetřován v dalších kauzách, především pokud jde o údajné ovlivňování veřejných zakázek, jimž se od roku 2013 zabývá protimafiánská policie v kauze známé jako Nagygate. Pokud jde o Rittiga, bude v roce 2015 u soudu několik kauz, v nichž přímo či nepřímo figuruje.

Jízdenky a Oleo

Podle pražské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové by měla už začátkem roku putovat k soudu obžaloba v kauze Oleo Chemical, kde je Rittig obviněn z praní špinavých peněz. Lze ale předpokládat, že v průběhu dalších měsíců dorazí do soudních síní i kauza předražených jízdenek.

Oba případy mají souvislost s pražským Dopravním podnikem a s nadsázkou řečeno popisují jakýsi modus operandi Rittiga a jeho spolupracovníků. Tedy že podnikatel údajně využíval svůj politický vliv a konexe s lidmi ve státních či pražských firmách k tomu, aby soukromým podnikům „dohazovali“ zakázky. Ty pak za ně platily vysoké provize.

V prvním případě jde o to, že firma Oleo Chemical dodávala Dopravnímu podniku biopalivo a z každého litru posílala určitý desátek (celkem šlo o 20 milionů korun) karibské firmě Cokeville Asset, od níž pak šla část peněz dál, údajně k Rittigovi. Policie tvrdí, že proti provizi nebylo žádné plnění; jde proto podle ní o daňový únik firmy Oleo a následné praní těchto peněz Rittigem a jeho dalšími spolupracovníky spojenými s advokátní kanceláří MSB Legal.

Ve druhém případě stejná firma Cokeville inkasovala opět neobvykle vysokou, dokonce 45procentní provizi (celkově opět v řádu desítek milionů korun) od tiskárny Neograph, a to za dodávky jízdenek Dopravnímu podniku. Také v tomto případě pak měla část peněz skončit u Rittiga.

Jaký rozsudek v obou kauzách padne, je zatím hodně napínavé. Rittig účast na obchodech popírá - a další obvinění, právníci či spolupracovníci MSB Legal, kteří Rittigovi spravovali peníze, nabízejí jiné vysvětlení. V obou případech šlo jen o legální dobře zaplacené rady a za vším stojí hlavně hon na Rittiga. stejně jako Janoušek je totiž vyšetřovaný i ve zmíněné kauze Nagygate, kvůli níž padla v roce 2013 Nečasova vláda, a to za údajné další manipulace veřejných zakázek. Zatím byl nicméně v této části Rittig obviněn jen z neoprávněného nakládání s utajovanými skutečnostmi, kdy měl mít k dispozici materiály z BIS. Na to, o jak velkou akci šlo, nejde - lidově řečeno – o žádný velký úspěch policie ani žalobců. 

V kauze Oleo Chemical, kde jsou obvinění i dva spolumajitelé této firmy, mělo jít naopak o výhodný obchod. Podle jednoho z majitelů Kamila Jirounka jim Cokeville Asset dobře poradil, jak splnit všechny podmínky tendru Dopravního podniku na dodávku biopaliv - a za to firmě náležela odměna. Že proti fakturám neexistovalo plnění, podle něj není pravda. Peníze jen posílali dodatečně až poté, co tendr čistě vyhráli. „Je to spravedlivější, než kdybychom si najali velkou poradenskou společnost, zaplatili jí velké peníze a žádnou zakázku jsme pak ani nezískali,“ řekl Respektu.

Jakým know how firma Cokeville disponovala, je nicméně záhadou a také nejslabší článkem této obhajoby. Vlastníkem karibské schránky s pobočkou v Praze byl Peter Kmeť, který pro MSB Legal hlavně zakládal tzv. ready made společnosti určené k dalšímu prodeji podnikatelům - a i podle detektivů šlo víceméně o bílého koně. Dobré rady Oleu také podle informací Respektu poskytovali hlavně právníci MSB Legal; a Cokeville jen fakturoval.

Proč to tak bylo, když šlo o legální věc a čisté vítězství v tendru? To by se mělo vyjasnit u soudu. Můžeme ale spekulovat, že pro Dopravní podnik a jeho tehdejšího ředitele Martina Dvořáka třeba dělali MSB Legal řadu dalších věcí, které měly být veřejnosti skryty. Nakonec jsou to právě opět právníci MSB Legal a Cokeville, kteří se podíleli na zmíněné zakázce od Dopravního podniku pro Neograph, kde je kromě nich obviněn i Dvořák, a to z pletich ve veřejné soutěži.

Sittové: Tunel, nebo pomsta?

Právě případ Neographu bude zřejmě první, který se u soudu objeví už brzy po Novém roce. Ovšem pozor, nejde o výše zmíněnou kauzu jízdenek. Tento Neograph číslo jedna je případ žalovaný „z druhé strany“. I proto bude jeho výsledek důležitý pro celkové pochopení a posouzení toho, co se kolem papírny, Dopravního podniku a MSB Legal vlastně dělo.

Případ dorazil k Městskému soudu v Praze už koncem listopadu a obžalováni jsou v něm dva bývalí manažeři Neographu Vladimír Sitta starší a Vladimír Sitta mladší a jejich právník Martin Kohout. Oba Sittové jsou přitom důležití svědci v kauze Neographu číslo dvě, tedy kauze jízdenek.

Pražská státní zástupkyně Dagmar Máchová trojici v obžalobě, kterou má Respekt k dispozici, viní z toho, že z papírny vytunelovali v letech 2010 a 2011 celkem 8,1 milionu korun. Sitta starší ji přitom tehdy z poloviny vlastnil (druhou půlku měl Jan Janků, naopak obviněný v kauze jízdenek) a Sitta mladší v ní byl na část úvazku obchodní ředitel. K němu měli za pomoci dalších dvou obžalovaných proudit neoprávněné osmimilionové provize ze zakázek pro firmu.

Trestní oznámení před dvěma lety podal na Sitty a Kohouta nový majitel společnosti Michael Broda za pomoci právníků – opět z MSB Legal, kteří mu předtím také dopomohli ke vstupu do společnosti. Pro zajímavost, Broda v jiné svojí firmě letos zaměstnal expremiéra Petra Nečase stíhaného v Nagygate.

Co je na kauze Neograph tak důležité? Byl to právě Sitta mladší, kdo v roce 2010 nahlásil protikorupční policii vyplácení podivné provize z dodávky jízdenek Dopravnímu podniku pro firmu Cokeville, o níž se dozvěděl a považoval ji za nelegální. Z papírny pak částečně odešel, proto podle něj a za vědomí společnosti pracoval za provize. Boj proti Sittům tedy vypadá jako boj znepřátelených akcionářů a také jako bitva proti nepříjemným svědkům v kauze důležité i pro Rittiga.

Ostatně Městský soud v Praze už jeden rozsudek ve prospěch Sitty mladšího letos vydal. Nový majitel papírny na něj kromě trestního oznámení totiž podal i obchodní žalobu, a to na vyplacení náhrady necelé dva miliony korun, které získal od firmy jako část výše zmíněných, údajně neoprávněných provizí. Jenže soudkyně nárok smetla s tím, že šlo skutečně o způsob financování části jeho práce. A poukázala na fakt, že nedává smysl, aby Sitta začal papírnu tunelovat poté, co se sám obrátil kvůli předraženým jízdenkám na policii a očekával ve společnosti razii.

Na procesu se Sitty, tentokrát v trestní rovině, tak bude zajímavé, zda verdikt bude v rozporu s obchodním soudem, nebo ne. Rozsudek také může upevnit nebo smést jejich věrohodnost jako svědků v kauze Rittig. Jistě nakonec bude také poučné, jak se soud vypořádá s nelegálností provizí. Ty pro Sittu totiž byly daleko menší (od 3 do 15 procent) než ty pro Cokeville v ostatních kauzách, kde figurují sami advokáti z MSB Legal - a tvrdí o nich, že byly zcela legální.