Vzdělávání na pravici: inspirativní nápady i odůvodněné pochybnosti

Pokud patříte k těm, kdo do rozhodnutí, komu dají ve volbách hlas, započítávají i postoj té které strany ke vzdělávání, nabízím třídílného průvodce politickou scénou. Nezohledňuje jen to, co je napsáno ve volebním programu, ale také zkušenost s konkrétními politiky v ministerské funkci či v parlamentním školském výboru a schopnost strany splnit to, co slíbila. Začínáme relevantními stranami na pravici. Tedy TOP 09, ANO 2011 a ODS.

TOP 09 – Pár dobrých nápadů

Ve  volebním programu TOP 09 jsou víceméně rozumné věci, ale míra obecnosti naznačuje, že jde spíš o bohulibá přání než konkrétní a v dohledné době realizovatelné  návrhy. Ostatně za čtyři roky ve vládě, kdy školskému výboru Sněmovny šéfovala politička TOP 09 Anna Putnová (dříve děkanka Fakulty podnikatelské VUT v Brně), nevzešel od „topkařů“  žádný konkrétní návrh, který by posunul debatu. Ať už o plošném testování, maturitách, předčasném třídění děti do praktických, nomálních a výběrových škol. Naopak, výbor  bez viditelného odporu přihlížel počínání ministra Josefa Dobeše (VV),  kterému se dařilo torpédovat vzdělávání v Česku a pověst republiky v Evropě.

Pár dobrých nápadů z programu by ale nemělo zapadnout. TOP 09 je jedinou stranou, která připomíná zákon o finanční podpoře studentů. Ten byl opakovaně připravován a pokaždé zapadl. Přitom je to zásadní norma, která studentům vysokých škol umožní  finančně se postavit na vlastní nohy. Bez něj vůbec nelze uvažovat o jakékoli podobě školného či poplatků na vysokých školách.

Dobrý nápad  jsou i praxe učňů a středoškoláků v zahraničí. Jen by strana mohla doplnit, jak chce řešit už dnes existující problém, kdy školy odmítají zahraniční studium uznat a pro rodiny je to fakticky nákladný rok navíc. Matoucí a varující je tvrzení, že TOP 09 změní po roce 2015 státní maturitu. Jednak je na to už pozdě, jednak u tak třaskavého tématu by bylo dobré sdělit, co přesně se tím myslí.

V předvolebních debatách topkaři spolu s ostatními otočili o sto osmdesát stupňů a už nepodporují plošné testy v pátých a  devátých třídách (za to zaslouží pochvalu), ale   opakují do omrzení,  že školství je třeba okamžitě předělat tak, aby lépe sloužilo průmyslu. Je to stejně mylné, jako ještě před čtyřmi lety obecně sdílená představa, že státní maturita zkvalitní střední školství.

Závěr: Pár dobrých nápadů, ale od TOP 09 v oblasti vzdělávání žádný velký tah na branku nečekejte.

ANO 2011 – Kvalifikovaní odborníci s nejistou budoucností

Pozoruhodná drobnost. Zatímco jiné strany dávají ve volebním programu vzdělávání často už na druhé či třetí místo, pro  ANO je to bod 9 z 14.  Ale za ním je ještě kultura, zahraniční politika, zemědělství nebo životní prostředí.  V samotném volebním programu ANO 2011 se toho o základním a středním školství  mnoho nedozvíte, jen sem opět prosakuje výrazná snaha orientovat ho profesně a podle objednávky zaměstnavatelů. Až na půlvětu nic  o tom, že škola je jediné místo, kde se mohou děti potkat s odlišností; o tom, že kromě výkonu je nutné se orientovat i na vztahy a hodnotovou výchovu.

Opět tu není nic výrazně špatného, ale k většině problémů, které dnes naše vzdělávací soustava řeší, se program buď nevyjadřuje, nebo ve zcela obecné rovině. A některá tvrzení jsou půvabná. Co například asi znamená tato věta: Podpoříme motivaci studovat přírodovědné a technické obory již od nižších stupňů škol včetně nematuritních učňovských oborů.

Mnohem lepší a konkrétnější je pasáž věnovaná  vysokým školám, vědě a výzkumu. Pravděpodobně proto, že garantem tématu je v ANO 2011 Jiří Zlatuška, dlouholetý vysokoškolský pedagog, bývalý rektor brněnské Masarykovy univerzity a systematický komentátor vzdělávací politiky.  O jeho kvalifikaci není pochyb, jen je otázka, jak zvládne přechod z akademické pozice mezi politiky. To je mimořádně těžká úloha. Platí to obecně o této straně. Jak se to množství silných osobností  s mimořádně vyvinutým egem srovná s politickým angažmá pod vedením Andreje Babiše, který zatím žádné další kohouty na svém smetišti netrpěl, to je klíčová otázka příštího volebního období.

V debatách o vzdělávání působí reprezentanti ANO  Jiří Zlatuška či Helena Válková kvalifikovaně  a kultivovaně. Odmítají školné a i v ostatních tématech působí jejich názory víceméně konformně.  Jak bude v praxi vypadat jejich politika, se z toho usoudit nedá.

Závěr:  ANO 2011 je otazník. Potenciál tu je, výsledek velmi nejistý.

ODS – Procitnutí z letargie

Občanská demokratická strana byla dlouhá léta přesně tou stranou, která o důležitosti vzdělávání mluvila vždy jen před volbami a pak na něj na další čtyři roky spokojeně zapomněla. Její volební programy byly víceméně ideologické a nenaznačovaly, že by se její politici zabývali něčím konkrétním, co rodiče a školy opravdu pálí. Ten letošní se jmenuje poněkud velkohubě Konec experimentů s dětmi a školami, ale kromě podobně populisticky formulované první věty je zbytek na svou stručnost konkrétní a věcný.

Jednoznačně se tu projevuje, že poslední rok a půl strávil současný expert ODS Petr Fiala  na ministerstvu školství a získal si tam jednoznačný respekt, který nebyl dán jen tím, jak zásadně se lišil styl jeho práce od chaotického počínání Josefa Dobeše. Program zdůrazňuje  nutnost dlouhodobé kontinuity vzdělávaci politiky, jasná pravidla pro školy, nutnost vzniku kariérního řádu pro učitele (v tom se v debatách shodnou politici napříč stranami). I tady se zdůrazňuje podpora přírodních a technických věd a matematiky, ale je tu i jasný důraz na vzdělávání jako rozvoj osobnosti ve stále složitějším a otevřenějším světě. 

Chybí tu ale odkaz na zákon o finanční podpoře studentů, bez něhož by nebylo rozumné zavádět na vysokých školách poplatky za delší studium, které ODS navrhuje.  Oproti jiným programům je tu navíc zmínka o snaze zachovat víceletá gymnázia, která nejspíš predikuje debatu o tom, co dělat se systémem, který velmi časně dělí děti do různých typů škol. Je to zmínka poněkud nesystémová a nejspíš je míněna jako uklidnění voličů ODS, kterým na tomto tématu záleží.

Samozřejmě, že váha programu je do značné míry podmíněná praktickou politikou ministerstva školství pod praporem ODS, jak jsme ji mohli sledovat  v uplynulém roce a půl. Ta rozhodně přesvědčivá byla.  Pokud ale mluví o vzdělávání jiný lídr  občanských demokratů než Petr Fiala, působí spíš jako někdo, kdo se tyto nové a pro ODS do jisté míry překvapivé teze naučil nazpaměť, ale zatím o nich není úplně přesvědčený. V oblasti vzdělávání je zatím ODS stranou jediného muže. 

Závěr: Buďme rádi, že i občanští demokraté si všimli, že vzdělávání je důležité. Ten zásadní obrat je optimistický.

Autor je spolupracovníkem EDUin, o.p.s.

Debatu politiků na téma vzdělávání, kterou pořádala Stálá konference asociací ve vzdělávání  (SKAV) a EDUin shlédněte ZDE. Debatu organizovanou Člověkem v tísni v rámci programu Jeden svět na školách najdete ZDE.