Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Externí hlasy

Přijeďte na dovolenou do našeho přátelského slumu

Výletů za chudobou přibývá. Stejně jako etických otázek

Devětadvacetiletá Němka Katharina Goetze zprvu váhala, zda se vydat na prohlídku Dharavi, největší chudinské čtvrtě v Bombaji, která je skoro tak velká jako Praha. „Hodně jsem o tom přemýšlela, nechtěla jsem být bohatý turista, co si prohlíží a fotí chudé lidi jako opice v zoo,“ svěřila se specialistka na komunikaci redaktorce Wall Street Journal, zatímco průvodce je vedl zaprášenými úzkými pěšinami plnými odpadků mezi polorozpadlými domky se střechami z vlnitého plechu.

Takzvaná slum turistika je na vzestupu. Stále více cestovních kanceláří v Brazílii, Indii nebo Keni nabízí organizované výlety do čtvrtí, kde žije na malé ploše obrovská koncentrace těch nejchudších lidí, často bez fungující kanalizace, tekoucí vody nebo elektřiny. Reagují tak na poptávku západních turistů, kterým již nestačí zážitek z vrcholu Eiffelovy věže nebo Empire State Building – touží po prožitku „něčeho reálného“, co si budou pamatovat celý život.

Lítost, nebo úžas?

Katharina Goetze se nakonec rozhodla, že do slumu půjde – prý to pro ni představovalo cestu, jak porozumět příčinám chudoby místních lidí. Uvědomila si, že chudoba nezmizí tím, že ji bude ignorovat. Dlouho to ale zvažovala; nechtěla být jednou z těch, kdo přispívají k tomu, že z bídy a špatných životních podmínek se stává zábava pro turisty.

Katharinin průvodce Daya Sharma z indické cestovní kanceláře, která prohlídky slumů za poplatek 11 dolarů organizuje už sedmým rokem, morální dilema západních turistů nechápe. „Ti lidi si život ve slumu vybrali sami, nejsou tu náhodou,“ říká. Bombaj, a zvláště Dharavi, přitahuje migranty z chudších venkovských oblastí Indie – přicházejí sem s vidinou lepšího živobytí.

Sharmova práce spočívá v tom, aby Katharině a zbytku skupiny ukázal, že i chudinská čtvrť pulzuje obchodem a životem a turisti nemusí cítit jen lítost, ale spíše úžas. „Dharavi je pětihvězdičkový slum. Je tu deset tisíc obchodů s celkovým obratem přes 500 milionů dolarů. Lidé jsou tu velmi podnikaví, vydělávají si jako sběrači odpadů, taxikáři nebo dělníci,“ popisuje průvodce. „Natáčel se tady i Milionář z chatrče.“

Cestovní kancelář Kibera Tours láká dokonce k návštěvě „nejpřátelštějšího slumu na světě“, kde turisty ohromí pohostinnost místních obyvatel a jejich aktivní boj proti chudobě. V největším slumu východní Afriky se turisté setkají se ženou přezdívanou „máma Tunza“, která vede školu a sirotčinec, nebo se podívají do továrny, kde se vyrábějí korálky z kostí od řezníka (ve slumu se prý recykluje téměř vše).

Za Mandelou

Turisté tak vidí „to lepší“, co slumy nabízejí. Podle Sharmy taková návštěva pomůže změnit negativní image těchto čtvrtí. Také prý není výjimkou, že z místních se stávají ti nejlepší průvodci, protože samozřejmě znají zdejší prostředí nejlépe – což aspoň nepatrně přispívá ke zdejší zaměstnanosti.

Na druhou stranu některým lidem není příjemné, když na ně chodí turisti jako na safari. „Cítím se trapně, když mě vidíte takhle,“ přiznává patnáctiletá studentka Urvashi Devaliya. Dřepí v Dharavi před svým domkem bez dveří, drhne nerezové hrnce a turisté si ji fotí.

Problematickou otázkou slum turismu je i to, kdo výlety pořádá a komu jdou zisky - jinými slovy, zda z nich místní chudí lidé mají užitek. Daya Sharma tvrdí, že z těch 11 dolarů, které Katharina za prohlídku cestovní kanceláři zaplatila, jejich společnosti zůstává jen pětina. Naprostou většinu posílají partnerské neziskové organizaci, která vzdělává dívky a mladé ženy v Dharavi. „Většina našich příjmů pochází z prohlídek Dharavi, a proto jsme cítili, že je správné vracet jim ty peníze nazpět,“ řekl BBC majitel společnosti Krishna Pujari.

Každopádně slum turismus má podle všeho budoucnost. Jeho počátky jsou spojovány s 90. léty, kdy byl z vězení propuštěn Nelson Mandela, později první černošský prezident Jihoafrické republiky. Houfy turistů přijíždějících do JAR se najednou chtěly podívat do slumu Soweto, kde Mandela žil a který se stal centrem represí apartheidu. V současnosti si prohlídku těchto míst zaplatí ročně zhruba 400 000 cestovatelů, tedy celá čtvrtina všech, co do JAR zavítají.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].