0:00
0:00
Externí hlasy16. 12. 20145 minut

Lidem jako já říkají americký agent

Íránský moderátor Farshid Manafi vysílá z Prahy satirickou show

Veronika Tomanová

Zrušení satirické show v roce 2008 ho neumlčelo. Právě naopak, nesvobodnému prostředí se rozhodl postavit: odešel s Íránu do České republiky a už čtvrtým rokem pracuje v Rádiu Svobodná Evropa/Rádiu Svoboda. Jeho oceňovaná live show s názvem Radio Pasfarda (Rádio Pozítřka) je v éteru pět dní v týdnu.

“Miluji to propojení s lidmi, které během show zažívám. Rád jim předávám různé pocity: strach, štěstí, smích a někdy dokonce I vztek – třeba když vládní představitelé řeknou něco šíleného,” říká.

↓ INZERCE

Každý detail 

Je neděle odpoledne, dvě hodiny před začátkem vysílání. Farshid edituje poslední úpravy scénáře v pražské kanceláři Rádia Svobodná Evropa. Pečlivě upravená místnost prozrazuje smysl pro detail. Ještě více je to ale znát na stylu jeho práce: každé slovo, každá písnička i každý zvuk procházejí důkladnou přípravou. „Většina posluchačů má za to, že během show říkám to, co mne právě napadlo, ale jde spíš o styl, jakým program moderuji. Ve skutečnosti je všechno předem nachystané,” prozrazuje.

Zprávařka nejprve shrnuje novinky z Íránu, pak už mikrofon patří Farshidovu týmu. “Salam,” zdraví Frashid posluchače vesele. Jeho řeč těla se v sekundě mění: v očích se rozhoří plamínky a klid je pryč. Místo něj je tu docela jiný člověk sršící energií, která se projeví v hlase i divoké gestikulaci.

VA stL TM iLlek Autor: Respekt

„Živá show mi dává neskutečnou dávku energie. Užívám si, že můžu být někým jiným, ” říká Farshid, který umí zahrát desítku postav - včetně taxikáře, novináře, opraváře i muslimského náboženského vůdce. V dnešní show ztvárňuje nejprve holiče: hádka s klientem v kadeřnictví uvede téma, okolo kterého se show tento týden točí. Jsou jím “ulice Íránu”. Zatímco včera se vysílání zaměřilo na “ulice a lásku” a také “ulice a svobodu”, dnes jde o “pouliční povolání”. Diváci volají se svými příspěvky o tom, co zajímavého se jim v různých ulicích Íránu stalo.

Pulzující osobnost 

Za mikrofonem Farshid začal pracovat už jako osmnáctiletý. „Rádio je hlavně o představivosti. Posluchači si umí představit vše, co jim můžu různými způsoby říct. Snažím se zaměřit jejich pozornost na věci, které mám na srdci. Rád jim předávám různé pocity,“ říká - a je si jistý, že posluchači tyto emoce prožívají stejně jako on.

Kambiz Hosseini, jeho kolega z Rádia Svobodná Evropa /Rádia Svoboda, popisuje: “Když si chcete dělat satiru, je potřeba nejprve zaujmout postoj. A Farshid se vždycky přiklání na stranu zdravého rozumu.” Kolegu popisuje jako talentovaného a pilného; s osobitým stylem. “Má osobnost, která pulzuje životem a dokáže pobavit. Pravidelně hraje řadu stálých postav, současně zůstává nepředvídatelný,” dodává Hosseini.

Pardis, pětadvacetiletá studentka a posluchačka Farshidovy show, říká: “Dokáže zahrát svoje role s dávkou upřímnosti, odvahy a energie.“ Na show nejvíce oceňuje snahu moderátora informovat posluchače o současné ekonomické, politické a kulturní situace v zemi. Jeho fanouškem se stala v roce 2005, když Farshid ještě pracoval ve státním rozhlase. Dnes už oblíbeného moderátora poslouchá přes satelit nebo internet - za použití ilegálních proxy serverů.

Farshidova show byla stažena z éteru v roce 2007. „Vládní představitelé si na pořad stěžovali. Management stanice mi postupně začali dávat instrukce – neříkej to nebo ono. Nakonec program zrušili,“ popisuje Farshid, který pak krátce pracoval v televizi a na to založil reklamní agenturu. Hledat cestu, jak se za mikrofon vrátit, ale nepřestal.

AYAYAYAYAYAYAYAYAYA Autor: Respekt

Íránská sekce Svobodné Evropy je trnem v oku teheránského režimu. Musí se tak potýkat s častým rušením signálu a blokování přístupů internetové stránky. Írán se pravidelně umisťuje na posledních příčkách Indexu svobody tisku, který zveřejňují Reportéři bez hranic. Nadace Freedom House popisuje íránské mediální prostředí jako jedno z nejrepresivnějších na světě. 

V současné době je za mřížemi drženo celkem 65 novinářů včetně deseti žen - Írán je tak největším věznitelem žen-novinářek. Zatím posledním zadrženým je Jason Rezaian, reportér listu The Washington Post, který byl společně s manželkou Yeganeh Salehi uvězněn v červenci. Zatímco Salehi byla v říjnu propuštěna na svobodu, reportér nadále zůstává ve vazbě.

Celý den

Pracovní nabídku z Rádia Svobodná Evropa /Rádia Svoboda Farshid dostal v únoru 2010. O dva měsíce později byl připraven Írán opustit. Samozřejmě tajně. “Kdyby se prozradilo, že odlétám ze země natrvalo, nebo se chystám pracovat pro Svobodnou Evropu, byl bych zatčen. Lidem jako já říkají americký agent, “ říká Farshid.

Írán opustil pod záminkou dovolené v Turecku, po rozloučení jen s nejbližšími přáteli a rodinou. “Bylo už po setmění. Pamatuji si všechna světla, do kterých byl Teherán zahalen, když se letadlo zvedalo do výše. Věděl jsem, že si to musím zapamatovat, protože to může být naposledy, kdy rodné město vidím,” popisuje jeden z nejtěžších momentů svého života.

První dojem z České republiky byl pocit svobody. “Najednou jsem mohl mít oblečené, co jsem chtěl. Mohl jsem říkat, co jsem chtěl. Mohl jsem myslet svobodně.” V Praze se prý cítí šťastně. Přestože zvažuje vyrazit na rok či dva do Spojených států, považuje Českou republiku za domov, kde chce se usadit.

Poslední čtyři roky se každopádně Farshidovi pracovně daří. Na poličce v jeho kanceláři přibývá jedna trofej za druhou. Nejnovější mu udělila Akademie interaktivních a vizuálních umění, která při udílení tzv. Communication awards ocenila show Radio Pasfarda i práci moderátora. “Rád bych jednoho dne měl svou vlastní 24hodinouvou stanici,” říká Farshid s úsměvem: “Protože vím, co vysílat celých 24 hodin.“


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].