pondělí 29. 1. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Ve věku 78 let minulý týden zemřel jeden z nejznámějších afrických muzikantů, jihoafrický jazzman Hugh Masekela.  Ve své hudbě propojoval jazz s africkými rytmy - a jako většina jihoafrických černošských umělců své generace s pomocí hudby také vstupoval do politiky. Konkrétně do boje proti rasistickému režimu apartheidu, před nímž na třicet let utekl do exilu. Žil v USA a v Botswaně, než se po výhře Nelsona Mandely v 90. letech vrátil do vlasti. Asi nejznámější politický song je ostatně právě o Mandelovi a volá po jeho propuštění na svobodu:

https://www.youtube.com/watch?v=NG3oKb2JQow

Týdeník The Guardian svým čtenářům nabízí podrobný životopis  a také výběr deseti zásadních skladeb pokrývající uplynul desítky let.  Masekela hledal hudební inspiraci všude v Africe - a jeden výsledek tohoto hledání vám nabízíme jako dezert denního menu: africkým afrobeatem inspirované album Indroducing Hedzoleh Soundz z roku 1973.

https://www.youtube.com/watch?v=Opez_G-VG_w
Až do minulého roku Masekela koncertoval, jeho energii mohli před šesti lety zažít i návštěvníci Colors of Ostrava. Bohužel na YouTube nahraný není - na rozdíl od koncertu z roku 2009 ve švýcarském Luganu.
https://www.youtube.com/watch?v=DUpladEGOsw&t=629s
Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Zajímavější než rychlé komentáře volebního výsledku jsou obvykle delší předvolební analýzy - a platí to i pro pohled ze zahraničí na Česko roku 2018. Nezvyklý úhel pohledu nabízí deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Ano, ten, kterým Miloš Zeman mával v poslední předvolební debatě na ČT.

“Je nápadné, že v nových členských zemích EU jsou u kormidla stále pochybnější síly. Avšak zároveň tamní ekonomiky šlapou na plné obrátky,” všímá si Christian Geinitz podivného rozporu. Východ EU roste dvakrát rychleji než eurozóna, nezaměstnanost i dluhy jsou nižší, akciové trhy prosperují, měny jsou pevné. Jak je tohle možné? Když přece většina investorů, obchodníků i spotřebitelů neustále volá po spolehlivém právním státě a předvídatelné solidní politice.

Reklama
Reklama

Autor to vysvětluje tím, že na národních politicích a vládách vlastně tolik nezáleží. “Čím více se ekonomika modernizuje a propojuje se světem skrze dělbu práce, digitalizaci, internetový obchod, normy a zákony EU, tím méně toho národní vlády zmůžou. Východní členové EU jsou natolik propojení se západními koncerny, že se vyvíjejí v závislosti na jejich úspěších,” píše FAZ. “Dosud se zdálo, že kombinace dobrých ekonomických výsledků a podezřelých vlád je možná jen někde daleko, třeba v Číně nebo Saúdské Arábii. Příběhy z našeho sousedství ukazují, že něco podobného je možné i v demokraciích, a dokonce v rámci EU. Je to další důkaz, že Evropa funguje maximálně jako hospodářské společenství, nikoli jako společenství hodnot a politická unie.”

Dodejme jeden osobní názorový komentář: pokud je tato analýza německého deníku správná, pak mají paradoxní štěstí i voliči Miloše Zemana, Tomia Okamury a spol. Neucítí na vlastní peněženky dopady toho, že volí politiky, kteří nemají pozitivní vizi budoucího vývoje a blokují modernizaci Česka, které chtějí ochránit před vnějšími vlivy. Protože o naší prosperitě nerozhodnou oni, ale kondice západoevropské, hlavně německé ekonomiky. Ostatně za růst a nízkou nezaměstnanost minulých let Češi v propojené Evropě vděčí více úspěšnému merkelovskému Německu než Zemanovu prezidentování.

Reklama
Reklama