středa 8. 3. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Přirovnání k nacistickému Německu. Hodí se ke všemu a pro každou příležitost. Politiky nevyjímaje - sluší prezidentům i ministrům. Alespoň tak to vypadá podle posledních dní a měsíců. Nejnověji po něm uplynulou neděli sáhnul turecký prezident Erdoğan.

Poté, co v Gaggenau a Kolíně nad Rýnem zakázali uspořádat tureckým ministrům politická shromáždění pro německé Turky, nechal se prezident slyšet slovy:„Německo, nemáš vůbec žádný vztah k demokracii a mělo bys vědět, že tvé současné kroky se nijak neliší od těch, co se dělaly za nacistické éry“. Což vyznívá obzvlášť pikantně poté, co Turecko loni získalo cenné 151. místo ze 179. v žebříčku World Press Freedom Index 2016.

Reklama
Reklama

Prezident Trump se zvládl dostat na obě strany barikády. Skrze svůj tradiční komunikační kanál se v lednu 2017 vyjádřil k tomu, že informační služby Spojených států o něm zveřejnily údajně nepodložené kompromitující zprávy. „Žijeme v nacistickém Německu?“ ptal se uživatelů Twitteru.

Naopak na počátku prosince 2015 se na titulní straně amerického bulvárního deníku Philadelphia Daily News  objevil  tehdy ještě prezidentský kandidát  Trump se zdviženou pravicí a nápisem „The New Furor.“ Proti tomu ovšem námitek neměl a přirovnal se bez prodlení k prezidentu Rooseveltovi.

Asi nejopatrněji se našlapovalo kolem události z ledna loňského roku, kdy polský ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro vyčetl německému eurokomisaři Güntheru Oettingerovi válečné zločiny nacistického Německa spáchané v Polsku. Reagoval tak na Oettingerův návrh, na jehož základě by Evropská komise měla dohlížet na dodržování hodnot právního státu v Polsku.

Ani v českých vodách není o podobná podobenství nouze. V roce 2007 premiér Topolánek překvapil novináře sudetoněmeckou zvěstí  “Es kommt der Tag…” (Přijde den…). Neméně kreativity projevil bývalý středočeský hejtman Petr Bendl, když vyrukoval s teorií Grossovy policie, tzv. grosstapa.

„Pravděpodobnost, že se v online diskusi objeví porovnání s Hitlerem či nacisty, se s růstem délky diskuse blíží jedné," praví Godwinův zákon.  Kdo by čekal, že se tenhle aforismus začne čím dál víc platit i pro „offline diskuze“.

Autorem textu je Anna Kloudová; plné znění najdete na webu demagog.cz

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Svět si připomíná Mezinárodní den žen a obsáhlé zpravodajství deníku The Guardian dokládá, proč má tento svátek stále smysl a proč naopak smysl postrádá jej odmítat kvůli vzpomínce na jeho vyprázdněnou komunistickou verzi, v níž ženy dostaly opelichanou kytici a muži se na jejich počest zpili do němoty.

Guardian téma pojímá globálně a z této perspektivy je jasně vidět, že téma postavení žen ve světě není dávno „vybojované“, jak občas – a velmi často bez znalosti věci - tvrdí konzervativněji smýšlející lidé v obavě, zda emancipace nezachází příliš daleko.

Reklama
Reklama

V Indii zakazují studentkám vysokých škol vycházet po setmění, přestože pro studenty žádný takové omezení neplatí, barmské dívky proti jejich vůli provdávají do Číny, kde politika jednoho dítěte a preferování synů způsobila přetlak mladých mužů bez naděje najít si partnerku, v Číně pak loni policie pozatýkala skupinu aktivistek, které plánovaly polepit autobusy nálepkami s hesly vyzývajícími policii, aby řešila sexuální násilí a obtěžování. Jak před časem informoval také Respekt, nové zákony v Rusku komplikují trestání některé formy domácího násilí.

Potrat je stále ilegální ve dvou spolkových státech Austrálie. Sexuální násilí se řeší – na vládní úrovni – i na místech, kde bychom to možná nečekali, třeba v ostrovním státě Papua-Nová Guinea. Odhadem 130 milionům dívek se nedostává ani základního vzdělání a ženy tvoří dvě třetiny ve skupině lidí, kteří dnes na světě neumějí číst a psát.

Ve většině zemí světa stále existují rozdíly mezi výdělky mužů a žen; nejde jen o stejnou práci, ale obecně o problém špatně placených zaměstnání, které častěji zastávají ženy, a malé finanční ocenění péče o děti či starší členy rodiny. Následkem toho existují rozdíly v penzích, což znamená mimo jiné také to, že chudobou ve stáří jsou více postižené ženy. Také aby upozornily na tyto problémy, vstupují právě ve středu ženy ve více než padesáti zemích světa (v Polsku, Thajsku či USA, ale symbolicky také v Česku) do „stávky“. A to za asistence řady mužů.