úterý 16. 5. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Aktuální vládní krize mezi koaličními partnery vtáhla do středu dění i prezidenta. Miloši zemanovi premiér Sobotka zaslal (po původně jinak avizovaných záměrech) návrh na odvolání ministra financí. K tomu se ale Zeman dvakrát nemá, což zapříčinilo, takže Bohuslav Sobotka vyjevil úmysl podat případnou kompetenční žalobu a také Senát zvažoval podání ústavní žaloby na hlavu státu. O jaké instrumenty vůbec jde?

Nejprve se podívejme na kompetenční žalobu. Sobotka v rozhovoru pro Novinky.cz uvedl: „Pro případ, že by prezident republiky nekonal, jsem připraven takovou žalobu podat.“ S ní má Miloš Zeman své zkušenosti. Jeho vláda se v roce 2000 obrátila na Ústavní soud ve věci jmenování Zdeňka Tůmy guvernérem České národní banky. Toho se rozhodl do funkce jmenovat Václav Havel i přes Zemanův nesouhlas. K rozhodnutí tehdy ústavní soudci potřebovali dva měsíce. Zeman odešel od soudu jako poražený.

Reklama
Reklama

Cílem vyřešení sporu je určit, do kompetence kterého ze sporných orgánů spadá vydání určitého rozhodnutí. Ačkoliv mají jednotlivé státní orgány přesně vymezené pravomoci, může dojít ke konfliktu, který může mít v zásadě dvě podoby: buď chce více státních orgánů rozhodnout v téže věci, nebo naopak dotčené státní orgány nepřipouští, že je rozhodnutí v jejich kompetenci.

Co se týče případné žaloby na Miloše Zemana, pak prezident republiky je podle české Ústavy neodpovědný za trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce. Stíhat ho lze pro velezradu a hrubé porušení Ústavy dle čl. 65 Ústavy. To se stalo doposud jednou. Že se jedná o naprosto extrémní možnost, popsal svým způsobem i sám Miloš Zeman během předvolební kampaně v roce 2012 pro časopis Ekonom, kdy řekl, že pokud by na něj taková žaloba byla podána (myšlena je velezrada, druhá možnost žaloby tehdy nebyla ještě v Ústavě), vzdal by se funkce.

Žalobu na hlavu státu podali senátoři po novoroční amnestii prezidenta Václava Klause v roce 2013. Pro podání žaloby Ústavnímu soudu hlasovalo tehdy 38 členů horní komory. Ústavní soud o žalobě nerozhodl s odůvodněním, že mandát Václava Klause vypršel krátce po podání žaloby. Se změnou volby prezidenta se v roce 2013 změnil i čl. 65, který v případě žaloby na prezidenta zapojuje do spolurozhodování o žalobě kromě Senátu i Poslaneckou sněmovnu. Krom toho došlo k úpravě jednacího řádu Senátu (§ 138), který nově k přijetí návrhu ústavní žaloby vyžaduje souhlas třípětinové většiny přítomných senátorů. Pokud by toto ustanovení platilo už v době rozhodování o velezradě proti Klausovi, žaloba senátorů by nebyla úspěšná.

Jak se dále situace vyvine, uvidíme po návratu prezidenta z Čínské lidové republiky. Senátoři prozatím svou kritiku mírní, navíc pro případnou ústavní žalobu by museli získat podporu 120 poslanců, což v současné sněmovní realitě fakticky nemožné.

Autory textu jsou Anna Kloudová a Jiří Uhlíř

Demagog.cz: Líbí se vám naše práce? Podpořte nás a pojďte hlídat politiky s námi!

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Oběti rozsáhlého kybernetického útoku WannaCry začínají sčítat škody. Ransomeware postihl stovky tisíc cílů včetně britských nemocnic nebo ruských úřadů.  V tuto chvíli se zdá, že nejhorší vlna vyděračských útoků je za námi, ale s jistotou to samozřejmě nikdo neví.

The Wall Street Journal hlásí, že cena za výpadky počítačů způsobené kybernetickými útoky půjde k osmi miliardám dolarů. Odhad pochází od firmy Cyence ze Silicon Valley a stojí na průměrné době, během níž je možné obnovit fungování zasažených systémů, a na typu podnikání, jemuž se tyto firmy a soukromníci věnují. Někteří postižení také vyhověli požadavkům útočníků a pokusili se zaplatit výpalné v bitcoinech, ale jedná se prý pouze o malou část postižených a celková částka nepřesáhne 50 000 dolarů.

Reklama
Reklama

Jiné komentáře ukazují, že rozsah útoku možná zatřásl klidem uživatelů internetu víc než cokoliv před tím. Steven Weber, profesor fakulty informatiky v Berkeley, a jeho kolegyně Betsy Cooper v The New York Times upozorňují, že přístup k internetu se časem může zcela proměnit. Mluví o jakémsi “novém normálním stavu”, kdy běžní uživatelé přestanou považovat internet za cosi “v podstatě bezpečného, pokud tedy neprovedu nějakou hloupost” - a to naopak v systém, jež je “v podstatě nejistý, nebezpečný a v němž jsem neustále v ohrožení”.

Pokud k takovému posunu ve vnímání technologie dojde, může se stát, že se spousta dnes běžných věcí změní: místo abychom internetové bankovnictví nebo elektronické zdravotní záznamy lékařů považovali za běžné, začneme jejich používání vnímat jako “děsivé, nebezpečné, a dokonce hazardní”. “Víme, co se stane, když se zhroutí bezpečnostní situace ve fyzickém prostoru: lidé si začnou kupovat trojité zámky, začnou si kupovat byty v ohrazených komunitách, ohlížet se přes rameno, když jsou po ulici. Představujeme si, že může nastat i digitální ekvivalent takové situace,” píší autoři.

V podstatě by to znamenalo návrat zpět. Vlády budou myslet více na to, aby se chránily, než aby se modernizovaly. Odvětví jako zdravotní péče nebo finanční sektor se začnou vracet k tužce a papíru. Ekonomice to určitě prospívat nebude. Možná začneme hledat sloveso, které znamená “vrátit se zpět k analogovému systému” - tedy pokud internetové firmy nezačnou do bezpečnosti svých systému podstatně více investovat.

Podobně běsní George Friedman, analytik, jehož před pár lety hackeři krádeží údajů o platících klientech jeho think-tanku připravili o reputaci. I on hází hodně viny na hlavu internetových firem, které se ženou za ziskem a inovacemi a kašlou na vratké základy, na nichž jejich systémy stojí. “Průmysl výpočetní techniky je dnes v pozici automobilového průmyslu v 60. letech minulého století. Nechce se mu nabízet bezpečnostní pásy, airbagy a další bezpečnostní opatření, na což tehdy vlády reagovaly zavedením regulací. A pak, když se regulace ujaly, začaly regulovat ještě mnohem víc než jen bezpečnostní prvky. Podle mého je celý sektor naivní, když ignoruje dlouhodobé důsledky své váhavosti inovovat v bezpečnostní oblasti”.

Friedman vysvětluje, že dnešní stav, kdy zranitelnost systémů láká nejen ke kybernetické válce mezi státy, ale také k masivnímu globálnímu organizovanému zločinu, nakonec může způsobit kolaps celého odvětví. “ Pokud by byla pravdivá představa, že jsme bezmocní tváří v tvář kybernetické válce, neutuchajícímu vandalismu a zločineckému vydírání, povede to ke zhroucení výpočetní techniky.

Ta se stala nenahraditelnou, ale právě její nenahraditelnost ve spojení s nepřetržitými hrozbami způsobí její zhroucení. Nemůžete být zároveň nenahraditelní a nekonečně zranitelní,“ píše komentátor a ukazuje prstem na miliardáře ze Silicon Valley.

https://www.youtube.com/watch?v=cZ543_0bjbw