Vesmír je špinavý a mastný

Antoine de Saint-Exupéry se - soudě dle jeho knih - při svých nebezpečných letech utěšoval tím, že smrt ve vzduchu je sice pořád smrt, ale aspoň je čistá. A co platí o vzduchu, mělo by tím víc platit o vesmíru. Pustý, temný a tichý nedozírný prostor je úplnou definicí čistoty. Budoucí piloti mezihvězdných letů by se tak mohli mít čím utěšovat v rizikových situacích. Kdyby ovšem vědci nezjistili, že smrt ve vesmíru je spíš špinavě mastná, jako ostatně vesmír sám.

O novém objevu píše britský Guardian, originální článekvyšel v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. Cílem badatelů nebylo definovat budoucí vesmírnou smrt, ale zjistit, na co se mají připravit konstruktéři budoucích vesmírných lodí plujících mezihvězdným prostorem.

Součásti mezihvězdného prachu, kterým by lodě mohly prolétávat, je totiž zčásti písek, zčásti saze a zčásti mastnota na bázi uhlíku. K tomu všemu je tato mastnota jedovatá. Její existenci vědci tušili, jistou novinkou je její množství. Například v Mléčné dráze je takové mastnoty prý ekvivalent čtyřiceti bilionů bilionů bilionů balení másla.

Odsudky stranou, jedovatý a nejspíše z lidského pohledu nechutný maz má svou roli ve velkém vesmírném příběhu a je součástí koloběhu uhlíku ve vesmíru. I život na Zemi založený na tomto prvku je jeho součástí. Maz jsme byli a v maz se obrátíme.