pondělí 31. 10. 2016

Denní menu

Speciál věnovaný uprchlické situaci  v Řecku

Autor menu se vrátil z Atén a z ostrova Lesbos. Krátký článek z „brány do Evropy“ si můžete přečíst v aktuálním tištěném vydání Respektu, dlouhý text o životě na evropské hranici a o její ochraně pak najdete v jednom z příštích čísel. Teď aspoň pár krátkých postřehů a zážitků z Řecka.

U schodů vedoucích ke kanceláři Alexise Tsiprase visí reprodukce Picassovy Guerniky, fašistickým letectvem zničeného levicového města v časech španělské občanské války. V troskách skončily i sliby, se kterými Tsipras před rokem a půl nastoupil do úřadu: neplnit reformy, které Řecku naordinovali věřitelé. Nakonec je plní pečlivěji než konzervativní předchůdci, protlačil reformu důchodového systému. A kvůli tomu – ale i kvůli nekompetentnosti řady Syrizou dosazených ministrů či úředníků – výrazně klesá obliba jeho strany. Kdyby se nyní konaly volby, Syriza by s konzervativci jednoznačně prohrála.

Reklama
Reklama

Tsipras začal hovořit v dlouhodobých výhledech, a vůbec ne jako revolucionář, který chce změnu teď hned. “Musíme dál plnit naše závazky. A poté musí své závazky splnit i naši partneři, třeba s ohledem k odpuštění dluhů. Teprve odepsání dluhu by bylo poselstvím směrem k finančním trhům, že mohou Řecku znovu důvěřovat, byl by to výrazný signál směrem k investorům,“ říká při setkání s novináři ze všech členských zemí EU, které do Atén na dvoudenní seminář o migrační krizi pozvala Evropská komise.

„Co je na vaší politice vlastně ještě levicové?“ ptá se jeden z evropských kolegů muže, který volby vyhrál se slibem revoluční změny evropské ekonomické politiky. „Levicová není jen schopnost demonstrovat, ale také řešení situace a snaha zlepšit život většiny obyvatelstva… Jediným levicovým a národním cílem v našich podmínkách musí být snížení nezaměstnanosti,“ říká slovníkem umírněného sociálního demokrata. „Chci stabilní vládu do roku 2019, pak budou moci voliči srovnat situaci se stavem, v jakém jsem zemi přebíral.“

Pat v Řecku
Řecká vládní strana Syriza zaznamenala významný propad • Autor: Globe Media / Reuters

„Brexit ukázal, že hrozbou Evropy není Syriza, které se tolik lidí obávalo. My chceme Evropu změnit, euroskeptici a populistické síly ji chtějí zničit,“ pokračuje Tsipras. „Stojíme v epicentru dvou krizí, finanční a uprchlické, a ani jedna není jen naší vinou. Dluhová krize je ve skutečnosti evropskou krizí, kterou zavinily nejen naše vnitřní problémy, ale také nedokonalá struktura eurozóny a chyby našich věřitelů, které Mezinárodní měnový fond sám přiznal.“

Tsipras nyní požaduje, aby zbytek Evropy splnil své sliby a na základě domluvených kvót z Řecka přesídlil tisíce uprchlíků. „To je přece férové. Bylo to evropskými vládami dohodnuto a dohody se mají plnit. To pan Schäuble nám, Itálii, Portugalsku, Španělsku a Irsku říkal ve finanční krizi - a platí to i pro jiné země.“

Členské státy EU podle Tsiprase mají své závazky a vzájemná solidarita patří k základním principům Unie - které si nemohou vybírat podle libosti. Kritizuje ideu „flexibilní solidarity“, se kterou nedávno přišly státy Visegrádské čtyřky. Pokud některé země místo vzájemné pomoci chtějí radši stavět zdi a ploty, má podle řeckého premiéra přijít na řadu i debata o zkrácení evropských fondů.  Což je mimochodem postoj, na kterém se shoduje s konzervativní opozicí.

Uprchlíci, kteří do Řecka připluli před podepsáním zmíněné dohody EU s Tureckem, mají být z Řecka a Itálie podle kvóty rozděleni do všech členských zemí. Občas jde zaslechnout názor šířený ve střední Evropě i vládními politiky, že systém uprchlických kvót je mrtvý. EU se ho však nevzdala a ve skutečnosti se v létě začal rozbíhat.

Podívejte se na následující graf a nárůst počtu z Řecka přesídlených běženců (nárok na relokaci mají jen Syřané a část Iráčanů a Eritrejců, tedy lidé prchajících nepochybně před totalitou a válkou).

Zatím z Řecka bylo přesídleno přes 5000 uprchlíků.  K zemím, které jich z celé EU převzaly nejmíň, patří Slovensko (3) a Česko (12). I Lucembursko, Malta, Estonsko a Lotyšsko se vůči Řecku chovaly solidárněji. A o solidaritu zde skutečně jde: v Řecku, zemi s 25procentní nezaměstnaností, nyní uvízlo okolo 60 000 uprchlíků. Přerozdělení části z nich do zbytku EU místním úřadům odlehčí - a umožní jim soustředit se například na přeplněné tábory na Lesbu.

Tabulka

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Často se opakuje obvinění, že EU nedokáže svou vnější hranici chránit a pořád čelí chaotickému “přívalu” imigrantů. Realita se však v Egejském moři změnila. Vypovídají o tom následující čtyři čísla, která při aténském setkání citoval Marteen Verwey, muž odpovědný za naplňování evropsko-turecké dohody o migraci.

V sedmi měsících před 20. březnem 2016, kdy dohoda začala platit, z Turecka na řecké ostrovy připlulo 777 000 žadatelů o azyl; v sedmi měsících po 20. březnu celkem 20 000 - pokles počtu připlouvajících je tedy zhruba 750 000. Podobně dramaticky klesl počet úmrtí v Egejském moři: v sedmi měsících před podepsáním evropsko-turecké dohody podle dat Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) v Egejském moři utonulo 494 lidí; v sedmi měsících poté 46. Pokles je tedy desetinásobný.

Reklama
Reklama

Nedošlo přitom ve větším měřítku k tomu, že by syrští, iráčtí a afghánští běženci do Evropy začali putovat jinou trasou. Nepřesouvají se na libyjsko-italskou trasu, kde naopak podíl Syřanů výrazně klesl; vynikající analýzu migrace z Libye do Itálie převzatou z týdeníku The Economist si můžete přečíst v minulém tištěném Respektu.

"Dohoda plní své hlavní cíle. Snížit počet připlouvajících a počet utonulých v Egejském moři,” shrnuje holandský diplomat Verwey. Je samozřejmě stále velmi křehká - může se rozpadnout na diplomatických konfliktech mezi Tureckem (s jeho rtuťovitým prezidentem) a EU (s jejím složitým hledáním konsensu mezi členskými státy).

Z aténských setkání se však zdá, že obě strany mají zájem kolapsu zabránit a spolupracovat. „Vyhlídky dohody jsou mnohem lepší, než je popisují komentátoři v evropských novinách. Praktická, každodenní spolupráce s tureckou stranou je velmi dobrá,“ tvrdí optimisticky Verwey. Faktem je, že plán B pro případ ztroskotání evropsko-turecké dohody žádný politik zatím nepředstavil.

A pickup truck coming from Libya carrying passengers and goods arrives in Agadez
Kdysi se tudy dopravovala sůl a zlato. Dnes se tu obchoduje s lidmi. (Uprchlíci mířící z Agadezu přes Saharu do Libye a dále do Evropy) • Autor: REUTERS

Neznamená to, že uprchlíci k řeckým břehům nepřiplouvají. Denně jich na Lesbos, Chios, Kos a další ostrovy dorazí dohromady 80 až 100. To je podobné číslo jako před třemi čtyřmi osmi lety - a místní úřady to považují za vcelku normální situaci. Už však nepřiplouvají nekontrolovaně na gumových člunech a nepokračují stejně nekontrolovaně dál do Evropy.

Všechny čluny jsou na moři zachyceny řeckou a evropskou pobřežní stráží, která je dopraví do přístavu a tam zjistí identitu připlouvajících. Vloni na podzim dokázaly řecké a evropské úřady registrovat jen 8 procent uprchlíků a migrantů, od března už registrují každého.

Z ostrovů se žadatelé o azyl – až na výjimky – nesmí dál přesouvat na řeckou pevninu. Výrazně od konce března klesl podíl Syřanů, a naopak stoupl podíl tzv. ekonomických migrantů. Potkal jsem například i skupinku lidí z Karibiku, konkrétně z Dominikánské republiky, která se na pouti světem nějakým způsobem zatoulala až na Lesbos.

Evropa se přitom k připlouvajícím zvlášť humánně nechová. Musí do táborů, kde čekají na vyřízení azylových žádostí. Administrativa trvá velmi dlouho, tábory jsou přeplněné a migranti frustrovaní. Stejně tak stoupá zloba místních obyvatel ostrova Lesbos, kteří už pocítili pokles počtu turistů o 60 procent. V hlavním městě ostrova žije 20 tisíc místních obyvatel a pět tisíc uprchlíků. Pro místní je to podobný nápor, jako by na okraji Prahy stál tábor se 300 tisíci migrantů, kteří dlouhé měsíce čekají i na první rozhovor s azylovými úředníky.

Státy EU slíbily, že Řecku s administrativou pomohou, zatím však kolegy nechávají dosti ve štychu. Evropská agentura EASO, jejíž kanceláře část uprchlíků minulý týden přepadla, má odpovědnost za pohovory a vypracování posudků k žadatelům o azyl. EASO v terénu tvoří úředníci vyslaní z ministerstev vnitra členských států EU a překladatelé z rodných jazyků migrantů najímaní od soukromých agentur.

Členské státy vysílají zhruba polovinu sil, které EASO požaduje. Momentálně na Lesbu (s celkově více než 5000 uprchlíků) působí pouze pět evropských úředníků. Často přichází pouze na pár týdnu (v některých případech pouze na dva), přičemž nějaký čas zabere zaučení a aklimatizace na prostředí, které se blíží spíš uprchlickým táborům na Blízkém východě než jejich běžným kancelářím.

Reklama
Reklama