sobota 23. 9. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

"Ta skladba se jmenuje Turtleneck a ne Turtlenecks,“ pronese vztekle zpěvák kapely The National Matt Beringer během koncertu, kdy mu zrak spočine na chybě, kterou v setlistu večera udělal kytarista a klávesák Aaron Dessner. Na pódiu je cítit evidentní napětí, které Dessner nakonec prolomí odpovědí: „Opatrně, začínáš znít jako starý nerudný běloch.“ Publikum propukne smích a situace se zklidní.

Není divu, že Beringer občas ztratí nervy. Stojí totiž v čele kapely, kde mu permanentně hrozí přesila bratrských dvojic. Na kytaru tu hrají dvojčata Aaron a Bryce Dessnerovi, rytmickou sekci zase obstarávají sourozenci Bryan a Scott Devendorfovi. Právě o bratrské dynamice vztahů v kapele dost vypovídá rozhovor The National Are a Band of Brothers - But Not Like Oasis, který pro server Pitchfork pořídil Sam Sodomsky. Uskutečnil se u příležitosti vydání sedmého alba, který pětice pojmenovala Sleep Well Beast.

Reklama
Reklama

Dvojčata Dessnerova popisují, že to jsou právě rodinné vztahy, které nastoupí, když hrozí v kapele krize. Sourozenci jsou zvyklí se o sebe starat a dávat na sebe pozor pravděpodobně jiným způsobem než v jiných kapelách. První věc, kterou začali dělat společně, bylo sbírání baseballových kartiček. Aaron a Bryce měli parádní kolekci, když ji jednoho dne vyměnili za kytaru a baskytaru - a právě někde tady se zapustila kořeny kapela The National.

Bryce dodává, že rodinné vztahy mnohé zachraňují. Sourozenci totiž vědí, že i kdyby se kapela rozpadla, pro ně by nic neskončilo. Stále by se museli vídat o Díkuvzdání nebo na Vánoce a to je nutí mnohé překousnout. Za těch necelých dvacet let, co The National fungují, se tak prý naučili většímu vzájemnému porozumění a empatii. Nebo jak to Bryce shrnuje s odkazem na britskou kapelu, kde se sourozenci Liam a Noel nakonec nemohli ani vystát: „Jsme anti-Oasis.“

https://www.youtube.com/watch?v=aqN7MjY5KX0

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Vozík, který tlačí ulicemi nejchudšího předměstí, je plný sladkých pudinků, čokoládových tyčinek, sušenek a dalších balených potravin. Celene da Silva je jedním z mnoha tisíců brazilských podomních prodejců nadnárodní společnosti Nestlé, jejichž úkolem je dostat tyčinky Kit Kat nebo pudink Chandelle k co nejvíc zákazníkům.

Když ji ale reportéři listu The New York Times Andrew Jacobs a Matt Richtel doprovázejí při každodenní roznášce, všímají si jedné pozoruhodné věci. Většina jejích zákazníků trpí očividnou nadváhou - a platí to i o malých dětech. Má to jasné příčiny. Růst velkých potravinářských konglomerátů jako Nestlé, PepsiCo či General Mills se v západním světě zpomalil, proto se tyto společnosti snaží expandovat v rozvojových zemích, kde pak výraznou měrou přispívají k nárůstu obezity a zdravotních problémů.

Reklama
Reklama

Da Silva by sama mohla vyprávět: jeden z jejích zákazníků, muž s nadváhou, zemřel ve spánku minulý týden. A ona sama bojuje s kily navíc i vysokým krevním tlakem, k čemuž přispívá její slabost pro smažené kuře a Coca Colu, kterou zapíjí každé jídlo včetně snídaně.

Pod titulkem How Big Business Got Brazil Hooked on Junk Food přináší The New York Times poutavé a alarmující čtení o radikální změně stravovacích zvyků. Na místech, kde ještě minulá generace trpěla hlady a bojovala s podvýživou, jsou dnes zcela jiné problémy: bují tu obezita, nemoci srdce a cukrovka. Statistiky navíc ukazují, že dnes na planetě trpí více lidí nadváhou než podváhou. Procento obezity se v 73 zemích na světě od roku 1980 zdvojnásobilo. A na vině je samozřejmě levné jídlo, které je vysoce kalorické, ale také chudé na živiny.

Není to ovšem jen problém výživy jako spíš problém ekonomický. Vstup velkých korporací do zemí třetího světa zásadně proměňuje i produkci místního zemědělství. „To, co tu probíhá, je válka mezi dvěma potravinovými systémy,“ popisuje situaci Carlos A. Monteiro, profesor se zaměřením na výživu a zdraví z univerzity v São Paulu. „Máme tu tradiční dietu – skutečné jídlo produkované místními zemědělci - a proti nim stojí producenti zpracovaných potravin, které vedou k přejídání, protože jsou v některých případech návykové.“