pátek 9. 6. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Před americkým Kongresem ve čtvrtek vystoupil prezidentem Trumpem odvolaný šéf FBI James Comey. Svou výpověď už ovšem předem sepsal, žádné velké překvapení se tedy na půdě amerických zákonodárců nekonalo. Připomeňme, že hlavním smyslem jeho návštěvy bylo vyjasnit, zda prezident na Comeyho naléhal, ať zastaví vyšetřování jeho odstoupivšího bezpečnostního poradce Micheala Flynna, který je v podezření z nelegálních kontaktů s Rusy. A že Comey při té příležitosti také řekl, že není pochyb o ruském vlivu na americké prezidentské volby.

Americká edice serveru Politico nyní přináší pět nejdůležitějších zjištění, která jsme si výpovědi odnesli. Vyšlo najevo, že od samého počátku pokládal James Comey prezidenta Trumpa za nespolehlivou osobu a lháře. Proto cítil potřebu - kterou za úřadování George Bushe ani Baracka Obamy neměl - pořizovat si po každém setkání detailní zápisky. Konkrétně se bál, že bude Trump později o obsahu setkání lhát. To prezident následně nejspíš potvrdil tvrzením, že o první večeři Comey požádal sám, aby si pojistil pokračování mandátu, což je tedy u muže, který se setkáním s prezidenty pokud možno vyhýbal, velmi nepravděpodobné.

Trump měl na ukončení Flynnova vyšetřování naléhat, aby si “rozvázal ruce”, protože podezření z Flynnovy (prakticky) vlastizrady mu komplikovalo práci. A že by se Trumpovi mohlo po Comeyho výpovědi nějak zvlášť ulevit, to se podle Politica rozhodně říct nedá.

Michael T. Flynn
Michael T. Flynn • Autor: REUTERS

Comey několikrát naznačil, že jsou tu záležitosti, o kterých nemůže mluvit jinde než na jednání v režimu tajné. To nejzajímavější samozřejmě je, zda je prezident Trump osobně podezříván ze spolupráce s Ruskem. Další se týká ministra spravedlnosti Jeffa Sessionse, o němž Comey tajemně prohlásil, že “tušil, že se z různých důvodů bude nevyhnutelně muset vyloučit z vyšetřování”. Logicky proto, že sám je také v podezření.

Výpověď tedy nebyla dobrá pro Trumpa, ale i sám Comey si od zákonodárců vyslechl své; od těch demokratických hlavně kvůli rozhodnutí veřejně komentovat vyšetřování kauzy soukromých emailů Hillary Clinton. Co ovšem nikdo nečekal, je újma, ke které zároveň přišla řada lidí z Trumpova týmu včetně těch nejvyšších činitelů. Ukázalo se, že diletantství, vědomé překračování závazných i nepsaných pravidel, nebo jejich neznalost, jsou v Trumpově vládě a nejbližším prezidentově týmu dost rozšířené.

Jak ovšem uzavírá Politico, pátá věc, kterou jsme se dozvěděli, je to, že stranictví v kauze stále vládne. Demokraté se logicky stále víc blíží obvinění Trumpa ze zločinu, republikáni zůstali nezlomení a nezlomní a za svým prezidentem stojí.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Po překvapivém výsledku britských voleb má země stejně překvapivě naději na vcelku rychle složenou vládu. Theresa May se totiž dohodla se severoirskou Demokratickou unionistickou stranou a pravděpodobně vytvoří vládu s těsnou většinou 328 hlasů; nutných je 326. Podrobnosti však nejsou známé a jisté je jen to, že to bude vláda křehká.

Tady na kontinentu se příliš nevzrušujeme detailními a překvapivými výsledky v jednotlivých okrscích, klíčové je jen jedno téma - vyjednávání o britském odchodu z EU a jeho budoucnost. Převažují diplomaticky volená slova, zpoza nichž ovšem vykukuje sarkasmus a trocha škodolibosti.

Názor bývalého finského premiéra Alexandera Stubba, že je “čas na pauzu v jednání a všichni máme čas srovnat si vlastní řady”, je spíše ojedinělý. Všichni sice chápou, že nějaké to rovnání vlastních řad je v Británii asi na místě - ale proč a jak přesně by se měla rovnat EU, to už je větší tajemství. Hlavní vyjednavač za Unii Michel Barnier tak lakonicky připomíná, že vyjednávání by měla začít, až bude Británie připravená. Unie už podle něj čeká v sále, napůl se nudí a napůl nervózně kouká na hodinky, protože časový plán i stanovisko Unie jsou jasné.

Čas (a to, že utíká) je vůbec velkým tématem, především pro německé politiky. Připomíná to Britům tamní ministr pro evropské záležitosti, socialista Michael Roth, stejně jako šéf evropských lidovců Manfred Weber. Starost o dochvilnost jde v Německu - jak se říká - napříč politickým spektrem. A přidává se i europrezident Donald Tusk: připomíná Britům, že sice nevíme, kdy jednání mají začít, ale víme s jistotou, kdy mají skončit.

Známý unijní jestřáb (a zmocněnec Evropského parlamentu pro Brexit) Guy Verhofstadt si odpustil mezi politiky z nějakého důvodu stále oblíbenější metaforu o “střelbě do vlastní nohy” - ne tak jeden z hlasů z britské konzervativní strany, který deníku Guardian prozradil, že se strana “nestřelila do nohy, nýbrž do hlavy” - a místo násilí zvolil sport. Takže další vlastní gól a všechno je teď ještě složitější, nechal se slyšet. O čemž je přesvědčen i šéf Komise Jean-Claude Juncker. Ten sice neříká, že je všechno složitější, ale “rozhodně si nemyslí, že věci jsou teď jednodušší”.

Vůbec nejostřejší hlas zazněl z Itálie. Gianni Pittella, šéf europarlamentních socialistů, podle serveru Politico rovnou vyzval Theresu May k rezignaci, protože ztratila důvěryhodnost jak v Británii, tak v Evropě, a Unie už s ní ztratila dost času.

Reklama
Reklama