čtvrtek 3. 11. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Britský Vrchní soud ve čtvrtek podstatně zkomplikoval cestu Spojeného království z Evropské unie. Rozhodl totiž, že o aktivaci tzv. článku 50 Lisabonské smlouvy, jíž se celý proces odchodu Britů z osmadvacítky rozběhne „naostro“, nemůže rozhodnout pouze vláda, ale potřebuje k tomu souhlas parlamentu.

Rozhodnutí ještě není definitivní, nad Vrchním soudem stojí v britském systému Nejvyšší soud, k němuž se také vláda premiérky Theresy May plánuje odvolat, jak hned po výroku oznámil její mluvčí. Ve čtvrtek byl nicméně s novou naléhavostí a vahou soudu oživen argument, který se vynořil okamžitě po oznámení výsledků referenda. Totiž že podle britské ústavy nemůže být při tak zásadních rozhodnutích obejit parlament - a že přímo v článku 50 se píše, že okolnosti ochodu musejí proběhnout v souladu s ústavním pořádkem odcházející země.

Reklama
Reklama

Komplikace pro brexit je to velká, protože většina poslanců jej odmítá. Vyvodit z toho, že stejná většina poslanců by nehlasovala pro aktivaci článku 50, by ovšem bylo předčasné. Jednak si musíme počkat na definitivní rozhodnutí Nejvyššího soudu, který by se věcí měl podle deníku The Guardian zabývat zkraje prosince. Okamžitě po zveřejnění rozhodnutí se také rozběhla bouřlivá debata o tom, zda má parlament právo učinit vlastní rozhodnutí, nebo musí respektovat vůli občanů. „Leavers“ mají samozřejmě jasno: Nigel Farage z UKIP už varoval před „veřejnou zlobou“, kterou by nerespektování výsledků referenda přineslo.

Jiní polici zatím reagovali spíše vyhýbavě. Třeba lídr labouristů Jeremy Corbyn prohlásil, že vláda by měla co nejdříve v parlamentu představit podmínky, za nichž chce Brexit s EU vyjednat. Vzhledem k propasti, která se po referendu mezi Corbynem a řadou labouristických poslanců otevřela, lze ovšem také v hlavní opoziční straně očekávat další krizi.

Všechny aktuální reakce lze sledovat v on-line reportáži Guardianu.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Pocity úzkosti, jež vyvolává současná znepokojivá situace ve světě, nesvírají jen dospělé, ale stále více i děti. The Guardian na svých webových stránkách odkazuje na výzkum britské NSPCC, jež od roku 2014 provedla přes jedenáct tisíc sezení. Z výsledků vyplývá, že u dětí během roku narostla úzkost způsobená světovými událostmi a tragédiemi až o 35 procent.

Strach vyvolávají zejména znepokojivé zprávy a videa z médií - například z konfliktu v Sýrii. „Obrázky plačících dětí vynášených z domů zničených bombami rozruší nás všechny. Často si ale nevšimneme, jaký dopad mají na mladé lidi a děti,“ říká Guardianu prezidentka dětské linky NSPCC Esther Rantzen. Guardian zveřejnil i výpovědi šesti rodičů a prarodičů, kteří vypovídali o strachu svých dětí. Z nich vyplývá, že se potomci obávají také teroristických útoků, globálního oteplování i dalších environmentálních hrozeb, ale také dopadů Brexitu.

Reklama
Reklama

Web The Atlantic na podobné téma píše, jak nenávistná rétorika aktérů prezidentských voleb ovlivňuje nárůst emoční zátěže Američanů. Na sociálních sítích a v médiích je téměř nemožné vyhnout se v USA přívalu informací o prezidentských kandidátech. A více než polovina Američanů podle výzkumu Americké psychologické asociace považuje volby za velmi významný nebo významný zdroj stresu. Mobilní aplikace 10% Happier tak už nabízí sérii uklidňujících meditativních cvičení, která by lidem měla pomoci zbavit se stresu způsobeného volbami.

Podobné problémy přitom nejsou ničím novým.  Již na začátku dvacátého století se v Americe lidé potýkali se stresem způsobeným překotným děním. Tom Lutz tehdejší stav americké společnosti popsal v knize Americká nervozita 1903, v níž hovoří o neurastenii: nervozitě způsobené modernismem. Industrializace rychle rostla, lidé se báli budoucnosti. Prezident McKinley byl zavražděn, bratři Wrightové poprvé letěli svým letadlem, sociolog a aktivista W.E.B. DuBois napsal díla, ve kterých hovořil o právech Afroameričanů, začal se stavět Panamský průplav spojující Atlantský a Tichý oceán.

Současní Američané se podle serveru utkávají s podobnou náladou a uvědomují si svou nejistou budoucnost. Slovo naděje, které bylo symbolem prezidentských voleb v letech 2008 a 2012, nahradilo slovo strach. K němu přispívá mimo jiné Trumpova rétorika zastrašování menšin i urážky žen, dodává The Atlantic.

Reklama
Reklama