čtvrtek 20. 10. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Bitva o Mosul, která začala v brzkých pondělních hodinách, je velkou zkouškou protiteroristické strategie Baracka Obamy. Americký prezident razí přístup, který vyložil před dvěma lety studentům vojenské akademie ve West Pointu: snaží se americké vojáky pokud možno přímo nezatahovat do vzdálených bitev. Americká vojenská síla má podle jeho přestav podporovat a posilovat místní spojence, kteří si úspěch na frontě sami odpracují, respektive vybojují.

To se nyní děje při dobývání Mosulu, největšího města pod nadvládou Islámského státu. Útok na frontě vedou jednotky irácké armády, šíitské milice a Kurdové. Američané podle The New York Times zapojili zhruba polovinu z pěti tisíc vojáků, kteří jsou přítomní v Iráku: speciální komanda se pohybují pár stovek metrů za frontou a koordinují bojové operace, američtí piloti shazují bomby na vytipované objekty, američtí zpravodajci analyzují informace z bojiště. „Průběh bojů v příštích dnech a týdnech a především způsob, kterým bude Mosul v příštích měsících spravován a znovu vystavěn, bude klíčovým testem pro hodnocení Obamy coby vojenského lídra Ameriky,“ píší The New York Times.

Reklama
Reklama

Boje budou s největší pravděpodobností trvat déle než do ledna, kdy vyprší Obamových osm let včele Ameriky. Extremisté z ISIS se přichystali na tvrdý městský boj, pod Mosulem vykopali síť tunelů a město je plné nastražených výbušnin. „Jestli nám může něco napovědět historie bojů o jiná irácká města v minulých měsících, pak zůstanou rozlehlé čtvrti Mosulu ležet v ruinách, ustupující bojovníci ISIS udělají z civilistů živé štíty, celé čtvrti budou podminované a pouhé odstranění těchto výbušnin potrvá měsíce,“ píší The New York Times v jiném textu, kde shrnují osud měst Ramádí, Tikrít a Falúdža poté, co v nich irácká armáda a šíitské milice s podporou USA a Íránu dokázala ISIS porazit.

Šíitští bojovníci na předměstí Tikrítu
Šíitští bojovníci na předměstí Tikrítu • Autor: Globe Media / Reuters

Například Ramádí bylo dobyto v prosinci 2015 a rozlehlé části města jsou stále neobyvatelné. Na 90 procentech jeho rozlohy nechal ISIS nastražené bomby. Přesto se do města již vrátilo 300 000 uprchlíků. Lepší je situace v Tikrítu, rodišti Saddáma Husajna, odkud byl ISIS vyhnán v červnu 2015. Vrátilo se mezitím 150 000 uprchlíků , podařilo se smířit místní kmeny a život se vrací do normálu. Vláda přispěla penězi i k tomu, aby se rodinné klany usmířily za křivdy vzniklé během okupace ISIS.

ISIS již v tomto týdnu utrpěl jednu zásadní porážku. Syrští rebelové s podporou Turecka a USA dobyli město Dabiq, které bylo nesmírně významné pro ideologii extremistů. Podle ISIS mělo právě zde dojít k rozhodující bitvě s armádami nevěřících, kterou předpověděl prorok Mohammed. ISIS proto svůj propagandistický časopis nazval podle tohoto malého města Dabiq a vlastní zpravodajskou agenturu pojmenoval podle okolních plání Amaq. Po nynější porážce mění rétoriku: rozhodující bitva se prý u Dabiqu odehraje někdy jindy…

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Masakry civilistů v syrském Aleppu pokračují a v ostrém protikladu k jejich brutalitě je velikost pobouření, které zatím v Evropě vyvolávají. Masové demonstrace za mír srovnatelné s těmi proti válce v Iráku v roce 2003? Politické kampaně srovnatelné s těmi, které v posledním roce po celé EU atakují dohodu s USA o volném obchodu TTIP? Nic takového se neděje. Pobouření proti zvěrstvům páchaným syrskou armádou, Íránem a Ruskem v Aleppu je velmi tlumené.

“Neexistuje souvislost mezi naší nečinností a hrůzami, k nimž v Aleppu dochází?” ptá se autor hlavního komentáře v předminulém vydání týdeníku Der Spiegel. Samozřejmě, válka v Sýrii je nesmírně složitým konfliktem: protíná se v něm náboženská válka mezi sunnity a šíity, souboj stovek lokálních milicí o moc, válka o regionální nadvládu mezi Saúdskou Arábií, Íránem a Tureckem - a stále zřetelněji také mezinárodní ambice Putinova Ruska. Ale opravdu stačí, abychom my, občané, ukazovali prstem na politiky a na jejich bezradnost při hledání míru? Neměli bychom dělat víc?

Reklama
Reklama

“Můžeme obrazy vraždění doplnit obrazy bratrství, které aspoň trochu povzbudí ty, kdo se ve sklepích Aleppa skrývají před bombami tak jako kdysi naši prarodiče,” radí Stefan Berg ve Spiegelu. “Můžeme těmto lidem ukázat, že jsme na ně nezapomněli. Můžeme protestovat před velvyslanectvími Ruska a Sýrie, tak jako kdysi proti válce George W. Bushe. Můžeme mírové konference k Sýrii blokovat takovým způsobem jako kdysi summity G8, a dostat tak politiky pod tlak. Můžeme nechat znít nářek matek z Aleppa všude tam, kde Vladimir Putin při státní návštěvě vystoupí z letadla,” vypočítává několik tipů.

I_obalka_R42_2016

Spojuje je touha, aby se občané proti zločinům této války mnohem více bouřili, aby v nich utrpení syrských civilistů vyvolalo rozhořčení, které odpovídá situaci. “Možná vraždění nedokážeme zastavit, ale nemůžeme se přece spokojit s tím, že budeme válku jen nečinně sledovat. Nesmí nás ukonejšit výmluva, že pobouření a protest stejně nemají smysl. Vždycky má smysl chovat se jako člověk. Hlavně v dobách, kdy se tolik lidí chová nelidsky.”

Reklama
Reklama