Norma Bauerschmidt z amerického Michiganu se o nádoru v těle dozvěděla předloni v létě, když jí bylo 90 let. Ve stejné nemocnici, kde dva dny předtím umřel její manžel. Lékaři navrhovali standardní léčebný postup, tedy chirurgický zákrok, ozařování a chemoterapii. Paní Norma ale přišla s jiným plánem. „Vyrážím na cestu,“ prohlásila podle článku, který o Normě vyšel v britském Guardianu.
Následujících 14 měsíců strávila se svým synem Timem, jeho ženou Ramie a pudlem Ringem v karavanu na cestě napříč Amerikou. Projeli 32 států a najeli 13 tisíc mil. Norma poprvé v životě ochutnala ústřice, gin s tonikem nebo marihuanu. Proletěla se balónem, svezla se na kladce po laně a vystřídala deset kadeřníků.
V karavanu i umřela. Loni v říjnu, smířená se světem, na západním pobřeží ve státě Washington. Strom, který tu místní dobrovolníci vysadili při pohřbu, nese její jméno.
Tim a Remie vyprávějí příběh společné cesty v knížce Driving Miss Norma. Na cestě žijí už 15 let, a když matce navrhl, aby poslední měsíce strávili spolu, vůbec si nebyl jist, co odpoví. Moc dlouho se ale nerozmýšlela, kývla prý během pár minut. Pět týdnů trvalo vyřídit pozůstalost po zesnulém manželovi, vyměnit menší karavan za větší, sehnat kolečkové křeslo a uklidit dům. „Pak jsme doma vypustili vodu z trubek, zamkli dveře a vyrazili. Jediná věc, kterou si máma vzala s sebou, byl její polštář,“ vzpomíná Tim. Za svým domem se ani neohlédla.
Začátek nevypadal dobře, posádku nejdřív zachvátila deprese, smutek a úzkost, jak tohle celé bude v praxi fungovat. Všechno se prý zlomilo na první větší zastávce, u kolosální kýčovité sochy zeleného obra Jollyho Greena v Minnesotě. Remie k ní Normu odvezla na kolečkovém křesle, ale pak se babička zvedla a na fotku zapózovala stejně jako zelený obr. „To byl velký obrat. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to byl dobrý nápad. Že smutek hodíme za hlavu a užijeme si to,“ říká Tim.
Díky Facebooku, kde cesta zůstala zdokumentovaná, se zprávy z cesty rychle rozšířily po Americe a od lidí začaly přicházet návrhy a pozvánky, kam jet. Tim má dnes naprosto jasno, že vzít mámu na dlouhý výlet, bylo to nejlepší, co mohl udělat. „Byli jsme si blízcí, ale až ten poslední rok jsem ji opravdu poznal jako člověka.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
