Komentátor Financial Times Gideon Rachman upozorňuje na možnost naplnění rizika, které se vždy pojí s populistickými vůdci - a Donald Trump v tom není výjimkou. Pokud se taková předvolební slibotechna dostane k moci, následuje časem domácí krize vyplývající z nesplnitelných slibů a rozdělené společnosti. V tom okamžiku musí vůdce začít odolávat pokušení sešikovat na svou podporu domácí publikum ve jménu boje s vnějším nepřítelem. Rachman tvrdí, že v případě Donalda Trumpa se to již děje - a že vzhledem k povaze vnějších nepřátel a nevyzpytatelným osobním rysům šéfa Bílého domu se dnešní Amerika stává skutečnou světovou hrozbou.
Výčet Trumpových zahraničněpolitických úletů je zřejmý: vystupňovaná slovní přestřelka se Severní Koreou, výhrůžky vojenskou akcí ve Venezuele. Speciálně nukleární Severní Korea vrátila do hry vzpomínky na studenou válku i s nácviky úprku do protiatomových krytů. Tvrzení americké administrativy, že Kimův režim nelze zadržovat, a výhružky preventivním útokem sunou na práh hysterie nejen jadernou zbraní vybavený Pchjongjang, ale bezpochyby také Jižní Koreu a Japonsko.
Celá tahle divoká hra nicméně dostává další smysl, když se na ni podíváme prizmatem dění v samotných Spojených státech. Vyšetřování FBI podle mnoha náznaků stahuje stále těsněji smyčku okolo Trumpových lidí, viz prohlídka v domě bývalého šéfa Trumpovy kampaně minulý týden. Republikány ovládaný Kongres zkrachoval ve snaze rozebrat Obamacare, což byl strany uplynulých sedm let jeden z hlavních bodů programu a stejně tak jeden z hlavních bodů kampaně samotného prezidenta. Personální složení vlády je, mírně řečeno, vachrlaté, viz kolotoč na postech v prezidentově tiskovém odboru nebo na postu šéfa kabinetu. K tomu připočtěme víkendové střety s neonacisty, kdy byl Trump svým okolím a reakcí veřejnosti až po několika dnech a zjevně neochotně donucen kritizovat rasismus vlastních stoupenců.
Hlavním nebezpečím je, že se všechny zmíněné krize slijí v jeden obrovský průšvih. Poradce Bílého domu Sebastian Gorka minulý týden na stanici Fox News naznačil cestu: “Během kubánské krize jsme všichni stáli za Kennedym. Dnešní situace je analogická kubánské krizi. Musíme se sjednotit.“
Oh yeah, je to tady. Zapomeňme na drobné domácí rozmíšky, jako jeden muž a žena vzhůru na nepřítele! Rachman jmenuje jako příklad z minulosti Německo před první světovou válkou, ale je to tak otřepaný recept, že ho najdeme prakticky kdekoliv. Ostatně i Trumpovi dnešní nepřátelé, Severní Korea a Venezuela, vládnou doma podle stejného mustru a novopečený venezuelský diktátor Maduro musí mít v nejistých dobách pocit, že mu přišel z Washingtonu předčasně dárek k vánocům. Spojené státy vyhrožují invazí v Latinské Americe? Tak to jistě není chvíle na debaty o demokratických nuancích. Vzorem nám budiž udatná Kuba.
Rachmanův text nekončí optimisticky. Připomíná, že naděje většiny pozorovatelů se zatím upínaly k tomu, že Trump ve funkci nějak “zmoudří”. Že se obklopí zkušenými experty a že ho americký bezpečnostní establishment dokáže udržet na uzdě. Nic tomu zatím nenasvědčuje. Navíc, a to bohužel musíme opakovat stále dokola, Trump je symptomem hlubších problémů Spojených států. I kdyby se nefunkční politická scéna dokázala shodnout na jeho odvolání (a zatím je pouze přání otcem myšlenky), půda zůstane zkypřená pro dalšího populistu jeho ražení.
“Dejte si dohromady sociální a politickou atmosféru v zemi se strachem z úpadku mezinárodní prestiže a politickou kulturou obdivující zbraně a armádu - a dostanete recept na zemi, jejíž reakce na mezinárodní krize může být stále častěji ‘Nabít a zamířit’,” píše Rachman v narážce na Trumpovu výhrůžku Pchjongjangu z minulého týdne.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
