pondělí 19. 12. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Polsko zažívá největší střet vlády s opozicí od voleb na podzim roku 2015 - a to vezměme v potaz, že tehdy vyšly do ulic Varšavy a dalších polských měst desetitisíce i statisíce lidí. Poláci tehdy protestovali proti způsobu, jímž se moci chopila jednobarevná vláda Práva a spravedlnosti. Takové počty dnes proti PiS neprotestují, ale rétorika je jiná - a způsob protestů je jiný. Lidé blokující vstup a výstup do budovy parlamentu nutí policii, aby použila sílu; nijak dramaticky, ale je to psychologický zlom. A zatímco lidoví řečníci na náměstích ještě před rokem mluvili o tom, že je “třeba vést dialog”, dnes už říkají, že “z ulic neodejdou, dokud ničení země neskončí”.

Současný spor začal v pátek kvůli nápadu vedení Sejmu (předsedou je také politik PiS), aby se omezil počet novinářů, kteří mají do parlamentu přístup. Oficiálním důvodem je větší komfort práce zákonodárců i žurnalistů samých. Opozice v tom však viděla pokus, jak omezit právo veřejnosti, aby viděla, co se v Sejmu děje. Na protest tedy obsadila řečnický pultík a jednání Sejmu zablokovala. Bylo to v době, kdy se právě hlasovalo o rozpočtu na další rok, a tak předseda Sejmu změnil místo hlasování o tomhle podstatném zákoně, a hlasovat se šlo do vedlejší, menší místnosti. Tam se ani nevešli všichni poslanci; dokonce ani poslanci a ministři PiS, kteří se pak chvatně dopisovali na prezenční listinu po hlasování. Podle opozice to byl jasný přešlap proti zavedeným pravidlům. Podle vlády je všechno podle regulí, byť trochu nezvykle.

Reklama
Reklama

Opozice reagovala tak, že už odmítla z parlamentu odejít, protože bůhví, zda ji tam vláda ještě někdy pustí. Zároveň opoziční hnutí, především Výbor na obranu demokracie (KOD), svolal manifestaci před Sejm, jehož východ lidé zablokovali. Vládní poslanci a ministři tak museli opouštět budovu v doprovodu policie.

Je to další důkaz, že jednobarevné vládnutí je náročná disciplína pro všechny zúčastněné – aspoň pokud ve společnosti chybí vzájemná důvěra a respekt. Na návrhu omezení počtu žurnalistů v Sejmu (pět akreditovaných televizí a po dvou lidech z každého tištěného titulu) samo o sobě nemusí nic být, zvlášť kdyby byly možné výjimky. Ovšem opozice vidí v každém podobném návrhu PiS čerta, a podle všeho právem.

PiS má všechno: většinu v Sejmu, prezidenta, spolehlivou, více než třicetiprocentní podporu v průzkumech a přinejmenším čtyři roky času. Hned po volebním vítězství se nicméně začala strana chovat jako ve válce: omezila ústavní soud, zestátnila média, ministra spravedlnosti učinila i šéfprokurátorem. Do toho její vysocí představitelé mluví o západním bruselském spiknutí a zavádějí ve školách vlasteneckou výchovu.

Protesty pokračují - a pokračovat ještě budou. Vláda mluví o protestujících jako o těch, kteří nemilují Polsko a kazí vládě klid na práci (doslovná citace). Pokud manifestace přežijí Vánoce, má současná vláda dost velký problém.

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Amerika je zaskočena – kupí se další a další podrobnosti o ruských hackerských útocích, které měly podle všeho za cíl zahýbat letošními prezidentskými volbami a slavily bezprecedentní úspěch.

New York Times otiskly minulý týden podrobnou rekonstrukci toho, jak Rusové postupovali a jak se mohlo stát, že je nikdo nezastavil. O víkendu pak přibyl další dílek do mozaiky znepokojivých zpráv popisujících to, co už v USA někteří kladou na úroveň útokům na Pearl Harbor nebo na Světové obchodní centrum. Jak upozornil list Washinton Post, nejen CIA, ale i FBI už se nyní shodují v tom, že cílem ruského vměšování nebylo jen zviklat důvěru v americký volební systém, ale přímo pomoci ke zvolení Donalda Trumpa.

Reklama
Reklama

Ničemu takovému dosud Spojené státy nečelily - a zdá se, že rozdělená Amerika ani pořádně neví, jak se k novému typu útoku postavit. Trump angažmá Rusů zatím vytrvale bagatelizuje, byť jeden z jeho lidí již připustil, že v případě shody všech amerických zpravodajských služeb novému prezidentovi nezbude nic jiného než vzít fakta o ruské výpomoci na vědomí.

Barack Obama už částečně přiznal vinu za to, že o útocích věděl, ale nic nepodnikl – Amerika podle něj sama selhala, když se politici kvůli vyhrocenému volebnímu boji nedokázali sjednotit a společně ozvat. Republikáni se před volbami odmítli přihlásit k jednotnému stanovisku, které by na angažmá Rusů upozornilo, a umožnilo tak Obamovi poukázat na akutní problém bez podezření, že hraje stranickou hru ve prospěch Hillary Clinton. Nyní dal Obama za úkol zpravodajským službám, aby o svých zjištěních sepsaly podrobnou zprávu, kterou chce mít k dispozici před koncem svého mandátu 20. ledna.  Co v ní nejspíš bude? A jak se Rusům mohl jejich drzý kousek podařit?

Democratic presidential candidate Hillary Clinton and Vice-President Joe Biden campaign together…
Autor: REUTERS

Rekonstrukční thriller v New York Times začíná příběhem zvláštního agenta FBI Adriana Hawkinse, který se snažil už v září 2015 upozornit federální vedení demokratické strany na infiltraci počítačové sítě ze strany hackerské skupiny jménem The Dukes. FBI o ní a o jejím napojení na ruské vládní orgány věděla roky - díky předchozím pokusům dostat se k emailům lidí z Bílého domu nebo z ministerstva zahraničí.

Varování ale nedopadlo na úrodnou půdu. Hawkins do stranické centrály volal jako běžný volající z ulice. A tak jeho telefonát skončil jen na helpdesku a posléze u pomocného IT technika, který si vůbec nebyl jist, zda jde o vážně míněný hovor z FBI, nebo jen o vtip někoho, kdo se jej snaží napálit. Šlo přitom o první náznak, že v centrále demokratů se něco děje – shodou okolností na stejném místě, kde před 44 lety propukla aféra Watergate, která má s nynějšími útoky v principu hodně podobného.

Není jasné, proč nikdo z FBI do budovy demokratů nezašel osobně. Pěšky je to jen půl míle. Hawkins zkoušel ještě několikrát volat, ale první varování nevyšlo; a tak demokraté nevědomky zůstali napospas ruským hackerům, kteří se během následujícího roku zmocnili velkého množství důvěrných mailů a kompromitujících materiálů, jež se pro Hillary Clinton posléze ukázaly jako velmi škodlivé.

Rusové měli zhruba sedm měsíců, než si stranický štáb uvědomil problém. Na jaře se k útokům se přidala další skupina ruských hackerů. Pátrání dovedlo reportéry NYT k mailu z 22. března, který přišel do gmailové schránky Billyho Rineharta, jednoho z terénních pracovníků štábu Hillary Clinton. „Někdo právě použil vaše heslo při pokusu dostat se do vašeho Google účtu,“ stálo v mailu, s upozorněním, že k pokusu došlo na Ukrajině a že je více než žádoucí kliknout na modrý obdélník s bílým nápisem CHANGE PASSWORD. Rinehart byl tou dobou na Havaji a dobře si vzpomíná, jak ve čtyři ráno při čekání na emaily z východního pobřeží na email narazil: v polospánku na obdélník skutečně kliknul a heslo změnil.

30_AGENDA_sanders

Jeho smůla byla v tom, že šlo o tzv. phishing, tedy falešný mail, přes který Rinehart zpřístupnil Rusům celý svůj účet. Podobných pokusů údajně byly stovky. Jeden takový směřoval 19. března k Johnu Podestovi, šéfovi kampaně Hillary Clinton. Tak zaneprázdněný člověk měl ke správě mailového účtu několik pomocníků, z nichž jeden měl dost důvtipu, aby poslal varovný mail ke kontrole na IT oddělení.

A tady přichází zápletka jak z béčkového filmu. Technik odepsal, že jde o „legitimate email“ (pravý mail) a že John by měl svoje heslo ihned změnit. Nyní se ale brání, že šlo o nešťastný překlep: prý chtěl napsat „ilegitimate email“ (nepravý email) a tím dát najevo, že heslo je skutečně třeba změnit, ovšem nikoli kliknutím na modrý obdélník uvnitř zprávy, nýbrž standardní cestou. Jeho zpráva ovšem vyzněla zcela jinak, a tak se rovněž Podesta na phishing chytil a zpřístupnil hackerům celý inbox se zhruba 60 tisíci zprávami.

Tyto a další ukradené emaily se vzápětí staly přitažlivým zdrojem důvěrných zpráv. O tom, co si mezi sebou straníci o kampani píší, jak se navzájem pomlouvají, co plánují a jak zákulisně (a často nelichotivě) hodnotí jednotlivé kandidáty. Velkou pozornost doznaly například emaily, kde Podesta debatuje se spřízněným lobbistou o tom, jak „vrazit nůž do zad“ demokratickému protikandidátovi Berniemu Sandersovi, který se navzdory původním předpokladům držel ve hře o stranickou nominaci příliš dlouho a komplikoval volebním stratégům plány s Hillary Clinton.

Rozbor jednotlivých hackerských útoků nyní ukázal, že na demokraty se vrhly hned dvě skupiny – jedna s přezdívkou Cozy Bear (milý medvěd) a druhá s přezdívkou Fancy Bear (nóbl medvěd). Cozy Bear alias The Dukes měl na svědomí ony první útoky, kvůli kterým agent FBI volal do stranického štábu už loni. Podle všeho jde o hackery napojené na ruské vládní struktury, patrně přímo na zpravodajskou službu FSB, nástupkyni KGB. Fancy Bear posílal phishingové maily Podestovi a spol., přičemž by mělo jít o hackery napojené na ruské vojenské zpravodajství.

Expertům najatým Demokratickou stranou se nakonec podařilo kompletně přeinstalovat celou síť a infiltraci zastavit. Případ vyšetřovala FBI a lidé z demokratického štábu naléhali, aby se případ včas zveřejnil a aby veřejnost s dostatečným předstihem před listopadovými volbami mohla zpracovat výbušnou informaci, že jedna ze stran byla obětí ruské špionážní akce. V polovině června se stranický aparát rozhodl věc zveřejnit (původní článek ve Washington Post je zde) - ve víře, že tím sebere útočníkům vítr z plachet, u veřejnosti získá jako oběť hackerů trochu sympatií a bude se moci znovu soustředit na kampaň.

Jenže hned den poté přišla tvrdá odpověď. Z webu se ozvala mysteriózní figura s přezdívkou Guccifer 2.0, prohlašující se za hackera, který se k demokratům vlomil. Na důkaz rovnou část materiálů pověsil na internet a varoval, že tisíce dalších poskytl serveru WikiLeaks. Guccifer je odkaz na rumunského hackera, který v roce 2014 skončil ve vězení kvůli nabourávání emailů rumunských politiků (v USA proslul prolomením osobních počítačů George Bushe mladšího a jeho ministra zahraničí Colina Powella, pseudonym Guccifer má být spojením slov Gucci a Lucifer).

Guccifer 2.0 rovněž vystupoval jako Rumun a jako nikým neřízený sólista, experti najatí Demokratickou stranou ale přišli na něco jiného: začali si s ním psát rumunsky přes Twitter, k překladům používali Google Translator a brzy se ukázalo, že ani Guccifer 2.0 rumunsky neumí a že rovněž používá Google Translator. Navíc dokumenty ve Wordu, které pověsil na web, editoval jistý Felix Edmundovič (odkaz na jméno zakladatele někdejší sovětské tajné služby Felixe Edmundoviče Dzeržinského), a v ruštině byly i některé další poznámky v textu.

Guccifer 2.0 posléze kromě zveřejňování dokumentů na svém webu ochotně zásoboval americké bloggery a novináře dalšími materiály. Tři dny před červencovým sjezdem demokratů v Philadelphii (kde byla Hillary Clinton oficiálně nominována do boje o Bílý dům) se pak na WikiLeaks objevilo přes 44 tisíc emailů s 18 tisíci přílohami. Jejich obsahem byly mimo jiné důkazy, jak strana favorizovala Clintonovou a jak se snažila pletichařit v její prospěch na úkor Sanderse.

V průběhu kampaně se pak objevovaly na veřejnosti další a další materiály, mimo jiné právě důvěrný obsah emailu Johna Podesty. Média se jim intenzivně věnovala a stávala se tak součástí hry, kterou Rusko mistrně rozehrálo. Co se dnes jeví jako těžko pochopitelné, je opatrný postoj Baracka Obamy a celé jeho administrativy k tak bezprecedentním útokům – Obama nikdy Rusy otevřeně nekonfrontoval, částečně kvůli snaze o spolupráci v Sýrii, částečně kvůli obavám z ještě většího znedůvěryhodnění voleb.

„Největší chybou by bylo nijak se z toho nepoučit,“ podotýká jeden z autorů článku New York Times v rozhlasovém interview, které rekonstrukci dobře shrnuje. A upozorňuje i na dobře známou skutečnost, že další důležité volby se brzy konají v Německu a ve Francii a že Rusy budou zajímat.

Dvoje velké volby se brzy konají i v Česku. Je nepochybné, že pokud Česko není v této vysoké hře až příliš bezvýznamné a pokud Rusové mají u nás svoje zájmy, pak je může americká mise jedině povzbudit.