Polsko zažívá největší střet vlády s opozicí od voleb na podzim roku 2015 - a to vezměme v potaz, že tehdy vyšly do ulic Varšavy a dalších polských měst desetitisíce i statisíce lidí. Poláci tehdy protestovali proti způsobu, jímž se moci chopila jednobarevná vláda Práva a spravedlnosti. Takové počty dnes proti PiS neprotestují, ale rétorika je jiná - a způsob protestů je jiný. Lidé blokující vstup a výstup do budovy parlamentu nutí policii, aby použila sílu; nijak dramaticky, ale je to psychologický zlom. A zatímco lidoví řečníci na náměstích ještě před rokem mluvili o tom, že je “třeba vést dialog”, dnes už říkají, že “z ulic neodejdou, dokud ničení země neskončí”.
Současný spor začal v pátek kvůli nápadu vedení Sejmu (předsedou je také politik PiS), aby se omezil počet novinářů, kteří mají do parlamentu přístup. Oficiálním důvodem je větší komfort práce zákonodárců i žurnalistů samých. Opozice v tom však viděla pokus, jak omezit právo veřejnosti, aby viděla, co se v Sejmu děje. Na protest tedy obsadila řečnický pultík a jednání Sejmu zablokovala. Bylo to v době, kdy se právě hlasovalo o rozpočtu na další rok, a tak předseda Sejmu změnil místo hlasování o tomhle podstatném zákoně, a hlasovat se šlo do vedlejší, menší místnosti. Tam se ani nevešli všichni poslanci; dokonce ani poslanci a ministři PiS, kteří se pak chvatně dopisovali na prezenční listinu po hlasování. Podle opozice to byl jasný přešlap proti zavedeným pravidlům. Podle vlády je všechno podle regulí, byť trochu nezvykle.
Opozice reagovala tak, že už odmítla z parlamentu odejít, protože bůhví, zda ji tam vláda ještě někdy pustí. Zároveň opoziční hnutí, především Výbor na obranu demokracie (KOD), svolal manifestaci před Sejm, jehož východ lidé zablokovali. Vládní poslanci a ministři tak museli opouštět budovu v doprovodu policie.
Je to další důkaz, že jednobarevné vládnutí je náročná disciplína pro všechny zúčastněné – aspoň pokud ve společnosti chybí vzájemná důvěra a respekt. Na návrhu omezení počtu žurnalistů v Sejmu (pět akreditovaných televizí a po dvou lidech z každého tištěného titulu) samo o sobě nemusí nic být, zvlášť kdyby byly možné výjimky. Ovšem opozice vidí v každém podobném návrhu PiS čerta, a podle všeho právem.
PiS má všechno: většinu v Sejmu, prezidenta, spolehlivou, více než třicetiprocentní podporu v průzkumech a přinejmenším čtyři roky času. Hned po volebním vítězství se nicméně začala strana chovat jako ve válce: omezila ústavní soud, zestátnila média, ministra spravedlnosti učinila i šéfprokurátorem. Do toho její vysocí představitelé mluví o západním bruselském spiknutí a zavádějí ve školách vlasteneckou výchovu.
Protesty pokračují - a pokračovat ještě budou. Vláda mluví o protestujících jako o těch, kteří nemilují Polsko a kazí vládě klid na práci (doslovná citace). Pokud manifestace přežijí Vánoce, má současná vláda dost velký problém.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
