V Brazílii žije 207 miliónů lidí, ale téměř polovina z nich by chtěla být někde jinde. Podle průzkumů se 43% Brazilců touží odstěhovat do jiné země, většinou někam do Evropy. Čím výše se přitom posouváte na společenském žebříčku, tím je skepse hlubší. Ze země chce odejít 52% lidí s příjmem domácnosti nad 2500 dolarů měsíčně. Sbalit kufry touží 56% Brazilců s vysokoškolským titulem.
A když máte v Brazílii celý život před sebou, pak ho teprve toužíte prožít někde jinde: emigrovat chce 62% Brazilců ve věkové skupině 16 - 24 let. Autora menu před pár dny překvapila zpráva od jednoho ze známých v brazilském velkoměstě Porto Alegre: ač je to pohodlně žijící spolumajitel rodinné firmy s dvěma dětmi a bytem v lepší čtvrti, i tady se plánuje přesun. Byt se pronajme a rodina se přestěhuje do Londýna či Barcelony, kde si raději otevře třeba pouliční rychloprádelnu, jen aby děti vyrůstaly a chodily do školy někde jinde.
Důvodů je víc než dost. Brazílie je především stále divočejší, pouliční násilí se v podstatě vymklo kontrole. Jak napsal před pár dny deník The New York Times: “Brazílie překonala svůj vlastní makabrózní rekord: v roce 2017 bylo po celé zemi zabito 63 880 lidí, což znamená nárůst o 3% proti předešlému roku. Každý den to znamená 175 vražd.“ Pro představu, v Brazílii připadá ročně 30,8 vraždy na 100 000 obyvatel, v Česku vloni necelých 1,5. V božském Riu de Janeiro tak dnes na ulicích v okolí neméně božské pláže Ipanema běžně hlídkují armádní tanky.
Násilí - nejčastěji v podobě boje drogových gangů, boje různých paramilitárních složek o nadvládu nad chudinskými čtvrtěmi a z kloubů vymknutého pouličního loupení - je jedna věc. Ekonomická situace druhá. Země nedávno prošla největší recesí ve své demokratické historii a celkem reálně jí hrozí, že do ní spadne znovu, pokud neprovede hluboké reformy, především rozbujelého důchodového systému. Kdyby průměrný Čech věděl, že jako běžný státní zaměstnanec, třeba učitel, může jít v Brazílii do důchodu krátce po padesátce s plným platem, opakuji: s planým platem, chtěl by se možná zase naopak stěhovat za oceán on).
Nudné a bolestivé reformy jsou ale to poslední, o čem se v Brazílii mluví. Právě ve středu vyprší termín odevzdání přihlášek do voleb. A není náhodou, že právě v tento vychází ve světových denících komentář bývalého prezidenta Luize Inácia Luly da Silvy, toho času vězně odsouzeného za korupci na dvanáct let. Čímž se dostáváme k poslednímu důvodu, proč mají Brazilci hromadné zaječí úmysly, a tím je totální morální kolaps politické a podnikatelské elity. Korupce, korupce, korupce. V rámci protikorupční operace Lava Jato (myčka aut) - možná největšího výlovu korupčního rybníka v dějinách lidstva - bylo za poslední roky obviněno více než 300 vysoce postavených politiků a podnikatelů a odsouzeno zatím okolo 180. Lula je jedním z nich a v Brazílii těžko najdete někoho, kdo by si nemyslel, že zkorumpovaní jsou prakticky všichni.
Fascinující na celé věci je, že Lula má stále třetinovou a zdaleka největší podporu mezi voliči. Je spojován s nejlepšími léty brazilského vzestupu, dostal z chudoby milióny lidí a nemajetní Brazilci většinou říkají něco v tom smyslu, že “kradou všichni, ale Lula něco nechá i nám”. Právě ve středu se také bude konat další velká demonstrace na podporu odsouzeného ex-prezidenta, kde se očekává minimálně 30 tisíc lidí. Lula ve svém komentáři samozřejmě opět tvrdí, že je nevinný. Jeho odsouzení skutečně nestojí úplně na pevných nohou, v podstatě na jedné výpovědi provedené výměnou za snížení trestu a hromadě nepřímých, velmi nejistých důkazů. Bývalý prezident neváhá tvrdit, že soudní moc je součástí velkého pravicového puče.
Prezidentské volby budou v říjnu. Lula pravděpodobně nebude smět kvůli svému odsouzení kandidovat; kdyby mohl, s přehledem by vyhrál. Jeho stoupenci dost pravděpodobně výsledek nepřijmou a budou považovat volby za nelegitimní. To je jedna strana Brazílie - ta, která chce v prezidentském paláci osvobozeného vězně.
Druhá, podstatná část chce vojenskou diktaturu. V Brazílii se tohle téma stalo naprosto běžným tématem: mluví o něm učitelky ve škole, farmářky na venkově, stávkující kamioňáci vylepují požadavek na armádní převzetí moci za okna svých trucků. Vojenská diktatura se stala společensky akceptovatelným požadavkem. Vojáci zavedou pořádek. A když vládli v Brazílii naposled v letech 1964 - 1985, nebylo to prý zase tak hrozné (Lula v té době seděl jako odborář ve vězení a bývalá prezidentka Dilma Rousseff podstupovala jako vězněná levicová aktivistka pravidelně mučení). Druhým významným koněm voleb (s mnohem menší podporou než Lula) je “brazilský Trump” a bývalý voják Jair Bolsonaro, který žádá zbraně a pořádek - a pro jistotu si jako viceprezidentského kandidáta vybral bývalého generála, jež sám mluví o nutnosti armádního převratu.
Bude fascinující pozorovat na podzim dění v Brazílii. Je to demokratické země, která se dostala do slepé uličky. Potřebuje hluboký, zásadní restart, možná včetně ústavních změn - politická korupce je v současném volebním systému prakticky nevyhnutelná a rozpočtová politika vlády natolik svázaná různými ústavními zákony, že v normální situaci je s ní možné hýbat jen velmi omezeně. Velká část Brazilců by nejraději práskla do bot. Většina z nich však tak či onak bude muset zůstat a vybírat způsob, jak dál.
Jak se to vlastně dělá, když země potřebuje udělat přemet, probudit se a začít znova?
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
