pátek 13. 10. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Vikingové koketovali s vírou v Alláha, alespoň někteří - a ti zase hodně. Rozhodně dost na to, aby si jméno Boha vyšívali na své oděvy a nechávali se v nich pohřbít. Tento pozoruhodný a nečekaný “detail” nyní objevili archeologové z nejstarší švédské univerzity v Uppsale a píše o něm deník The Guardian.

K objevu došlo během opětovné analýzy oděvů, jež měla univerzita ve svém vlastnictví již nějakou dobu. Vědci nejdříve neuměli symboly dešifrovat, archeoložka Anita Larsson ale deníku vysvětluje, že “si vzpomněla, kde viděla podobné vzory: ve Španělsku” - na oděvech z éry, kdy pyrenejský poloostrov ovládaly berberské kmeny vyznávající islám. Díky tomu se pak na vikinských textiliích podařilo identifikovat slovo Ali a v zrcadlovém pohledu také slovo Alláh. “Zdá se, že Vikingové se pokoušeli jméno boha zapsat tak, jak jsme zvyklí psát, tedy zleva doprava, zatímco v arabštině se častěji píše zprava doleva,” cituje deník vědkyni.

Reklama
Reklama
Reklama

Ve vikinských hrobech se již dříve nacházely islámské předměty, ale mělo se za to, že je to pouze kořist nashromážděná během loupežných výprav nebo nakoupené zboží.  Nález pohřebních oděvů situaci dosti mění: “Vypadá to, že pohřební rituály Vikingů byly ovlivněny islámem a představou posmrtného života v ráji.”

Kontakty Vikingů s islámskou kulturou jsou známé. Ve vikinských hrobech se dokonce nacházejí lidé, kteří měli podle analýzy DNA původ v Persii, tedy dnešním Íránu. V březnu 2015 byl nalezen vikinský skleněný prsten určený pro ženskou ruku vyzdobený nápisem “Alláhovi”.

https://twitter.com/UU_University/status/915205765060792321

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Ve většině zemí světa nachodí ženy podstatně méně kroků než muži, ale není to tím, že by byly líné. Data o chůzi a pohybu vyhodnotila z chytrých telefonů od více než 717 tisíc účastníků ze111 zemí nedávná studie Stanfordovy univerzity. Zatímco v médiích se objevovaly titulky, v jaké zemi se lidé nejméně hýbají a hrozí tam velké zdravotní problémy, pozornosti uniklo, že i v tom, kolik toho člověk nachodí se objevuje značná nerovnost mezi pohlavími.

Na tu upozorňuje text Paying to stay safe' why women don't walk as much as men od Talie Shadwell pro deník The Guardian. Na jedné straně figuruje Švédsko, kde není takřka žádný rozdíl mezi tím, kolik toho přes den muži a ženy nachodí, druhý extrém představuje Katar, kde žena ujde o 38 % méně kroků denně než muž. „Pokud toho jedna osoba moc nenachodí, tak je nejspíš líná. Pokud ale sta tisíce lidí – a převážně žen – chodí výrazně méně, pak to nemá s leností co dělat. To už je společenský problém,“ říká Tim Althoff, vedoucí standfordského výzkumu.

Reklama
Reklama
Reklama

Ačkoli tu svou roli hrají kulturní zvyklosti dané země i to, že mnohá města nejsou přátelsky uzpůsobená chodcům, zásadní faktor a hlavní důvod, proč ženy chodí méně, je pocit osobní bezpečnosti. Krátká patnáctiminutová procházka přes park – tolik dělí Hannah Geyer z Washingtonu od domu k místu, kde jako dobrovolnice vystupuje ve varieté. Byla by to příjemná cesta, nebýt toho, že Geyer prakticky pokaždé musela v parku čelit skupinkám zevlujících mužů, kteří na ni v lepším případě pokřikovali, v horším rovnou zastoupili cestu a dělali jí návrhy. Od té doby si i na takto krátkou trasu začala objednávat taxi.

Podobnou zkušenost má Natalie Jester, doktorandka z britského Bristolu, která značnou část ze svého rozpočtu dává na městskou dopravu a taxíky, protože se při chůzi centrem města leckdy cítí jako kořist. „Myslím, že muži si vůbec neuvědomují, jak se ženy cítí být v nebezpečí,“ dodává k tomu Jester. Ženy v tomto ohledu neplatí za dopravu, ale za bezpečí, z něhož se stává privilegium, které si ne každá může dovolit. Což pak pro mladé ženy nebo teenagerky může být i překážkou vydat se ven.

012-20f-Katar-CTK1
Katar • Autor: REUTERS

Reklama
Reklama