Neapolská mafie dodává zbraně a falešné doklady džihádistům

Minulé úterý byl poblíž Neapole zatčen Iráčan Aziz Eshan (46), jehož tamní protimafiánská policie předtím sledovala řadu dní. Jak píše server The Daily Beast, detektivy zajímalo, co tenhle člověk hledá přímo v srdci zločineckého syndikátu Camorra. O Eshana se zajímaly francouzské a belgické tajné služby, které ho vedou na seznamu možných evropských spojek ISIS -  a kvůli podezření z několika zločinů jako padělání peněz, napadení a nedovolené ozbrojování byl na něj vydán mezinárodní zatykač ve Švýcarsku. Neapolská policie jej nicméně místo zatčení nechala běhat po kraji s nadějí, že jí poskytne další díl do skládačky mapující vztahy mezi teroristy džihádu a různými italskými mafiemi.

Po bruselských teroristických útocích však klec spadla a Eshan putoval za mříže. Policisté ho zatkli ve chvíli, kdy spal v autě registrovaném na dávno mrtvého člověka;  teď čeká na vydání do Švýcarska, Francie nebo Belgie.

Eshan říká, že na jih Itálie dorazil s cílem tipovat vhodné hotely proto bohatou iráckou turistickou klientelu, ale policie mu to nevěří.  Místo hotelů bydlel celou dobu právě v autě, kde navíc nebyl nalezen žádný notebook, tablet nebo poznámkový blok – tedy věci, které by si člověk s sebou rozhodně přibalil, když by jel na výzkumnou misi. Také jeho nevystopovatelný, bez smlouvy koupený telefon, tak oblíbený mezi západními džihádisty, napovídal tomu, že tenhle člověk rozhodně nedorazil zkoumat kvalitu pětihvězdičkového ubytování.

"Poblíž Neapole jsme zatkli iráckého občana hledaného belgickými a francouzskými bezpečnostními složkami kvůli kontaktům s teroristy,“ prohlásil po Iráčanově zatčení podle The Daily Beast italský ministr vnitra Angelino Alfano. Ehsanovo zadržení by mohlo být důležitým pomocníkem  v probíhající evropské bitvě proti teroristům ISIS. Policisty zajímá především to, jestli ve spojení s Camorrou opatřoval pro džihád falešné doklady či zbraně  - což jsou hlavní zdroje financí pro neapolské klany.

Od vražedného útoku na redakci Charlie Hebdo a košer lahůdkářství v Paříži v lednu 2015 se protiteroristickým a protimafiánským jednotkám daří rozkrývat propojení mezi džihádisty a členy neapolské Camorry. Během sledování překupnických tras vozících zbraně z Afriky a bývalé Jugoslávie do neapolského přístavu objevili detektivové i nitky vedoucí k sicilské Cosa Nostře a ke kalábrijské  ´Ndranghetě.

Italská policie loni provedla tři zásadní zátahy, při kterých zabavila velký arsenál zbraní včetně kalašnikovů, samopalů, neprůstřelných vest a stovek kusů munice - vše připravené na prodej teroristickým spojkám. Mezi věcmi byly i ceníky na širokou škálu zbraní vytištěné v arabštině, francouzštině a italštině.

„Neapol je pro mafiány už po mnoho let centrální základnou pro Střední východ. Camorra je aktivní i ve světě džihádistů procházejících přes Neapol do Evropy,“ cituje Daily Beast výrok italského prominentního protimafiánského žalobce Franca Robertiho vyslovený ještě před bruselskými útoky. Podle Robertiho se italským protimafiánským jednotkám podařilo „zmařit několik komplotů“ mezi teroristy a gangstery -  otázkou ovšem je, kolik jich policisté přehlédli.

Je známým faktem, že Camorra vede v neapolském podsvětí dobře zavedený podnik obchodující s drogami, zbraněmi a padělanými dokumenty - díky kterým se dá vcelku jednoduše dostat ilegálně do Evropy bez ohledu na posílení hraničních kontrol. Je také známý fakt, že hlavní klientela mafie nikdy nebyla jen čistě italská. "Máme důkazy, že gangy z Camorry dodávají zbraně teroristům výměnou za drogy,“ prohlásil před svou smrtí v roce 2012 žalobce Pierluigi Vigna.

Jeho slova potvrzuje několik dokumentů publikovaných Wikileaks, které dokazují, že si nebezpečí teroristického a mafiánského spojení byla dlouho vědoma vláda Spojených států. "Spolupráce mezi italskými mafiánskými organizacemi a islámskými extrémisty dává potencionálním teroristům přístup k finanční a logistické podpoře zločineckých organizací včetně možnosti používat jejich zavedené pašerácké trasy a jejich etablovanou existenci na půdě USA,“ tvrdí jedna zpráva FBI.

Jedním z nejtěžších oříšků na rozlousknutí je podle vyšetřovatelů to, jak se džihádisté po Evropě pohybují. Například nedávno zadržený Salah Abdeslam, svého času nejhledanější muž Evropy, cestoval minulé léto zcela svobodně přes Itálii do Řecka a jeho pohyb po zajišťovala síť spojek, kterou Daily Beast definuje jako „teroristickou cestovní agenturu sponzorovanou mafiány“.  Podle policie používal Abdeslam až do útoků v Paříži předplacenou italskou debetní kartu a falešné italské doklady se svým pravým jménem.

Už jen představa, že tento nejhledanější muž se v Evropě pohybuje naprosto volně, je docela znepokojující. Ale přinejmenším stejně znepokojující je fakt, že přes Itálii se na kontinent dostávají zbraně rozsévající pak zkázu v evropských metropolích. Michele del Prete, italský policista zabývající se vazbami mezi organizovanými zločinci a džihádisty, tak varuje, že tyhle dvě síly zla uzavřely oboustranně výhodné partnerství. „Je prokázáno, že klima nezákonnosti vytváří v Neapoli dobré podmínky pro nezbytnou logistickou podporu, výměnu zbraní a falešných dokladů. V několika obcích a prefekturách víme o celých skupinám specializovaných už přímo jen na tuto podporu terorismu.“

A žalobce Roberti jde ještě dál. "Campania a obzvláště provincie Caserta a Castel Volturno jsou hlavními branami do Evropy pro všechny, kteří se chtějí stát teroristy. To je fakt podložený tolika důkazy, že o něm dnes už nelze pochybovat.“

Ve Velké Británii, kde už léta vládne pravice, se začíná s velkým ekonomickým experimentem, za který by se nemusela stydět žádná evropská levice. V zemi se bude prudce zvyšovat minimální mzda, která má z dnešních 6,70 libry na hodiny stoupnout do roku 2020 zhruba o čtvrtinu – na 9 liber za hodinu.

Idea minimální mzdy byla po desetiletí trnem v oku všech ekonomických (neo)liberálů, kteří namítali, že její zavádění a zvyšování poškozuje pracovní trh a, odrazuje zaměstnavatele od investic a přijímání nových lidí; jinými slovy, že zvyšuje nezaměstnanost. Praxe však, zdá se, tuto tezi nepotvrzuje. V zemích, kde minimální mzdu zvyšují, neroste nezaměstnanost (jako například v Německu či Austrálii). A pokud ano, nesouvisí to s minimální mzdou (jako například ve Francii).

„Pokud se podíváme na dějiny minimální mzdy, vždy nás překvapí, jak je možné, že její zvyšování nepoškozuje zaměstnanost,“ prohlásil v deníku Financial Times profesor na London School of Economics Alan Manning. Připouští, že ji nelze zvyšovat donekonečna, ale zatím nikdo neví, kde je ona hranice minimální mzdy, která už začne na zaměstnanost působit negativně.

Zvyšování minimální mzdy dělají teď některé státy především proto, že je to jeden z nejlepších způsobů, jak relativně rychle zastavit prohlubování propasti sociální nerovnosti nebo alespoň pomoct slabším sociálním vrstvám k vzestupu. Je to stará levicová idea, která však měla tvrdé odpůrce na pravici - a nynější praxe ukazuje, jak se pravicoví ekonomové mýlili. Zásluhu na popření jejich teorie má i Thomas Piketty ve své knize Kapitál 21. století, kde o pozitivním vlivu minimální mzdy píše velmi přesvědčivě.

Jak se ukazuje, minimální mzdu dnes dokážou prudce zvyšovat i pravicové vlády, čímž ale kradou levici další ideologickou zbraň. Sociální demokraté jsou v celé Evropě ve velké krizi, protože nemají ideje a nedokážou soupeřit s pravicí. Finanční krize z roku 2008 jim měla dát do rukou silné trumfy, jenže to skončilo jinak. Voliči socialistům nedůvěřují, že dokážou vládnout v čase krize a s oslabováním role odborů i klasických sociálních tříd ztrácejí socialisté půdu pod nohama. Alespoň tak to vidí Pierre Briancon v článku pro deník Politico.

Zdá se, že nejlepší časy pro sociální demokraty byly před třiceti lety, shodou okolností ve zlatém věku kapitalismu, kdy státy měly dostatek prostředků na jejich redistribuci. Dnes proto socialistům na radikálním levém křídle roste konkurence v podobě hnutí, jako jsou španělští Podemos nebo Jeremy Corbyn v Británii.

“Říkal jsem si, že pokud je ta bomba pravá, stejně nemám co ztratit,” vysvětluje v deníku Guardian šestadvacetiletý rukojmí Ben Innes, proč se nechal vyfotit s únoscem letadla EgyptAir Seifem Eldinem Mustafou. Jejich společný snímek potom obletěl sociální sítě a sám Innes o této fotce hovoří jako o nejlepší selfie všech dob. Ovšem jak poznamenává jeho matka, o selfie podle definice se nejedná: “Je patrné, že Ben snímek nepořizuje. Je na něm, ale nepořizuje ho.”

Fotku podle všeho pořídila jedna z letušek v sobě, kdy na palubě bylo už jen sedm lidí, z toho tři rukojmí. Mustafa opásaný výbušninami v úterý převzal kontrolu nad letem z Alexandrie do Káhiry a přinutil piloty přistát na Kypru. Celý svět napjatě očekával, jaké jsou Mustafovy požadavky a jestli se situace obejde bez obětí na životech.

Z únosce se ovšem nakonec vyklubal nikoli radikální islamista, ale bývalý (a psychicky nestabilní) manžel obyvatelky Kypru, který se rozhodl osobní problémy řešit atrapou bomby a letadlem plným lidí. A tak se stalo, že vedle sebe na jedné fotce stojí muž, který si neví rady s emocionální krizí, s člověkem, který zase neví, co je to selfie.

Jeden amatérský archeolog našel v roce 1996 v údolí řeky Tollense asi 120 km severně od Berlína lidskou kost. Měla v sobě zabodnutý kus kamenného hrotu šípu a profesionální tým archeologů se jal v tomto místě kopat. Po 20 letech dospěli vědci k závěru, který-  jak píše časopis Science - úplně přepisuje naši představu o lidech, kteří obývali severní Evropu před třemi tisíci lety.

V údolí v okruhu pouhých 450 čtverečním metrů objevili kostry 130 mladých mužů a pěti koní, kteří zemřeli během jediného dne násilnou smrtí: byli zasaženi šípy (i s bronzovými hroty), oštěpy, noži a kyji, mnozí utonuli v řece, která jejich ostatky milosrdně uchovala.

Odkryto bylo zatím jen zhruba 10 procent toho, co bylo před 3200 lety bitevním polem, na němž se střetly dvě armády dohromady čítající nejméně čtyři tisíce mužů. Moderními metodami bylo zjištěno, že tito bojovníci pocházeli z různých částí Evropy, byli to tedy zřejmě nájemní žoldáci a profesionální válečníci. Bitva musela mít epické rozměry srovnatelné s dobytím Tróje, jež se odehrálo o sto let později.

Jenže o severní Evropě panovala dosud představa, že tam před více než třemi tisíci lety žily pouze malé, roztroušené a relativně mírumilovné kmeny. Neexistoval archeologický nález, který by tuto domněnku vyvracel - a už vůbec ne takový, který by odhalil, že v naší části Evropy se vedly velké organizované bitvy, které si vyžadovaly pečlivé plánování, a tudíž vyvinutou civilizaci.

A pak přišel tento objev. O bitvě už je dnes známo hodně detailů, záhadou zůstává její příčina. Geomagnetický průzkum odhalil v roce 2013, že nad řekou v tomto údolí vedl starý kamenný most postavený zhruba 500 let před bitvou, mohl však být stále funkční a mohl být klíčovým strategickým bodem na nějaké obchodní cestě. Mohl být tedy důvodem k válce.

Zatím se ví, že způsob boje byl sofistikovaný, organizovaný a krutý, zbraně byly na tu dobu moderní. Datum bitvy zodpovídá „radikální proměně, k níž všude ve světě směřovaly společnosti a kultury“, říká archeoložka Helle Vandkilde. „Může to být první důkaz o obratu v sociální organizovanosti a válkách v Evropě,“ dodává.

Video: Tam, kde se zkoumá klima.

Kulturní tip: Ve sklepě. Od čtvrtka v kinech.  Film-esej vlivného rakouského režiséra Ulricha Seidla je stylizovaným náhledem do privátní sféry několika Rakušanů, kteří se uvnitř pečlivě udržovaných sklepů věnují svým bizarním potřebám, koníčkům, vášním a obsesím.