Nastává věk věčného pořádku?

Začíná přituhovat. Anebo je to naopak úsvit věku věčného pořádku? Agentura Ogilvy ve spolupráci s hongkongskou neziskovkou představila jakýsi defamační citylight: ten by sloužil (v pilotním provozu už slouží, ovšem se souhlasem zkušebně defamovaných) k zostuzování těch, kdo zahazují na chodník nedopalky. Stačí titěrné množství slin, které na špačku zůstanou, a pomocí metody fenotypie dokáží vědci zrekonstruovat vaši fyzickou podobu. Příslušný citylight poté zdobí tvář, která je vám znepokojivé podobná a přesto dokonale umělá.

Technika je sice nedokonalá a dokáže přesně odhadnout jen několik rysů: ale nebojme se, brzy se jistě patřičně zdokonalí, aby nebylo mýlky, kdo nehodil nedopalek do přistavených košů. A stejně nedaleko je jistě doba, kdy k zobrazování vaší podobizny nebude nutný vás písemný souhlas, nýbrž bude součástí nepsané společenské smlouvy.

Ponořme se ale ještě hloub do úvah o ideálním či děsivém pořádku. Chcete svět bez korupce a zločinu? Respektive společnost, která důsledně stíhá sebemenší prohřešky proti veřejnému blahu a podvádění? A kde jsou si před zákonem všichni rovni, bez ohledu na zdroje, které na získání výhody mohou vynaložit: protože není jak a kde je vynaložit a koho uplatit? Není tohle koneckonců cíl veškerého lidského společenského snažení?

Několik vzorů bychom k dispozici měli. V živé přírodě jich je docela dost, jak dokazuje esej na serveru aeon.co. Vaše intuice je správná, na mysli máme mraveniště a včelí úly; ale co například lidské tělo? To je také živý systém, který se musí vypořádávat s případnou rebelií svých jednotek, které si postaví hlavu a přestanou pracovat pro blaho celku - pak jsou z nás onkologičtí pacienti.

Co tyhle systémy spojuje je vyvinutý princip dohledu a vynucování práva, či poslušnosti, chcete-li. Lidským tělem putují makrofágy, připravené zlikvidovat vzpurné buňky, změnivší se v nádor. To ne vždycky dokonale funguje. Tumor má zjevně zvláštní přesvědčovací schopnost a nejednou se mu podaří dostat obstojně vyzbrojené makrofágy na svou stranu. To činí rebelii ještě nebezpečnější a odolnější vůči přivolaným policejním posilám.

Ještě komplikovanější než v našich tělech je situace v úlu evropské lesní vosy. Tamní policisté - mohutnější a agresivnější než běžní občané, na jejichž chování dohlížejí - jsou daleko hůř úplatní. Ale jen proto, že by si kazili výnosné podnikání. Vosí policisté jsou totiž zároveň zločinci, kteří si ze společného bohatství berou víc, než jim přísluší - a to nikoliv spořádaným a institucionalizovaným způsobem, nýbrž pro společenství škodlivým - a nelze tedy případné výhody brát jako plat za službu.

Nejspořádanější společenství jsou ta medonosných včel a pak pochopitelně některých z nesčetných mravenčích druhů: podvádění a rebelie jsou tam nejméně pravděpodobná, protože dohled neprovozují vyhrazené policejní jednotky, nýbrž všichni členové společenství. Je prostě nemožné být včelou a (je-li toho fyziologicky schopna) položit vlastní, nepovolené vajíčko, protože zdrcující většinu z nich spoluobčané najdou a zlikvidují. A pokud vaječníky jistého druhu mravenců jen indikují, že by mohly být schopny ostatními členy mraveniště neautorizované reprodukce, je nešťastný nositel často ukousán a vždy sterilizován.

Dost příkladů z živočišné a buněčné říše: zkrátka i tam existují různé myslitelné modely policejního dohledu - a jejich selhání - které známe z říše lidské.

Zběhlé makrofágy jsou úplatní policisté, vosí dohled není nic jiného než mafie a včelí bdělost je tuhá sociální kontrola tradiční společnosti

.

Zkombinujeme-li vědění entomologů se sociálními psychology a zaměstnanci Transparency International, dojdeme k jednomu závěru: podvádění nepředchází tvrdé a nelítostné vymáhání pravidel. Nejlepší prevencí je zařídit, aby si všichni členové společnosti subjektivně připadali rovni ostatním: ani mocnější, ani poníženější. Moc korumupuje, a absolutní moc korumpuje absolutně: experimenty prokázaly, že lidé, kteří si sami od sebe připadají hodnotnější než ostatní, jsou a) tvrdšími soudci přestupků ostatních a b) daleko shovívavější k přestupkům vlastním - a naopak.

Logický závěr by zněl: buďme více včely a méně vosy. Ale opravdu? Ve včelím stadiu prožilo lidstvo několik tisíciletí, a pokud se podíváme na policejní praktiky a sociální dohled kmenů, které nazýváme primitivními a tradičními, ztrácíme chuť být poslušnými včeličkami: cena za harmonii je totiž dost vysoká. Ta správná otázka tedy zní: jak vymezit pravidla, za jejichž překročení neostrakizovat? Ale na tu už esej odpověď nenabízí.

Internet je leccos, a mimo jiné také ohromná zásobárna dokumentárních fotografií našeho světa. Proč toho nevyužít a z nekonečného bohatství nesestavit pomalý film, zachycující proměnu míst kolem nás. Vývojáři z Googlu (odkud jinud) a vědci z Washingtonské univerzity vytvořili algoritmus, který něco takového dovoluje. Na výsledky se můžete podívat zde.

Svět energetiky přináší pořád něco. Španělská firma Vortex Bladeless představila prototyp

nové turbíny, která by převáděla energii větrnou na elektrickou

. Mnohé napovídá už její název. Vortex jako vír a Bladeless jako absence dnes běžných, široce rozpřažených ramen. Nová turbína, vypadající tak trochu jako marihuanový joint trčící ze země, by totiž energii větrného proudění absorboval skrze vlastní rotaci:

to znamená daleko menší počet pohyblivých částí

, a tedy menší náklady na údržbu, vyšší efektivitu (jak jinak) a především:

mnohem méně zabitých a zmrzačených ptáků, které s sebou větrné elektrárny nevyhnutelně přináší

.

Je to zatím polotajné a není zřejmé o koho jde, ale jeden či více evropských mobilních operátorů by do konce roku rád zablokoval reklamy Googlu: tenhle obsah by se k jejich zákazníkům prostě nedostal. Referuje o tom list Financial Times a jako argument nejmenovaných firem jmenuje komfort uživatelů a také šetření jejich datových plánů. Nejprve na zkoušku, na hodinu či den, a chtějí tak donutit Google sednout k jednacímu stolu.

Jak říká server Wired, jediný stůl, ke kterému si všichni zmínění sednou, bude možná tak v soudní síni. Je to totiž opravdu zvláštní krok. Nejspíš jde proti zásadě síťové neutrality, tedy že každý kousek dat má stejné právo být přenesen jako kterýkoliv jiný. A potom, jak namítají kritici, když přestaneme přenášet otravnou reklamu, nepřestaneme jednou přenášet i otravné články? Neříká se tomu cenzura?

Google logicky argumentuje: lidé používají naše aplikace a naše inovace. A všechny tyhle věci se z velké části platí z našich reklam. Takhle dnes prostě internet funguje, ať se vám to líbí nebo ne.

Video: Prší často. V Austrálii občas prší pavouci. Co je za touhle záhadou, se dozvíte v tomto videu.

Kulturní tip: Trochu se potrapte na Dostojevském, dnes hostuje ve Strašnickém divadle.