Když vás děsí odlišnost, odstěhujte se, vzkazuje Londýn Britům

Tématem týdne je snaha amerických demokratů poskládat se dohromady za kandidaturou Hillary Clinton. Donald Trump a podle všeho i ruská vláda doufají, že se to nepovede. Demokraté vědí, že pokud se to opravdu nepovede, bude od ledna sedět v Bílém domě Trump. To je ten, který nemůže zaručit, že by Amerika bránila členské státy NATO, Evropskou unii považuje za ekonomický nástroj proti USA a uvažuje, že by Spojené státy vystoupily z WTO (mimo jiné). Letošní prezidentské volby ve Spojených státech jsou tak z pohledu evropského pozorovatele poměrně přehlednou záležitostí. Pokud si někdo přeje destrukci dnešní Evropy, drží palce Donaldovi.

Ad Moskva. Letos na jaře se “někdo” vlámal do počítačové sítě amerických demokratů. Demokraté o útoku věděli zhruba od dubna, v médiích se věc objevila v polovině června. Jejich (tehdejší) šéfka Debbie Wasserman Schultz z útokuobvinila hackery najaté Ruskem. V prvních zprávách se tvrdilo, že Rusové získali celý archiv materiálů, které demokraté shromažďovali na podzimní střet s Donaldem Trumpem. The Washington Post dodával, že podle zaměstnanců strany a bezpečnostních expertů “útočníci pronikli do systému tak důkladně, že byli schopni pročítat veškerou mailovou a chatovou komunikaci”.

Jak, jsme již informovali v pondělním menu, výsledek se dostavil v pátek těsně před zahájením předvolebního sjezdu demokratů. Na stránkách WikiLeaks se objevilo 20 000 interních mailů demokratické strany, z nichž je patrné, že stranické špičky konspirovaly a kuly pikle proti Sandersovi. Sjezd tak začínal v chaotických scénách a obavách, zda se uražený kandidát levicového křídla strany nepostaví na zadní - a právem. První vystoupení před jeho stoupenci obavy potvrzovalo: když řekl příznivcům, aby volili Hillary, pískali prý nejméně tři minuty. Nicméně obavy z rozkolu se, jak ještě uvidíme, zatím nepotvrdily.

Nejdříve ale k hackerům. Byl to Kreml? Sami demokraté si to rozhodně myslí. The Guardian cituje manažera kampaně Hillary Clinton Robbyho Mooka, podle nějž “nám experti říkají, že se do (systému) DNC naboural ruský stát, ukradl e-maily a teď je zveřejňuje s cílem pomoci Donaldu Trumpovi”.

The New York Times upozorňují, že “dokázat autorství kybernetického útoku je, jak známo, velmi obtížné”. Hned nicméně dodává, že podle expertů pronikly do systému dvě ruské špionážní agentury, stejné, jako ty, které stály za loňským útokem proti Bílému domu, ministerstvu zahraničí a generálnímu štábu americké armády.

Agentura Reuters cituje bývalého ředitele CIA Michaela Haydena, který říká, že “Rusko se rozhodně stalo mistrem manipulace s informacemi ve prospěch svých strategických zájmů. Stačí se podívat na informační bublinu, kterou dokázalo vytvořit okolo svého agresivního chování na Krymu, Ukrajině a jinde. Podobný krok (útok na DNC) by byl ale o úroveň výš”.

Nejmenovaní experti z amerických bezpečnostních služeb ve stejném textu Reuters přikyvují. Agentura také připomíná, že ruský prezident obvinil demokratickou kandidátku z toho, že v roce 2011 pomohla rozpoutat sérii demonstrací proti jeho kandidatuře. “Udala tón opozičních aktivistů; dala jim signál, oni ho vyslyšeli a pustili se do aktivní činnosti,” prohlásil Putin na adresu Hillary Clinton. Zakladatel WikiLeaks Julian Assange (očekávatelně) podíl Rusů odmítá a označuje obvinění za snahu demokratů odvést pozornost od vlastního průšvihu.

Reuters však upozorňuje na experty studující ruskou zahraniční politiku, podle nichž je hodně zjednodušující předpokládat, že Putin je jednoduše celý nadšený z Donalda Trumpa a tlačí ho do Bílého domu, jak jen to jde. Že nemá dnešní Kreml v Lásce Hillary, je zjevné, ale v ruském zájmu je prý především příležitost líčit doma Spojené státy jako zemi v rozkladu, rozpolcenou vnitřními spory, nespokojeností voličů, xenofobií a korupcí v nejvyšších politických kruzích. “Výborně to zapadá do standardního příběhu, jak ho prezentuje Kreml,” tvrdí v článku ruský analytik The Carnegie Endowment for International Peace Andrew Weiss. “Totiž že Washington rád kritizuje ostatní, aniž si nejdříve zamete před vlastním prahem.“

Podle nejmenovaného diplomata prý Moskva v podstatě počítá s tím, že příští americkou prezidentkou bude Hillary Clinton a skandál je drsným vzkazem, na co se má připravit: “Dávají jí najevo, že jsou drsní chlapi a že si bude muset dávat pozor.“

Doufejme, že se v Moskvě s odhadem výsledků listopadových voleb nemýlí. Poslední průzkumy poslaly poprvé do vedení Donalda Trumpa, ale to se po stranických sjezdech stává - před osmi lety takhle na celé týdny přeskočil Baracka Obamu John McCain. To je ten pán, který podle Trumpa zase není tak velký hrdina, protože on (Trump) “dává přednost hrdinům, kteří se nenechají chytit”.

V každém případě první den demokratického sjezdu nakonec nedopadl zdaleka tak špatně, jak to na začátku vypadalo. Bernie Sanders prohlásil, že Hillary Clinton se jednoduše MUSÍ stát americkou prezidentkou - a tentokrát se už nebučelo. Herečka Sarah Silverman, jež během primárek podporovala Bernieho Sanderse, vzbudila nadšení prohlášením, že bude Hillary volit s hrdostí a strhla atmosféru na stranu sjednocení do té míry, že se pak odvážila skupinky zarytých odpůrců senátorky upozornit, že “se prostě chovají směšně”. Následovaly ovace.

Komentáře se shodují, že hvězdou večera byla Michelle Obama, jež odmítla Trumpovu rétoriku strachu a vizí o úpadku. “Vysvětlujeme svým dcerám, že nenávistný jazyk, který slyší od veřejných osobností v televizi, neodráží ducha této země. Vysvětlujeme jim … že když oni míří pod pás, my naopak míříme vysoko.“ Michelle Obama prý sama politické ambice nemá. Zatím.

Pojďme jinam. Co teď bude s Londýnem?  Britové se rozhodli pro odchod z Evropské unie, ale desetimilionový Londýn je stát ve státě, jedna z nejdynamičtějších světových metropolí. A její budoucnost je spjatá s otevřeností britských hranic.

List Financial Times to řešil o víkendu v rozsáhlém textu snažícím se načrtnout několik možností. Na celém cvičení je přitom pozoruhodné, do jak velké míry se dnes už o megapolích uvažuje jako o autonomních celcích, které jsou jenom volně spjaty se zemí, na jejímž území se nacházejí.  Možnost, že se kosmopolitní, globalizovaný a hranice ignorující Londýn stane obyčejným národním hlavním městem, je jen jednou z několika možností - a vlastně jednou z těch nejpochmurnější.

Londýn se prý může stát “zhrouceným městem” - podobně jako třeba americký Detroit. Pokud z něj začnou hromadně odcházet talentovaní Evropané, problém je nevyhnutelný. Připomeňme si, že jeden ze tří Londýňanů se narodil v zahraničí, jeden z deseti přišel z jiné evropské země. Město potřebuje zaplnit 1,7 milionu vysoce kvalifikovaných pracovních míst, na což v Británii samé nejsou zdroje (New York má podobně náročných zaměstnání o půl miliónu méně).

Kromě toho dnešní pulzující Londýn “spolkne” 88 000 zahraničních stavebních dělníků, 78 000 cizinců ve službách a 57 000 v administrativě. Pokud by Británie zavedla bodový přistěhovalecký systém, právě tito méně kvalifikovaní cizinci pravděpodobně ztratí do země přístup.

Druhou, již zmíněnou možností je, že se Londýn “umravní” a stane se z nadnárodní megapole zase pěkně britským hlavním městem. “Kampaň za odchod z EU měla cíl přitáhnout Londýnu uzdu a zmenšit zející propast mezi metropolí a zbytkem země,“ píší FT. “Možná je tohle ta chvíle, kdy provinčnější části Británie a předměstí získají zpět své hlavní město.“ Něco podobného se stalo v menší míře kanadskému Montrealu a někomu to může vyhovovat. Deník ovšem upozorňuje, že není vůbec jisté, jestli ještě existuje nějaká koherentní Británie, kterou může Londýn představovat.

Londýn se také může stát jakýmsi evropským městem na britské půdě. To by představovalo zvláštní režim, vybudování “zvláštní evropské ekonomické zóny”. Mohl by existovat speciální vízový režim pro obyvatele města. Bylo by to však složité a je to nepravděpodobné.

Čtvrtou možností je něco podobného v globálním provedení. Londýn se stane britskou Šanghají, globálním ekonomickým centrem zaplaveným asijskými, především čínskými penězi. “Jako je Miami v podstatě latinskoamerickým městem na jižním výběžku Spojených států, Londýn se může stát asijskou základnou v Evropě.“  Znamenalo by to, že bude mít jakousi vlastní zahraniční politiku a zvykne se na asijské společnosti a asijskou kulturu. Šanghaj bývala západní enklávou v Číně, teď se může příběh otočit. “Právě si zvykáme na čínské turisty. Budeme si muset zvyknout na čínské bytné, majitele, zaměstnavatele. Smiřte se s tím, “ píší Financial Times (nedávno koupené japonskou společností).

Poslední variantou pak je, že se “všechno tak nějak udělá” a pojede se dál. Britský deník evidentně ještě stále doufá, že referendum nereferendum, jednání se povlečou, nálada se změní, lidé ledacos přehodnotí. V každém případě se Londýňané (podobně jako Skotové) zjevně cítí vlečeni někam, kam nechtějí. “Londýn musí zůstat městem pro lidi, které baví míchat se s lidmi, již jsou odlišní. Ti, které to děsí, by měli žít na svých bukolických předměstích a v provinčních městech. Pánbůh s nimi. Měli by Londýnu umožnit, aby dál hrál svoji roli a pomáhal formovat myšlenky a síly, které přetvářejí svět.“ To ovšem nezní dvakrát smířlivě ani přátelsky.

Video:  Když si vegetariánka vezme rančera.